Nová americká studie sledovala dopad zvyšování teplot na migraci. Výsledky práce ukazují souvislost mezi vyššími teplotami a počtem migrantů.
Pokud se bude vývoj uhlíkových emisí ubírat stejnou cestou jako doposud, musí se Evropa na konci století připravit na příliv klimatických uprchlíků. Předvídají to vědci díky novému modelu. Oproti současnosti by se uprchlická vlna mohla ztrojnásobit.
„Evropa je již nyní rozpolcená v tom, kolik uprchlíků má přijímat,“ uvedl autor práce Wolfram Schlenker, ekonom z Columbia University. Jeho studie popisuje, že pokud bude svět dále vypouštět do atmosféry uhlík a metan, počet uprchlíků může vyrůst na trojnásobek – jestli se podaří emise zkrotit, zvětší se uprchlická vlna „jen“ o čtvrtinu.
Autoři nové práce, která vyšla v odborném časopise Nature, se zaměřili na to, z jakých zemí pocházeli lidé, kteří v Evropě v letech 2000 až 2014 žádali o azyl. Zajímalo je, jaké klima mělo výchozích 103 zemí, a našli jasnou korelaci. Ukázalo se, že čím více se teploty na venkově v dané zemi odchylovaly od 20 stupňů Celsia, tím větší množství imigrantů odtamtud odcházelo.
Optimistické a pesimistické scénáře
Vědci si to vysvětlují tím, že právě teplota kolem dvaceti stupňů Celsia je nejvhodnější pro pěstování zemědělských plodin. Pokud jsou teploty vyšší, je země hůře schopná své obyvatelstvo uživit. Autoři práce pak tato data porovnali s tím, jak vypadají různé scénáře vývoje budoucích teplot, ignorovali přitom jiné politické i ekonomické faktory, soustředili se pouze na vývoj teplot.
Pokud by došlo k takzvanému optimistickému scénáři (to znamená nárůst teplot o 1,8 stupně Celsia a pak by se začaly „normalizovat“), pak by se počet žadatelů o azyl do roku 2100 zvýšil o 28 procent – to znamená asi 100 000 nových žádostí ročně navíc. Ovšem, pokud by se emise zvyšovaly stejným tempem jako v současnosti a teploty by stouply o 2,6 až 4,8 stupňů Celsia, pak by počet žádostí stoupl o 188 procent. To by znamenalo až 660 000 azylantů ročně navíc.
Máme málo času
Rok 2020 je považován jako přelomový v úsilí lidstva zpomalit klimatickou změnu a udržet nárůst globální teploty v rozmezí mezi 1,5 až 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. K tomuto ambicióznímu cíli se skrze Pařížskou klimatickou dohodu přihlásilo téměř 200 zemí a více než 150 už dohodu ratifikovalo.
V následujících letech a dekádách je však před nimi mnohem náročnější, nikoliv nerealizovatelný úkol: soustavně snižovat množství skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry, protože právě tyto látky stojí z velké části za globálním oteplováním. Problém je, že USA se rozhodly pod prezidentem Donaldem Trumpem od této dohody ustoupit – a přitom právě ony jsou druhým největším znečišťovatelem.
Nová americká studie není přelomová, je ale součástí stále většího množství důkazů o tom, že oteplování planety přispívá k destabilizaci řady oblastí – bohužel zejména těch, které již nestabilní byly. Právě v nich je každý další faktor zásadním, což se ukázalo například při migrační krizi, která zasáhla Sýrii.
Celá řada analýz například upozorňuje, že jedním z klíčových faktorů, které přispěly k tamní politické a ekonomické krizi, jež pak vedly k občanské válce, bylo sucho. To zasáhlo v letech 2006 až 2010 planiny Horní Mezopotámie a vedlo k přesunu zemědělského obyvatelstva do měst a nedostatku potravin.
