Horám v Evropě hrozí podle klimatologů zásadní úbytek sněhu. Zpráva v odborném časopise Cryosphere upozornila, že i v nejlepším možném scénáři bude na konci století na evropských horách víc pršet než sněžit.
Konec lyžování v Evropě? Alpy přijdou až o 70 procent sněhu, varují klimatologové
Experti z European Geoscience Union, kteří zprávu vytvořili, uvádějí, že svahy evropských hor budou v budoucnosti spíše travnaté nebo kamenité, než pokryté sněhem. Úbytek sněhové pokrývky oproti současnosti by podle použitých matematických modelů měl být až sedmdesátiprocentní.
„Protože spousta alpských vesnic je silně závislých na příjmech ze zimní turistiky, ekonomika i společnost v těchto regionech bude trpět,“ uvedl jeden z autorů práce Sebastian Schlögl pro deník Guardian.
Rok 2016 byl klimaticky rekordní (zdroj: ČT24)
Alpy zažívají v současné době intenzivní vlnu suchého a teplého počasí, které má negativní vliv nejen na ledovce, ale i na množství sněhové pokrývky.
Například loňský prosinec byl nejsušší za 150 let, kdy se tato hodnota v Alpách měří. Současně šlo o třetí rok za sebou, kdy tam na vánoční svátky bylo jen velmi málo sněhu. Právě v tomto období se na hory vypravuje hodně rodin s dětmi, takže jde pro alpskou ekonomiku o citelnou ránu.
Optimistický scénář versus realistický pohled
Pokud se podaří dodržet cíle, které stanovila Pařížská klimatická dohoda a globální teploty stoupnou „pouze“ o dva stupně Celsia, pak by mělo v Alpách zmizet jen 30 procent sněhu. Jestliže se však ambiciózní cíle z Paříže naplnit nepodaří, mohla by ztráta sněhu překročit až 70 procent dnešního stavu.
V praxi to znamená, že doba, kdy je na evropských horách dostatečné množství sněhu k zimním sportům, se výrazně zkrátí – vnoučata dnešní generace už možná budou lyžování znát jen z historických knih a dokumentů.
Zpráva nazvaná „Kolik můžeme zachránit“ se nese v realistickém přístupu. Její hlavní autor Christoph Marty uvedl, že o sníh v Alpách přijde Evropa v každém případě – je ale na nás a našich emisích, kolik ho zbude.
„Většina klimatických modelů předvídá, že ke konci století se zvýší v alpském regionu srážky, ale současně stoupnou i teploty. Můžeme tedy očekávat déšť, ale nikoliv sníh,“ konstatoval Marty.
Předpověď říká, že vrstva sněhu pokrývající Alpy bude kolem roku 2100 slabší ve všech nadmořských výškách, podle všech scénářů a po všechna roční období.
Největší dopad by to mělo mít na níže položená střediska v nadmořských výškách pod 1200 metrů, kde by se podle počítačových simulací už neměla dlouhodobější sněhová pokrývka vyskytovat téměř vůbec.
A co ledovce?
Doposud byly jistotou alpské ledovce, kde bylo sněhu vždy dost. Zdá se ale, že ani tam už si další generace nezalyžují. Tání ledovců na celém světě nabralo od začátku 21. století rekordní rychlost a je nezadržitelné.
K tomuto závěru dospěla podle agentury DPA studie Světového střediska pro monitorování ledovců (WGMS) se sídlem na curyšské univerzitě. O dokumentu informoval již v roce 2015 časopis Journal of Glaciology.
GALERIE
Dachstein a jeho ledovce – lákadlo nejen pro horolezce
„Tloušťka ledu sledovaných ledovců se nyní každým rokem zmenšuje o půl až jeden metr. To je dvakrát až třikrát víc, než činil průměr ve dvacátém století,“ řekl autor studie Michael Zemp. Ledovce v různých částech světa jsou prý natolik silně vyvedené z rovnováhy, že by led ztrácely i bez postupující změny klimatu.
Obzvláště postižená je právě oblast Alp. Ledovec Aletschgletscher ve švýcarských Alpách podle Zempa již ustoupil o několik kilometrů a výrazně se zmenšil i ledovec Morteratschgletscher. Příkladem masivního úbytku ledu jsou i aljašské ledovce Gulkana a Lemon Creek.
Hlavní příčinou tání ledovců jsou stoupající teploty, uvádí Zemp. Ale nezmenšují se všechny ledovce, některé dokonce rostou. Tento jev je ovšem regionálně a časově omezený, konstatují autoři studie. Navíc tyto ledovce nedosáhly masy z období malé doby ledové mezi 16. a 19. stoletím.
Studie vychází z registru ledovců, který už déle než sto let shromažďuje údaje z celého světa. K dispozici má nyní 47 tisíc informací o 2300 ledovcích a některá data pocházejí už ze 16. století.
Informace se získávají pozorováním na zemi, ze vzduchu a také z vesmíru. Síť registru sahá do 36 zemí a pracují pro ni tisíce pozorovatelů.