Žraloci strana 2 z 3

K překvapivému objevu, že tuleni leopardí žerou žraloky, dospěli vědci po prozkoumání zbytků trusu a jizev na tělech těchto mořských savců v novozélandských vodách. Jizvy podle výzkumníků svědčí o boji zvířat se žraloky, což nasvědčuje tomu, že nepojídají jen jejich mršiny. Tuleni leopardí jsou známí predátoři, kteří se živí například tučňáky, poznamenal server The Guardian.

Biologové poprvé pozorovali u žraloků velikých synchronizované plavání, kdy se samec se samicí navzájem „drží za ploutve“. Sledovali to díky kamerám, které připevnili na těla těchto mořských obrů – předpokládají, že se jedná o součást námluv.

Hluboko v Tichém oceánu se rozprostírá podmořská „superdálnice“ – 700 kilometrů dlouhý úsek mezi mořskými rezervacemi ekvádorských Galapág a kostarického Kokosového ostrova. Oblast je zásadní pro žraloky, želvy a další mořské živočichy, ohrožují ji ale rybářská plavidla, napsal server CNN.

V archeologickém nalezišti v Davidově městě ve východním Jeruzalémě bylo nalezeno dvacet žraločích zubů z doby před miliony let. Byly v objektu pocházejícím z 8. století před naším letopočtem a jejich přítomnost zůstává prozatím záhadou. Článek o nálezu vyšel v odborném časopisu Frontiers in Ecology and Evolution.

Útoky žraloků na lidi nejsou žádným moderním fenoménem, ukázal výzkum oxfordských archeologů. Ti našli důkazy o nejstarším prokázaném případu – odehrál se před třemi tisíci lety.

V dávné minulosti byly světové oceány plné žraloků. Před 19 miliony let ale z dosud neznámé příčiny tyto paryby téměř vyhynuly. Se zjištěním přišla nová studie, kterou publikoval časopis Science. Vědci navíc varují, že žraločí populace, která se z pravěké rány nikdy zcela nevzpamatovala, se nyní opět nachází v krizi.

Tisíce žraloků se v chráněné oblasti v Indickém oceánu za poslední dekádu staly terčem ilegálního lovu. Poukázal na to výzkum publikovaný v časopise Frontiers in Marine Science. Tamní vody jsou domovem i některých kriticky ohrožených druhů. Podle vědců je v tomto ohledu klíčová spolupráce s rybářskými komunitami v regionu.

Unikátní objev popsal mezinárodní vědecký tým v odborném časopise Swiss Journal of Palaeontology. Paleontologové našli zkamenělinu několika prehistorických zvířat, která se navzájem požírala. Vědcům detailně přibližuje, jaké panovaly ekologické vztahy v pravěkých oceánech.

Vědci objevili nový druh pravěkého okřídleného žraloka, který se živil planktonem. Jeho tělo i způsob života nápadně připomínají dnešní manty obrovské, přitom ale v oceánech plul desítky milionů let před nimi.

Žraloci nezvládají souboj se světem, kterému vládne člověk. Studie, kterou vydali experti projektu Global Shark Trends a která ve středu vyšla v časopise Nature, zjistila, že počet žraloků a rejnoků ve světových oceánech klesl od roku 1970 o více než 70 procent.

Změna klimatu ohrožuje také žraloky. Ti se totiž vlivem rostoucích teplot vody rodí menší, zranitelnější a vyčerpaní. Upozornila na to nová studie, kterou zveřejnil časopis Scientific Reports. Podle vědců hrozí, že v budoucnu budou mít tyto paryby v oceánech problém přežít.

Paleontologové využili moderní zobrazovací metody na část „kostry“ pravěkého žraloka megalodona. Vědci zjistili, že při narození musel tento predátor měřit asi dva metry – byl tedy větší než většina dospělých mužů.

Vyhynulý druh obřího žraloka megalodon schovával svá mláďata v mělkých přírodních prohlubních s teplou vodou. A to do doby, než budou dost velká, aby čelila predátorům. Jednalo se o jakousi formu mateřské školy pro žraloky, o které se starala skupina dospělých jedinců. Objev v časopise Biology Letters zveřejnila britská Královská společnost.

Útoky žraloků si letos v Austrálii vyžádaly zatím sedm životů, což je nejvíce od roku 1934. S odvoláním na australský úřad na ochranu přírody o tom informovala stanice CNN, podle které nelze jednoznačně určit příčinu smutné bilance. Za vysokým počtem obětí může stát náhoda, chování lidí během pandemie nebo také klimatická změna.

Britský vědecký tým pomocí přesnějších metod vypočítal velikost obřího prehistorického žraloka, ze kterého se do dnešní doby dochovaly pouze zuby či obratle. Megalodon, který obýval oceány před 23 až třemi miliony let, podle studie zveřejněné v odborném časopise Scientific Reports měřil až 16 metrů a jeho hřbetní ploutev téměř dosahovala výšky dospělého člověka.

Vzácné přírodní bohatství na místě, které poskytlo inspiraci k objevu evoluce, je v ohrožení. Ekvádor s napětím sleduje více než dvě stě padesát hlavně čínských rybářských lodí, které se pohybují blízko Galapág. V mořské rezervaci a na ostrovech žije řada jedinečných druhů živočichů. Už před třemi lety tu úřady zadržely čínské plavidlo s třemi sty tunami ilegálně vylovených ryb.

Rozsáhlý výzkum žraloků žijících na korálových útesech popsal, že jsou tito predátoři už funkčně vyhynulí na každém pátém zkoumaném útesu.

Mořští biologové z Japonska popsali, že žraloci obrovští (neboli velrybí) mají oční bulvy potažené drobnými zuby. Slouží jako ochrana jejich zranitelných očí před mechanickým poškozením – na každé bulvě může být až tři tisíce zoubků.

V hlubinách poblíž Havaje se zřejmě odehrál souboj dvou vrcholných oceánských predátorů: žraloka dlouhoploutvého a krakatice. Důkazy o něm odhalil fotograf Deron Verbeck.

Velký bílý žralok tráví u dna mnohem více času, než se očekávalo. Ukázala to vůbec první podrobná studie o potravě velkých bílých žraloků žijích u východního australského pobřeží.

Zvíře na obrázku připojeném k tomuto článku neexistuje. Ale pokud by existovalo, pak by se ho lidstvo téměř s jistotou pokusilo zachránit. Tento tvor je výsledkem experimentu, během něhož se vědci pokoušeli ukázat, podle jakých kritérií se lidé snaží ochraňovat vymírající tvory. Čím dál větší množství výzkumů totiž ukazuje, že toto rozhodování není racionální, ale založené spíše na emocích a estetice.

Vědci z USA a Austrálie našli způsob, jak určit stáří největších žijících žraloků – žraloků obrovských – s pomocí radioaktivního spadu vzniklého při testování atomových bomb v době studené války.

Český astrofotograf Jan Veleba zachytil mlhovinu v souhvězdí Kéfea, které je 650 světelných let daleko. Souhvězdí bylo dlouhou dobu fotograficky opomíjené, astronomové říkali, že v něm nic není. Veleba však zachytil mlhovinu zvanou Tmavý žralok (Dark shark) se dvěma namodralými mlhovinami a dvěma hvězdami. Fotografoval několik nocí od konce srpna do konce října, když nesvítil Měsíc, a dokázal to po 52 hodinách expozice. Se snímkem vyhrál listopadovou soutěž o nejlepší fotografii vesmíru z Česka.

Pražský startup Mapotic připravil a spustil novou verzi systému na sledování žraloků pro americkou neziskovou organizaci OCEARCH. Ta ve spolupráci s vědci sbírá data o pohybu žraloků v oceánech a změnách jejich migračních tras. Dosavadní verze už nároky na sledování většího množství mořských dravců nezvládala, uvedl Ivoš Gajdorus z Mapoticu.