Mořští biologové prokázali, že čtyřmetrový žralok malohlavý neboli grónský zemřel na meningitidu. Potvrdily to výsledky pitvy. Podle vědců je to velmi překvapivé, protože tato nemoc nebyla u žraloků grónských nikdy pozorována.
Biologové poprvé potvrdili meningitidu u žraloka gronského. Zjišťují, jak se mohl nakazit
Nejméně sto let starého žraloka objevil muž venčící svého psa na pláži poblíž anglického města Penzace. Pak sice tvora odnesl odliv do moře, nicméně o několik dní později ho našla rybářská loď. Vědci tak mohli provést pitvu.
Tito žraloci žijí nejčastěji kolem Grónska, ale pohybují se ve vodách celého Severního ledového oceánu. Příliš se toho o nich neví, protože nejraději mají hloubky kolem dvou a půl kilometru. Mrtvá samice se tedy nalézala mimo své přirozené prostředí – podle biologů by mohla být logickým vysvětlením právě nemoc, která jí napadla mozek.
Příčinou nemoci byly s vysokou pravděpodobností bakterie Pasteurella, které se v mozku při pitvě našly. Zatím se ale neví, jak se žralok nakazil – přestože právě to je vůbec nejdůležitější.
Záhadný obr z ledových hlubin
V Británii se tento žralok neobjevil nejméně deset let, pro biology tedy představoval skvělou příležitost zjistit o tomto druhu víc. Samice se narodila přibližně v době první světové války, přesto jde ještě o mládě. Podle toho, co se o žralocích malohlavých ví, dospívají teprve kolem 150 let a dožívají se neuvěřitelných čtyř set let. V té době měří kolem 4,2 metru.
Žralok grónský
Žraloci grónští jsou jediným druhem žraloka, který je dostatečně odolný, aby mohl strávit celý rok v Severním ledovém oceánu. Jejich velmi pomalý metabolismus znamená, že jsou dobře přizpůsobení studené vodě, což může vysvětlovat i jejich dlouhý život.
Ročně vyrostou o méně než jeden centimetr, jejich maximální rychlost je pouhých 2,9 kilometru za hodinu a jejich srdce udeří pouze pětkrát až šestkrát za minutu. Největším dosud nalezeným exemplářem byla pětimetrová samice stará možná až 512 let.
Meningitida u žraloků
Meningitida je nemoc způsobená virovou nebo bakteriální infekcí. Bakterie Pasteurella způsobuje meningitidu i u lidí, ale je to velmi vzácné. Patologové zatím nevědí, jaký druh Pasteurelly žraloka postihl.
Meningitida sice byla u jiných druhů žraloků popsána už dříve, ale neví se, jak je rozšířená. Za posledních deset let vědci zaznamenali několik takto postižených žraloků obrovských vyplavených na plážích a také několik menších žraloků citronových chovaných v akváriích.
Tělo poslouží vědě
Poté, co byla provedena pitva, bylo tělo žraloka rozřezáno na menší díly. Ty byly rozeslány specializovaným pracovištím. I mrtvola totiž ještě vědě skvěle poslouží.
Například analýza kůže může pomoci pochopit, jak žraloci mohou v hloubce tak rychle plavat, trávicí trakt zase odhalí, jestli se v něm vyskytují mikroplasty. A jeho analýza pomůže popsat, čím se tito žraloci živí – v minulosti se v žaludcích těchto predátorů našly napříkald i zbytky ledních medvědů. Toxikologické testy jater by zase mohly odhalit, jakým znečišťujícím látkám byl žralok během svého dlouhého života vystaven.
Vědci chtějí také detailně sekvenovat celý genom tohoto žraloka. Mohlo by to posloužit při výzkumu stárnutí a rakoviny, vůči níž jsou žraloci imunní.