Volební právo žen

Politička. Učitelka. Vedoucí postava ženského hnutí. Odbojářka a oběť nacismu. Všechna tato slova vystihují Františku Plamínkovou, od jejíhož narození uplynulo letos sto padesát let. Národní muzeum její odkaz připomíná výstavou, která ale víc než o minulosti má být dialogem o současnosti.

Očistit společnost chtělo ženské hnutí na začátku 20. století ve Finsku, když propagovalo kromě rozšíření volebního práva i úplný zákaz alkoholu. Prohibici nakonec Přátelé střídmosti dokázali prosadit, během třinácti let jejího trvání se však státu vymkla situace z rukou. Černý trh zaplavil pašovaný nebo nelegálně vypálený alkohol, na němž se zvyšovala závislost, rostla kriminalita a státní kasa se dostávala do problémů. Ukončit prohibici se Finové rozhodli v referendu před 90 lety, které začalo 29. prosince 1931. Od té doby trh s alkoholem řídí stát.

Obyvatelé Československé republiky si museli po jejím vzniku v roce 1918 počkat na první volby až do jara 1920, ale o to pokrokovější hlasování bylo. Proběhlo v neděli 18. dubna a právem volit disponovaly poprvé v českých zemích také ženy. Vítězem voleb se stala československá sociální demokracie a ministerský předseda Vlastimil Tusar se postavil do čela obnovené takzvané rudo-zelené koalice, která ale neměla dlouhého trvání.