Karel Och

Kým jsme byli v minulém životě? A kým bychom byli teď, kdybychom se v minulosti vydali jinou cestou? To jsou otázky, které si kladou Hae-Song a Nora. Někdejší dětské lásky osud po mnoha letech znovu přivádí dohromady ve filmu Minulé životy, který se po projekcích na karlovarském festivalu představí i na Šary Vary. Oficiální ozvěny letošního ročníku vezou do Prahy a do Brna na dvě desítky diváckých hitů i oceněných snímků.

V čele nejprestižnějšího žebříčku nejlepších filmů historie, který každých deset let vyhlašuje časopis Sight & Sound, se objevil veřejnosti neznámý belgický snímek s názvem Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel od režisérky a scenáristky Chantal Akermanové. Podle některých jde o zbrklé rozhodnutí vedené touhou po narovnávání reprezentace jiných než mužských autorů, jiní naopak politizaci odmítají a mluví o přirozeném otevírání žebříčku díky současné dostupnosti dříve zapadlých děl. Vítězný snímek je z roku 1975.

V Buči, v Mariupolu, v Černihivu jsme mohli vidět „kulturu“ ruských vojáků, kteří byli vychováni na propagandistických snímcích, napsal ukrajinský velvyslanec v Česku Jevhen Perebyjnis v otevřeném dopise. Adresoval ho prezidentovi filmového festivalu v Karlových Varech. Kritizuje, že přehlídka do programu zařadila drama Kapitán Volkonogov uprchl, natočené s ruskou státní podporou. Zástupci festivalu ale snímek považují naopak za kritiku stávajícího ruského režimu.

Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři. Název snímku rumunského filmaře Radua Judeho, na který se zvláště těší umělecký ředitel festivalu Karel Och. Ke zhlédnutí doporučuje také uměleckou reportáž Jany Andert, dokumentaristka strávila osm měsíců v prvních liniích bitvy o Mosul, nebo první český celovečerní dokument o vzniku skateboardingu King Skate. Letošní Vary jsou podle Ocha dobrým rokem pro mladý český film. Prozradil také, co je podle něho třeba, aby tuzemští tvůrci mohli konkurovat zahraniční kinematografii.