Globální klimatická změna

Pacifik čelí jednomu z nejsilnějších projevů jevu El Niño za poslední desetiletí. Východní část oceánu vykazuje rekordní teplotní odchylky, které ovlivňují globální cirkulaci atmosféry a přinášejí extrémy od sucha v Indonésii po srážky v Americe. V čem spočívá mechanika tohoto fenoménu, jak se na něj adaptují zasažené státy a proč jsou dopady na evropskou zimu méně přímočaré? V podcastu zahraniční redakce ČT24 Za Horizont odpovídá meteorolog a proděkan Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Michal Žák.

Každá z posledních čtyř dekád byla teplejší než ta, která jí předcházela. Stále častější jsou také výkyvy teplot nebo období sucha následovaná prudkými srážkami. „Nezbývá nám čas, musíme něco dělat,“ řekl vedoucí ústavu globální změny Karel Klem v Interview ČT24. Varoval také před tím, že změny mohou vést k výskytu nových škůdců, kteří způsobí nedostatek potravin, a sucho zase k nedostatku vody. Každý přitom podle něj může přispět i tím, že bude jíst méně masa.

Měl to být přelomový moment, 12. prosince 2015 byla podepsána globální dohoda o klimatu na konferenci v Paříži, zásadním cílem je udržení oteplování pod dvěma stupni Celsia. Dokument tehdy podpořilo přes 190 zemí. Mezitím ale Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa od dohody odstoupily. Jeho nástupce Joe Biden se chce ke smlouvě zase vrátit. Podle některých odborníků by ale tempo snižování emisí vytyčené před pěti lety nemuselo k záchraně planety stačit.