Výroba vody ze suchého pouštního vzduchu, 3D tisk, český design, umění a technologie. To vše má světu představit český pavilon na výstavě Expo v Dubaji. Kvůli pandemii začne s ročním zpožděním 1. října. Při rozhodování o finálních úpravách interiérů pavilonu pomáhá i jeho model převedený do virtuální reality. Hostem Událostí, komentářů byl generální komisař české účasti na výstavě Jiří František Potužník.
Expo se bude poprvé konat v arabské pouštní zemi. Češi při projektování národního pavilonu v Dubaji vsadili na technologie, které mají vyrábět vodu ze vzduchu, a pavilon je vlastně umělou oázou. Potužník vysvětlil, že systém zkoušeli půl roku v poušti Sweinhan, a proto ví, že vysoké teploty v otevřeném prostoru vydrží.
Už v Šanghaji v roce 2010 český pavilon odkazoval na soulad města a přírody, o pět let později v Miláně bylo tématem uživit planetu. I nyní je Česko v zóně udržitelnosti.
„Jsme v zóně Sustainability a troufám si říct, že náš pavilon do tohohle prostoru udržitelnosti patří. Nejen tím, jak je ten pavilon postaven a jak se chová ke své uhlíkové stopě, ale i tím, co prezentuje. Rozhodně to neplatí o všech ostatních pavilonech, ale to ať posoudí návštěvníci. Pokud se k Expu budeme chovat nějak odpovědně a budeme brát ta témata vážně, tak bychom výstavu neměli využít jenom k prezentaci turistického ruchu nebo k nějakým historickým ohlédnutím. Vsadili jsme na hi-tech, na české inovace, na mozky českých vědců, jak z akademických kruhů, tak ze soukromých firem, a zatím nám to funguje,“ uvedl Potužník.
„V Dubaji je možné všechno“
Expo 2010 v Šanghaji navštívilo přes 73 milionů návštěvníků, Dubaj očekávala kolem 20 milionů. Potužník potvrdil, že určité obavy o úspěšnost výstavy panují. „Je to první výstava v arabském světě. Region je to velmi neklidný, takže určitá obava, nikoliv v době pandemie, ale s ohledem na specifickou povahu toho regionu, tady byla vždycky. Tady se prostě může stát opravdu všechno,“ řekl.
Dodnes se hodně vzpomíná na Expo 58 v Bruselu, protože tam Československo získalo hlavní cenu. Nastartovalo celou generaci československé designérské školy šedesátých let.
Potužník také připomněl, že se Čechům podařilo získat bronzovou medaili později i v Miláně. „Byl to tak nečekaný a velký úspěch i s ohledem na míru investic, které jsme ve srovnání s ostatními, ale třeba i s tím rokem 1958, měli, takže nespoléhám na to, že se nám ho podaří zopakovat. Spíš si myslím, že se bude mluvit o tom, že ten mrak z ocelových kapilár je největší sochou ručně dělanou z oceli na světě, bude se mluvit nepochybně o systému S.A.W.E.R. (Solar Air Water Earth Resource ) a o dalších technologiích. Upřímně řečeno, pokud jde o výraznou a jedinečnou architekturu, mám na Expu už dnes jiné favority,“ dodal.
