Bělorusko potřebuje podle Cichanouské nové a poctivé volby. Sama už ale kandidovat nebude

Svjatlana Cichanouská, která byla hlavní opoziční kandidátkou v běloruských prezidentských volbách, uvedla, že neplánuje znovu usilovat o zvolení do nejvyšší funkce. Uspořádání nových voleb je přitom hlavním požadavkem běloruských demonstrantů. V televizi Belsat zdůraznila, že se Bělorusové musí nyní řídit jen přesvědčením, že jsou schopni vše změnit.

Svjatlana Cichanouská
Zdroj: ČTK/AP Autor: Mindaugas Kulbis

„Nemůžeme svěsit ruce, protože všichni riskujeme. Zvítězíme,“ řekla a dodala, že jen společnými silami se lze domoci nových, poctivých voleb, ve kterých si země zvolí nového prezidenta. Za důležitější než to, zda ve volbách z 9. srpna zvítězila, pokládá skutečnost, že „nám ukradli volby“ a že „volby byly zfalšované“.

„Jedině nové, poctivé a transparentní volby mohou obnovit spravedlnost a až po nich můžeme zjistit, kdo vyhrál,“ zdůraznila. Uvedla ovšem, že sama kandidovat neplánuje.

Do vlasti je podle svých slov připravena se vrátit až poté, co bude cítit, že ona a její děti tam budou v bezpečí. Uvězněnému manželovi vzkázala, že na něj myslí každý den. Připomněla, že propuštění politických vězňů na svobodu patří k požadavkům protestního hnutí.

„Volby“

V Bělorusku se v neděli 9. srpna 2020 uskutečnily prezidentské volby. Komise do nich nepustila tři hlavní opoziční kandidáty: Viktara Babaryku, Valeryje Capkalu a Sjarheje Cichanouského. Nepřizvala ani mezinárodní pozorovatele. Opozice se nakonec poprvé sjednotila, a to za manželkou posledního z nich, Svjatlanou Cichanouskou. Ta chtěla především osvobodit politické vězně a dovést zemi k novým čestným volbám.

Centrální volební komise započítala Alexandru Lukašenkovi 80,1 a Cichanouské 10,1 procenta hlasů. Řada lidí takovému závěru neuvěřila, mimo jiné s ohledem na dílčí výsledky na různých místech, které ukazovaly dramaticky odlišná čísla. Cichanouská se o den později prohlásila vítězkou voleb a v úterý proti oficiálnímu výsledku podala stížnost. Při tom ji však podle jejích slov zadrželi představitelé bezpečnostních složek a donutili ji odjet do Litvy.

České ministerstvo zahraničí volby označilo za nesvobodné a nedemokratické, podobně jako další země.

Protesty, stávky a několikadenní policejní násilí

Už v neděli večer po volbách vyšli lidé do ulic protestovat a policie proti nim brutálně zakročila. Následující den zadržela přes tři tisíce demonstrantů a podle oficiálních údajů utrpělo 50 lidí zranění. K protestům se přidali také dělníci Běloruského metalurgického závodu, kteří vstoupili do stávky.

Do pátečního rána policie při demonstracích zadržela na 6700 lidí. Objevilo se velké množství zpráv o policejní brutalitě při zásazích a mučení ve věznicích. V pátek mírné protestní akce začaly už přes den. Ve stávce už byla řada podniků, uvažovali o ní i zaměstnanci státní televize. Ministři EU se shodli na zavedení sankcí, které začali připravovat. Policie přestala zasahovat a postupně začala propouštět zadržené.

Lukašenko po celou dobu označoval demonstranty za loutky řízené ze Západu, jmenoval i Česko. V sobotu 15. srpna, kdy se protestní shromáždění konala po celý den v mnoha městech, volal Vladimiru Putinovi. Poté oznámil, že Rusko slíbilo jeho zemi pomoc se zajištěním bezpečnosti. Kreml to nijak nekomentoval a stručně to potvrdil až po druhém telefonátu prezidentů v neděli.

V neděli 16. srpna vyšly do ulic stovky tisíc lidí v desítkách měst a vesnic. Přes den se uskutečnila také provládní akce v centru Minsku, která však byla řádově méně početná.

V pondělí se mnoho průmyslových podniků připojilo ke stávce. Lukašenko vystoupil před zaměstnanci Minského závodu kolesových tahačů. K jeho překvapení na něj dělníci začali křičet: „Odejdi!“ Odpoledne připustil konání nových voleb po změně ústavy. To už však bylo pro demonstranty nepřijatelné. Chtěli jeho rychlou rezignaci, kompletní proměnu volebního procesu a nové volby, propuštění politických vězňů a vyšetření policejní brutality.

V úterý opozice vytvořila koordinační radu, do níž přizvala některé osobnosti, a nabídla se, že dovede zemi k volbám. Lukašenko to odmítl a pohrozil, že má nástroje k prosazení své moci. Zároveň oznámil přesun vojenských jednotek na západní hranice, předtím hovořil o hrozbě vojsk NATO. Koordinační rada i přesto nakonec uvedla, že Lukašenkovi v účasti v nových volbách nebude bránit.