Před každými americkými prezidentskými volbami cílí průzkumy, média i samotní politici svoji pozornost více například na Ohio než na Idaho. Důvod je skrytý ve výsledcích z předchozích voleb a je spojený s demografií a voličskými tendencemi konkrétního obyvatelstva. O tom, kdo se v USA stane hlavou státu totiž rozhoduje fakticky zhruba třetina obyvatel – ti, kteří pocházejí z takzvaných swing states, tedy států, kde jsou šance vyrovnané.
Pozornost upřena na swing states. Rozhodnou o příštím americkém prezidentovi
3 minuty
Události: Swing states
Zatímco zmíněné Idaho od roku 1968 volilo pokaždé republikánského kandidáta, obyvatelé Ohia svou stranickou preferenci střídali. Právě skutečnost, že se může výsledek „přehoupnout“ jak na demokratickou, tak na republikánskou stranu, dala těmto státům anglické označení „swing“.
Z toho logicky plyne, že kandidáti budou věnovat více času a energie, aby přesvědčovali voliče ve swing states než tam, kde to mají tak říkajíc jisté. Podle Karla Komínka z Institutu politického marketingu dokonce často ani nikde jinde kampaň nevedou. „Nedává to smysl, kampaň je o managementu času, lidských zdrojů a peněz,“ vysvětluje.
S nadsázkou tak lze říci, že byť nejvyššího ústavního činitele v zemi vybírají lidé po celých Spojených státech, fakticky rozhoduje třetina obyvatel.
Není swing state jako swing state
Jaké státy se do kategorie swing states řadí, je otázka o které se před každými volbami vedou spory. Problém tkví v tom, že zda ten či onen stát má natolik vyrovnanou voličskou podporu, se dá zjistit až po samotných volbách. Jinými slovy, letošní volby pomohou až příštím kandidátům lépe cílit svou kampaň na voliče.
Podle amerického zpravodajského serveru FiveThirtyEight, který se volbami pravidelně a dlouhodobě zabývá, lze do „tradičních swing states“ zařadit následujících dvanáct států: Colorado, Florida, Iowa, Michigan, Minnesota, Nevada, New Hampshire, Severní Karolína, Ohio, Pensylvánie, Virginie a Wisconsin.
Tradiční swing states
Některé z nich bývaly dříve spíše republikánské a nyní častěji volí kandidáty demokratů, některé naopak, jiné svou volbu periodicky po osmi letech střídají a další volí dlouhodobě podobně – akorát vždy velmi těsně. Nelze proto swing states považovat za homogenní skupinu, kde by byly karty rozdány takzvaně fifty - fifty.
Ošemetnost definice dokazuje minulá prezidentská volba, kde ve třech státech – Michiganu, Pensylvánii a Wisconsinu – zvítězil Donald Trump, jakožto první republikán od roku 1988. Naopak v Minnesotě, kterou experti z FiveThirtyEight do kategorie přelévavých států řadí také, chtěli lidé republikána do prezidentského úřadu naposledy v roce 1972 – Richarda Nixona.
Před čtyřmi lety hlasovali Minnesoťané pro demokratku Hillary Clintonovou, rozdíl byl ovšem natolik těsný (pouhých 45 tisíc hlasů), že není vyloučené, že by se letos na podzim vyslovili pro Trumpa.
Dalším důležitým pojmem, se kterým americká média často operují, jsou bellwether states, s odkazem na slovo „bellwether“, tedy označení pro vůdčí ovci ve stádě. Význam není identický ke swing states.
Celostátní průzkumy jsou zavádějící
Průzkumy se v roce 2016 mýlily, nemá smysl jim věřit, zní často od Donalda Trumpa. Má i nemá pravdu. Vzhledem k tomu, jak funguje americký volební systém – takzvaný systém volitelů – nemá valný smysl sledovat vývoj podpory jednotlivých kandidátů na celostátní úrovni. Podle průzkumu z roku 2016 měla větší podporu veřejnosti Hillary Clintonová – a to se také potvrdilo, obdržela téměř o tři miliony hlasů více než Donald Trump.
V USA ovšem nezáleží na tom, kdo má více hlasů od voličů, protože rozhodují volitelé. Ve všech státech s výjimkou Nevady a Maine, které ale nejsou rozhodující, získává všechny volitele kandidát s vyšším počtem hlasů – byť by vyhrál jen o jeden jediný.
Trumpovi se v roce 2016 podařilo bodovat ve státech, kde to nikdo nečekal. „Získal všechny důležité swing states, zejména Floridu a Pensylvánii a dokonce Wisconsin, o kterém žádný z průzkumů nenaznačoval, že by mohl připadnout Trumpovi,“ píše v knize Nejdražší show světa Institut politického marketingu.
Trumpovi se to povedlo právě proto, že dokázal odhadnout jaké státy bude třeba pro vítězství priorizovat. „Proto byl Trump například na Floridě více než dvacetkrát a v mnoha státech nebyl vůbec,“ vysvětluje Komínek. Ostatně žádný republikán za posledních sto let se do Bílého domu nedostal, pokud nezvítězil právě na Floridě.
Dalším faktorem, který Trumpovi pomohl pro získání voličů ve swing states, byla schopnost využít cílený marketing na sociálních sítích (microtargeting). Jeho kampaň k tomu využila služeb Cambridge Analytica.
Směrem k listopadu: rozhodne Texas?
Každou prezidentskou volbou k tradičním swing states, které jsou uvedeny v mapě, přibudou nebo naopak ubudou další. Z některýcch průzkumů vyplývá, že prezident Trump může mít problém obhájit vítězství ve třech státech, které ovládl minule – Arizoně, Floridě a v republikánské baště Texasu.
Pokud by Trump takzvaný stát „osamělé hvězdy“ neovládl, šlo by o naprosto zásadní zlom. Poslední demokratický kandidát, který v tomto jižanském regionu (těsně) vyhrál, byl Jimmy Carter v roce 1976. Texas je navíc co do počtu volitelských hlasů druhým nejdůležitějším státem hned po Kalifornii – bojuje se zde o osmatřicet volitelů.
Nedá říci, že by průzkumy v Texasu demokratům nějak stranily, spíše naopak. Ve volbách v roce 2016 i 2018 měli kandidáti Demokratické strany lepší výsledky, než jim experti predikovali. Velmi známým příkladem byla těsná prohra demokrata Beta O'Rourka s konzervativním senátorem Tedem Cruzem, což byl v senátních volbách nejlepší demokratický výsledek od roku 1988.
Za potenciální posun směrem k demokratům může početná hispánská skupina, která tvoří asi devětatřicet procent populace. Hispánci a Latinoameričané, kterých ve státě za posledních deset let přibylo o dva miliony, straní spíše Joeovi Bidenovi. Na druhou stranu, Clintonová u nich byla podle dostupných dat populárnější.
Koronavirus promlouvá do voleb
Podle stanice CNBC je jedním z důvodů, proč budou výsledky ve státech jako Texas, Florida či Arizona nečekaně vyrovnané, je koronavirová pandemie. Nejenže je kvůli ní letošní kampaň poněkud zvláštní; kandidáti nemohou pořádat velké mítinky s fanoušky, ale někteří voliči ve zmíněných státech mají pocit, že vláda upustila od opatření příliš brzo.
S uvolněním omezení nesouhlasilo 69 procent obyvatel v Arizoně, 65 procent na Floridě a 62 procent v Texasu. Detailnější pohled na průzkum ukazuje, že například lidé z Floridy soudí, že k uvolnění došlo vlivem tlaku Trumpovy vlády, nikoli rozhodnutím guvernéra a státní garnitury.
S vládními kroky jsou nespokojeni především mladí lidé a ženy, což jsou skupiny, které jsou obecně počítány do elektorátu Demokratické strany. Stanice CBS ovšem upozorňuje, že obavy mají i senioři, kteří naopak většinou volí republikány. Vliv swing states na letošní volby tak může být mnohem větší a zajímavější než kdy předtím.
