Shiela Grant Duffová působila ve druhé polovině 30. let jako novinářka v Československu, byla tehdy jedinou Britkou mezi stálými zahraničními zpravodaji v Praze. Viděla rostoucí tlak od hitlerovského Německa a pochopila, že je nutné okamžitě jednat. ČT získala od BBC záběry, ve kterých čeští diváci poprvé mohou vidět, jak vlastními slovy popsala schůzku s Winstonem Churchillem, pří níž se před 83 lety snažila o záchranu Československa.
V létě 1937 začal německý ministr propagandy Joseph Goebbels v nacistickém tisku stupňovat nenávistnou kampaň proti Československu. Novinář Lidových novin Hubert Ripka britskou novinářku Shielu Grant Duffovou kvůli tomu požádal o pomoc těmito slovy: „Znáte Churchilla? Můžete se dostat k Churchillovi? Je to osoba, která pořád říká, že Anglie musí zůstat silná a postavit se Hitlerovi. Můžete v tom něco udělat?“
Mladá britská novinářka využila svého příbuzenského vztahu s Churchillovou manželkou Clementine. Chtěla zachránit Československo před zničením a Evropu před válkou. Budoucí britský premiér ji pozval na své venkovské sídlo v Chartwellu. „K mému velkému překvapení mě usadili hned vedle Churchilla. Po celý oběd mi kladl otázky o situaci ve střední Evropě. Ohromně se mi ulevilo. Vůbec poprvé jsem opravdu našla někoho, koho to vášnivě zajímalo,“ vzpomínala pro BBC.
Informace od vlivného poslance Churchilla putovaly rovnou na stůl prezidenta Edvarda Beneše přes novináře Huberta Ripku, který se po nacistické okupaci stal postupně členem zahraničního odboje, exilové vlády v Londýně, poválečným ministrem zahraničního obchodu za národní socialisty a pak obětí komunistického puče v roce 1948. K dramatickému útěku z vlasti mu musela dopomoct francouzská tajná služba.
Grant Duffová byla odhodlanou stoupenkyní demokratického Československa. S českými kolegy kvůli jazykové bariéře komunikovala francouzsky. Nijak neskrývala své zklamání z chování britských úřadů, ale i britského velvyslance v Praze Josepha Addisona. Ve svých memoárech vzpomíná, že na otázku, zda má mezi Čechy hodně přátel, ambasador v roce 1936 odvětil: „Och, přátele! Vždyť jedí v kuchyni.“ Považovala to za cynické, ona na rozdíl od něj našla mezi Čechy přátele i pro nadcházející nejkrvavější válku v dějinách lidstva.
„Lidé v Británii prostě nevěděli, že Československo je demokratická země bez koncentračních táborů, kde jsou Němci ve skutečnosti svobodnější než v nacistickém Německu a mají lepší zacházení než jakákoliv jiná národnostní menšina v Evropě,“ napsala po návratu z Londýna v roce 1938. Churchillovi svými znalostmi z Československa, které projela od Aše po Užhorod, dodávala munici proti stoupencům ustupování požadavkům nacistického režimu, tedy appeasementu.
„Churchill netrpěl žádnými předsudky nebo snobstvím, co se týče lidí, se kterými se setkával nebo od kterých dostával informace, “ popsala v roce 1982 v autobiografické knize The Parting Of Ways.
V očích Britů se stala expertkou na Československo. Jejímu renomé dopomohlo i to, že jako novinářka byla osobně svědkyní plebiscitu v Sársku v roce 1935 o připojení k Říši, stejně jako 'anšlusu' Rakouska a pak kolaborace henleinovců s Hitlerem, jejímž završením byla anexe Sudet a následný konec demokratického Československa.
Jediná britská zpravodajka v Praze
V televizním dokumentu BBC Zahraniční zpravodajka z roku 1983, ze kterého ČT získala ukázky její výpovědi, popsala, jaké otázky Churchillovi v létě 1937 kladla: „Ptala jsem se, zda nemá něco užitečného, co říct Čechům. Co by Češi měli dělat? Řekl, že situace je velmi vážná. Kdo ví, jestli tu během roka ještě Československo pořád bude. A když jsem se zeptala, co s tím mohou Češi dělat, tak Churchill odpověděl: Jsou dobře a silně vyzbrojení, jejich bezpečnost nesmí být podlomená a musí spolupracovat s Ligou národů.“
Po odvysílání dokumentu na stanici BBC 2 vyšla 7. července 1983 recenze v deníku Times, ve které si renomovaný britský list sypal popel na hlavu: „Timesy z toho nevyšly dobře. Nejenže Shiele Grant Duffové odmítly dát šanci reportovat z Paříže, ale namísto toho jí nabídly, že může přispívat se svými postřehy o módě. To neudělala. Navíc tu byla ona záležitost ohledně notoricky známého editorialu ze 7. září 1938, ve kterém Timesy podpořily nacistický požadavek, aby Sudety byly předané Německu,“ konstatoval list v 80. letech.
„Co je fascinující na příběhu Grant Duffové, je to, že udělala i to málo, co mohla, aby zajistila otevřený kanál komunikace mezi Winstonem Churchillem a Prahou, takže aspoň jeden důležitý politik mohl být srozuměn s hrozícím osudem Československa,“ dodaly Timesy v recenzi z roku 1983.
Jako důvod, proč ve 30. letech nemohla pracovat mezi novináři listu Times, jí bylo řečeno, že pro ženu „je zcela nemožné pracovat na obsahu novin, protože by to znamenalo trávit noční služby po boku mužů“.
V Praze nakonec Grant Duffová působila jako zpravodajka nedělníku The Observer. Byla z Británie jediná, vyjma Elizabeth Wiskemannové, která ovšem sbírala materiál pro své knihy hlavně v oblasti Sudet. Všichni ostatní reportovali z Vídně.
Jenže i při pohovoru u listu Observer se Shiela Grant Duffová dočkala od samého počátku nedůvěry a nezájmu: „Myslím, že máme zpravodaje v Praze. Ó ne! Vlastně zemřel. Kdybyste ho náhodou potkala, řekněte prostě jen to, že jste zpravodajka, ne zpravodajkou Observeru. Když jsem se zeptala, co přesně by editora zahraniční rubriky o Československu zajímalo, odpověděl: No zprávy o kravách s pěti nohama a podobné věci.“
I list Observer před Mnichovem k jejímu překvapení začal psát v prohitlerovském a protičeském tónu. Její reportáže skoro neotiskoval nebo jim dával titulky, ve kterých Československo působilo jako agresor. Čeští novináři se začali ptát, jestli ona sama není na Hitlerově výplatní listině. Když si stěžovala v Londýně, odvětili jí, že editoriální politiku neurčují zahraniční zpravodajové. Z Observeru kvůli tomu odešla a začala přispívat do týdeníku Spectator, často bez podpisu.
Předválečný bestseller 'Češi a Evropa'
Ve snaze získat pro Československo podporu mezi Brity napsala v roce 1938 knihu Češi a Evropa. Nakladatelství Penguin řekla, že nechce honorář za prvních 50 tisíc výtisků, jen aby ji co nejdřív vydalo. Výměnou za to žádala, že každý britský poslanec dostane tři výtisky. Stal se z ní bestseller, za tři týdny se prodalo 180 tisíc výtisků.
Jenže její názory, které psala z pozice novinářky, jež ve dvou letech přišla o otce a pak dva strýce v zákopech 1. světové války, vyvolávaly prudce odmítavé reakce stoupenců appeasementu, jak dokazuje třeba i tento dopis od čtenáře regionálního listu Cheshire Observer z března 1939:
„Slečna Grant Duffová by měla děkovat šťastné hvězdě, líp řečeno naší vládě (premiéra Chamberlaina), když píše žalozpěv za národ, kterému jsme se nikdy nezavázali pomoct a o kterém většina našeho národa a obyvatel ani nic neví. Dělá se mi upřímně nevolno, když čtu, že by se Británie měla propadat hanbou. Proč? Protože zachránila miliony mladých životů od vyhlazení a miliony matek před neskonalým zármutkem? Vážně, čím víc přemýšlím o nestydaté zaslepenosti a bláznivých předsudcích těchto anti—mnichovanských imbecilů, tím radši bych je přesunul do Španělska nebo Číny, aby okusili moderní válku. Může mi slečna Grant Duffová říct, jakou útěchu najde matka v tom, že sice bude pořád existovat Česko-Slovensko, ale její syn je mrtvý, manžel zmrzačený a doma má cínovanou medaili?“
Premiér Neville Chamberlain jménem světové velmoci, kterou pořád bylo Britské impérium v roce 1938, podepsal mnichovskou dohodu. Měl za to, že „z Německa přišel do Downing Street čestný mír. Věřím, že je to mír pro naši dobu,“ prohlašoval Chamberlain a davy mu nadšeně tleskaly.
Klíčové bylo, že zradila Francie jakožto hlavní západoevropský spojenec a garant československé bezpečnosti. Rozhodnutí Londýna bylo pro Shielu Grant Duffovou takovou potupou, že po návratu z Prahy odmítla nabídku pracovat na britském ministerstvu zahraničí: „Ve chvíli, kdy mým převažujícím pocitem je hanba, nemohu nabídnout své služby vládě, co to zavinila,“ odpověděla.
Češi v BBC díky ní měli 'šéfa v rodině'
Po nástupu Churchilla si to rozmyslela a začala krátce pracovat pro britskou diplomacii. Pak se stala první šéfkou české sekce BBC, odkud odešla kvůli mateřským povinnostem až v roce 1944, kdy už bylo jisté, že Hitler válku prohraje.
„Byla to mladá a neobyčejně vzdělaná novinářka. Je možno ji počítat k nejlepším přátelům, které Československo má. V roce 1942 se Miss Grant Duffová provdala za ředitele evropské služby BBC. Od té doby se říkalo, že Češi to mají v BBC dobré, když mají 'šéfa v rodině',“ popsal v knize Volá Londýn tehdejší hlasatel BBC a pozdější ministr kultury Pavel Tigrid.
Noel Newsome po nástupu do BBC na počátku války nejdřív zajistil, aby redaktory, včetně těch českých, BBC odsunula z improvizovaného sídla, kterým bylo bruslařské kluziště se skleněnou střechou bez protileteckých krytů v londýnské čtvrti Maide Vale. „V době nacistických náletů tam stovky mužů a žen, majících důležitý úkol vést rozhlasovou propagandu, byly jak dobytek čekající na jatka,“ napsal ve svých memoárech Giant at Bush House.
Osobně stál za generálem Charlesem de Gaullem, když 22. června roku 1940 po pádu Francie pronesl na BBC slavný rozhlasový projev „Všem Francouzům“. Evropské vysílání za celou dobu války ani jednou bomby nepřerušily. Hlasatelé, včetně českých, v případě náletů deklarovali zprávy zpaměti nebo tvrdili, že jejich kolega například zakopnul.
Newsome považoval obsah BBC za prvotřídní válečnou zbraň. Nejen pro odboj, ale i pro nuceně nasazené v Říši. I Češi tak dostávali instrukce, jak provádět opatrně sabotáže, a porobené obyvatelstvo pak návod, jak škodit německým okupantům.
„Shiela a já jsme zcela sdíleli politické názory. Mnichovská dohoda pro mě byla nejvíc traumatizující zkušeností celé mé žurnalistické kariéry. Na československou sekci BBC jsem se mohl spolehnout, protože Shiela byla její šéfredaktorkou,“ konstatoval ředitel zodpovědný za válečné vysílání BBC do okupované Evropy Noel Newsome.
Noel Newsome pomohl celoevropsky prosadit slavnou válečnou znělku „V“, což byla zvukově morseovka pro písmeno V, kterým začíná slovo vítězství v řadě jazyků. Samotný nápad přišel z belgické sekce BBC. Říšského ministra propagandy Goebbelse přiváděla znělka BBC k šílenství. Lidé v celé Evropě ji vyťukávali na dveře, v hospodách, všude se objevovaly nápisy 'V'.
Poslouchání BBC se v Protektorátu Čechy a Morava trestalo káznicí, dokonce i smrtí. Newsome byl také na seznamu osob, které chtěli nacisté po dobytí Británie zatknout a soudit. Osud jeho manželky Shiely by byl jistě podobný.
Newsome po pádu Francie v roce 1940 nařídil, aby německé vysílání BBC bez odkazu na vládní zdroj rovnou odmítlo uzavření míru s Hitlerem. Když mu za to hrozilo odvolání, Churchill napsal vzápětí pro vysílání ještě ostřejší projev. Byl to Newsome, kdo 17 hodin před britským premiérem nechal mluvit ve vysílání BBC o Sovětském svazu jako o novém spojenci Británie poté, co Hitler napadl SSSR.
Stejně tak v případě japonského útoku na Pearl Harbor a vstupu USA do války. Newsome odmítl ve vysílání BBC i nařízení pozdržet zprávu o osvobození Paříže. Byl si moc dobře vědomý své důležité pozice v boji s hitlerovskou propagandou. Každou zprávu z evropských redakcí BBC nacisté monitorovali.
Válečnou šéfredaktorkou BBC
„Říkala, že je důležité bojovat s nepřátelskou propagandou ráznou antipropagandou. Stejně jako čelit nepřátelské aktivitě opatrnou sabotáží,“ popisuje pro ČT24 Penelope Newsomeová, dcera Grant Duffové. Její matka ji porodila za války a o kmotrovství požádala tehdejšího exilového ministra zahraničí Jana Masaryka. „Drahá Shielo, samozřejmě, že přijímám. Vzhledem k událostem, které se staly, sám vlastní děti nemám. Přátelství s tebou a tvou malou dcerkou je pro mě obrovskou ctí a radostí. Děkuji Ti, že ve mě máš důvěru – možná působím tvrdě, ale uvnitř se občas cítím drobný a vystrašený. Dej mi vědět, kdy a kde,“ napsal jí v červenci roku 1943 Masaryk.
V roce 1942, kdy třetí říše zažívala největší územní expanzi, napsala Shiela Grant Duffová ještě další knihu, která měla upozornit na osud Československa, s názvem Německý protektorát: Češi pod nacistickou vládou.
Pavel Tigrid v knize Volá Londýn popsal, že se mu Shiela Grant Duffová svěřila, jak vnímala svůj vztah k Čechům jako šéfka československého vysílání BBC: „Nikdy jsme necenzurovali projevy československých politiků, kteří tvrdě napadali mnichovskou dohodu. Ale po celou dobu jsme si byli vědomi, že důvěru Čechoslováků nelze získat nějakou obranou nebo omlouváním minulosti, ale příklady z přítomnosti a důkazy o tom, že za války se ve Velké Británii znovu objevily vlastnosti, pro které byla obdivována a ctěna na evropské pevnině.“
Domnívala se, že svou prací pro Čechy „jen nepatrně splatila dluh, kterým je britský národ od dob Mnichova povinen národu Čechů a Slováků,“ dodal Tigrid.
Krátce před Moskvou vedenou invazí do Československa v roce 1968 napsala Grant Duffová do britských Timesů dopis, ve kterém schvalovala záměr prošetřit okolnosti smrti ministra zahraničí Jana Masaryka, kterého měla za přítele: „Ať už Masaryk zemřel vlastní rukou, nebo to způsobily ruce někoho jiného, byl obětí politiky let 1938 a 1948. Po roce 1945 se vracel s tím, že Československo bude nezávislé. Fakt, že tomu po roce 1948 nebylo pravdy o nic víc než v roce 1938, ho uvrhl do beznaděje.“
Čechy (skoro) zapomenutá
Shiele Grant Duffové se podle její rodiny od českých úřadů za jejího života nikdy nedostalo oficiálního uznání nebo ocenění. V Německu a Británii je známá hlavně svou knižně zpracovanou korespondencí s Adamem von Trottem zu Solzem, kterého v létě 1944 nacisté oběsili za účast na nezdařeném atentátu na Adolfa Hitlera. Je to poučení pro každého, kdo by chtěl omlouvat vznikající diktaturu, která se s falešnými výmluvami na národní zájmy dopouští omezování svobody tisku, projevu a pronásledování kritiků.
V roce 2004 po její smrti při smuteční vzpomínce na Oxfordské univerzitě pozůstalé překvapil tehdejší český velvyslanec v Británii Štefan Füle: „S respektem počkal, až všichni proneseme naše projevy, pak vstal, představil se jako ambasador České republiky s tím, že přijel do Oxfordu z Londýna, aby mé babičce poděkoval jménem českého lidu! Všichni se v té dlouhé hale otočili, aby dobře slyšeli. Vyvolalo to v nás pohnutí. Ukázalo se, že země, kterou tolik milovala, milovala i ji, jako my všichni,“ popsal tento okamžik pro ČT24 James Newsome, vnuk ochránkyně české demokracie a svobody Shiely Grant Duffové.
