Putin je symbolem stability. Lidé však proti režimu protestují čím dál víc, říká velvyslanec

Vladimir Putin je pro mnoho Rusů symbolem stability a relativního materiálního blahobytu následujícího po divokých devadesátých letech. S rostoucími ekonomickými problémy, které si vynutily například zvýšení věku odchodu do důchodu, však roste nespokojenost s jeho vládou. Ta se projevuje nejrůzněji motivovanými občanskými protesty, upozornil český velvyslanec v Rusku Vítězslav Pivoňka, který byl hostem Událostí, komentářů.

Video Události, komentáře
video

Události, komentáře: Velvyslanec v Rusku Vítězslav Pivoňka

„Pro mnoho občanů Ruské federace je prezident Putin člověk, který postavil Rusko na nohy,“ vysvětluje Pivoňka. Do funkce totiž nastoupil v roce 1999 na konci desetiletí, které tam lidé většinově vnímají jinak než v Česku a dalších postkomunistických státech.

V nich byl konec komunistického panství spojen s obnovením suverenity, posílením právního státu a přes počáteční hospodářské problémy také s rostoucí životní úrovní. Rusko naopak ztratilo postavení supervelmoci, sledovalo etnické války ve svém bezprostředním okolí i na vlastní periferii, zažilo zhoršenou bezpečnostní situaci a hluboký hospodářský rozvrat.

„Byla to doba tvrdé transformace, kdy spousta ruských rodin ztratila v podstatě všechno,“ připomíná velvyslanec. Problémy vyvrcholily finanční krizí roku 1998, při níž vláda devalvovala rubl a velká část obyvatel přišla o úspory.

Když se ekonomika odrážela ode dna, pomohl Rusku také dramatický růst cen ropy a zemního plynu. V této situaci se moci ujal Putin, který tak měl prostředky pro zajištění základních sociálních služeb státu. Lidé začali například dostávat pravidelně důchody.

Postupně také za cenu velkých obětí ukončil Putin válku v Čečensku a za cenu omezení občanských práv snížil kriminalitu. Ovládl média, což mu umožnilo odvést pozornost od rozsáhlé korupce a začít vytvářet obraz stabilizované společnosti.

Konec dobrých časů

Po volbách z let 2011 a 2012 však musel tvrdě potlačit rozsáhlé protesty. V roce 2014 po ruské vojenské agresi proti Ukrajině navíc přišly západní sankce a cena ropy prudce poklesla. Nespokojenost s režimem začala stoupat a lidé ji začali čím dál častěji projevovat.

„Nepokoje byly z důvodu zvýšení zdanění vozidel z Japonska, z důvodu nespokojenosti v různých republikách s vedením těch republik,“ vyjmenovává Pivoňka. Příčinou největší nelibosti se pak na podzim 2018 stala důchodová reforma, která spočívá ve zvýšení věku odchodu do penze.

Překvapivě silnou občanskou reakci podle Pivoňky naposledy letos v létě vyvolalo odmítnutí kandidatury některých opozičních politiků do moskevského zastupitelstva. Volební komise jim neuznaly podpisy, jejichž autoři se k nim hromadně hlásili jako k pravým. Někteří dokonce s překvapením zjistili, že je komise prohlásily za mrtvé.

Společnost také s obavami sleduje přístup vlády k životnímu prostřední. Na mnoha místech protestuje třeba proti skládkám nebo například stavbě dálnice na místě úložiště radioaktivního odpadu.

Obavy vyvolalo také krátkodobé zvýšení radiace na počátku srpna na severu země. Podle západních expertů bylo důsledkem výbuchu jaderného pohonu vojenské rakety, nebo dokonce reaktoru.

Nicméně ruské úřady tvrdí, že explodovala konvenční raketa. „Jestli mluvíme o jaderném programu, tak to je na bázi tajných informací, ke kterým se není možno dostat laikům, novinářům ani diplomatům. Jestli to je atomový výzkum, tak je to přísně tajná informace. A jestli je to vojenský jaderný výzkum, tak to je v podstatě oblast, která je absolutně skryta,“ popisuje Pivoňka.