Ukrajinci už mají jasno, jaká jména budou na lístcích při prvním kole prezidentských voleb 31. března. Centrální volební komise ukončila proces registrace kandidátů. Nabídka je nejpestřejší v dějinách. Favorité jsou zatím tři a rozhodovat se bude především o tom, jestli občané chtějí pokračovat v nastoupeném kurzu, vyzkoušet naprostou nejistotu, nebo dát další šanci zkušené politické harcovnici. Jedno je však téměř jisté. Prozápadní orientace země se po volbách výrazně nezmění.
Přestože průzkumy dodávají poměrně dosti různorodé výsledky, ukazují celkem stabilně, že největší šanci na postup do druhého kola mají tři kandidáti: současný prezident Petro Porošenko s vizí pokračování dosavadního kurzu charakterizovaného západní orientací a důrazem na armádu a církev, dlouholetá politička Julija Tymošenková s trumfem osobního charismatu a sáhodlouhým seznamem velmi ambiciózních slibů a herec Volodymyr Zelenskyj, který pojal svou kampaň jako reality show a chce z pozice naprostého nováčka překopat celý politický systém země do ne zcela zřejmé podoby.
Za touto trojicí favoritů se většinou umisťují ještě další tři kandidáti, kteří by se teoreticky mohli do druhého kola také probojovat: Jurij Bojko zastupující především spoluobčany přející si obnovení dobrých vztahů s Ruskem, nejsilněji prozápadní politik Anatolij Hrycenko, kterému kritici vyčítají nesoulad mezi slovy a činy, a excentrický kritik Putinova Ruska i všech současných ukrajinských politiků Oleh Ljaško, který si slovo radikální dal i do názvu své strany.
Preference se však mohou výrazně měnit, protože na čtyřicet procent voličů ještě není rozhodnuto, komu svůj hlas dá. Kampaň navíc vstupuje do své horké fáze a především Zelenskyj bude muset čelit politickým debatám, s nimiž nemá žádnou zkušenost, a dotazům na programové priority, o nichž neví mnoho.
Válka
Ukrajince zdaleka nejvíc trápí válka. Linie mezi Ruskem podporovanými samozvanými republikami v Donbasu a ukrajinskou armádou je už dlouho stabilizovaná, stále na ní však umírají lidé a miliony obyvatel se nemohou vrátit domů. Obrana a zahraniční politika spadají do prezidentských pravomocí, téma tak bude rezonovat.
Všichni relevantní kandidáti říkají, že budou usilovat o obnovení územní celistvosti země. Porošenko toho chce dosáhnout příchodem jednotek OSN, což však dosud nedokázal prosadit hlavně kvůli ruskému nesouhlasu. Jako jediný z kandidátů má však zkušenost se střetem s válečnou realitou a jako jediný měl šanci předvést v této oblasti nějaké činy, a nejen slova.
Chce dál usilovat o členství země v NATO a vzdorovat ruskému tlaku na připoutání Ukrajiny do jeho mocenské sféry. „Porošenko zastává názor, že Ukrajina nemůže přestat válčit jenom proto, že ona se rozhodne. Musí se rozhodnout Rusko, že přestane válčit,“ upozorňuje ukrajinistka Lenka Víchová a dává mu v tom za pravdu.
Tymošenková nabízí jednání ve formátu Budapešť plus. Odkazuje se tím na Budapešťské memorandum z roku 1994, v němž se Rusko, USA a Velká Británie zavázaly respektovat územní celistvost země za to, že se Ukrajina vzdá sovětských jaderných zbraní nacházejících se na jejím území. Slovem plus má na mysli pozvánku pro Francii, Čínu, Německo a EU k jednacímu stolu. Od nikoho z nich však nemá příslib, že by pozvání přijali.
Zároveň chce profesionalizovat armádu spoléhající v současnosti na brance a vydávat na ni minimálně tři procenta HDP. Platy vojínů prý nemají klesnout pod 1,5násobek průměrné mzdy. „Výsledkem komplexního programu obnovy armády bude plná shoda se všemi platnými standardy NATO a následná integrace do tohoto kolektivního bloku zajišťujícího mír,“ ujišťuje v programu.
Říká také, že chce zesílit sankce proti Putinovu režimu. „Dřív měla taky protiruskou rétoriku, a dělala s Ruskem čile obchody,“ upozorňuje však Jan Šír z katedry ruských a východoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Zelenskyj slibuje jednání v budapešťském formátu s přizváním blíže nespecifikovaných evropských partnerů. Hrycenko se nebrání dobytí Donbasu silou, sám však nikdy na bojové linii nebyl, přestože je to dlouholetý voják. Ljaško říká, že by si Ukrajina mohla znovu pořídit jaderné zbraně, když se z memoranda stal neplatný cár papíru.
„To jsou všechno plané a absolutně nereálné řeči. Rychle může Ukrajina přestat válčit jen v případě, že kapituluje,“ zdůrazňuje Víchová. Tato slova potvrzuje i Šír: „Jakékoli realistické řešení konfliktu nezáleží na plánech ukrajinské strany, ale primárně na Rusku. Když Rusko nebude chtít mír, tak mír nebude.“
V přístupu k Donbasu se odlišuje pouze Bojko, který v zásadě zastává pozice Kremlu, když navrhuje jednání přímo s doněckými a luhanskými vládci s prostřednictvím Ruska. Chce jim nabídnout rozsáhlou autonomii včetně vlastního parlamentu a vlády pod formální ukrajinskou svrchovaností. Většina Ukrajinců by však po letitém prolévání krve jen těžko toto řešení strávila.
Všichni kandidáti také chtějí znovu získat kontrolu nad anektovaným Krymem. Tady jsou však jejich představy ještě mlhavější.
Druhá nejchudší země Evropy
Dalším nejprobíranějším tématem je nelehká hospodářská situace. HDP na hlavu v paritě kupní síly dosahuje na Ukrajině podle Mezinárodního měnového fondu jen 9683 dolarů, což je ve srovnání s Českem asi čtvrtina, s Ruskem nebo Polskem necelá třetina a s Běloruskem necelá polovina. Ukrajina je tak podle tohoto ukazatele druhým nejchudším státem Evropy po Moldavsku. Tuto pozici si drží i v průměrných platech vztažených k cenové hladině, byť tady není rozdíl vůči sousedům tak velký.
Slibů o bohatnutí má nejplnější program Tymošenková. Její tým vytvořil čtyřsetstránkový dokument nazvaný Nový ekonomický kurz. Zdá se však jako z říše snů. V řádu týdnů od inaugurace slibuje snížit cenu plynu pro koncové uživatele na polovinu. Do konce svého případného funkčního období zase slibuje, že průměrná mzda přesáhne v přepočtu 22 tisíc korun ze současných necelých devíti tisíc. Hodlá zvyšovat investice do školství, zdravotnictví a sociální podpory.
Zelenskyj v populismu nezůstává pozadu. Ve svém programu píše, že sní o Ukrajině, kde bude možné založit podnik za hodinu, dostat pas za 15 minut a hlasovat ve volbách za minutu na internetu. O zemi, kde bude práce, vysoké platy a důchody. O tom, že Ukrajinci už nebudou jezdit za prací do Polska, ale Poláci budou mířit na Ukrajinu.
Jak se má tento zázrak odehrát, však není zřejmé. Zelenskyj ostatně otevřeně přiznává, že žádné konkrétní návrhy kromě naprostého personálního zemětřesení ve vedení země nemá. „Napíšeme program společně s lidmi, pak najdeme způsob řešení všech problémů a potom je uvedeme v život,“ říká v jednom z videí. Tento přístup souvisí i s jeho návrhy na zavádění prvků přímé demokracie. Chce, aby se často konala referenda, která by vládě dávala úkoly.
Také Hrycenko slibuje růst průměrné mzdy, je však skromnější než jeho konkurentka, když cílí v přepočtu na asi 18 tisíc korun měsíčně. Zajistí prý také desetiprocentní růst ekonomiky. Ljaško zase chce, aby se půda vrátila rolníkům z rukou oligarchů a aby bylo výhodné čestně podnikat. Jak – to zůstává obestřeno tajemstvím.
„To je všechno v kompetencích vlády, ne prezidenta,“ usazuje tyto vzletné sliby Víchová. Podle ní tak většina kandidátů sliby ekonomické prosperity hlavně manipuluje s veřejným míněním. A totéž se týká i závazků zatočit s korupcí.
Druhá nejzkorumpovanější země Evropy
O úplatkářství a nehospodárném nakládání s veřejnými financemi se na Ukrajině díky relativně svobodně fungujícím médiím často a obsáhle mluví. V žebříčku vnímání korupce podle Transparency International je Ukrajina v Evropě také na předposledním místě, tentokrát před Ruskem.
Kandidáti rozčarování z vývoje po roce 2014 využívají a na boji proti korupci staví značnou část svých kampaní, i když prezident v tom moc dělat nemůže a je to téma především pro podzimní parlamentní volby.
Sluha lidu a jednoho boháče
Nejsilněji tuto kartu hraje Zelenskyj. Lidé ho znají mimo jiné z televizního seriálu Sluha lidu, v němž ztvárnil učitele dějepisu, který se nečekaně stal prezidentem a zahájil nemilosrdné tažení proti všudypřítomným úplatkům. Říká, že zkorumpovaní jsou všichni, kdo si s politikou jakkoli zadali. Jedině on, jakožto politický nováček, je prý zcela čistý. „My znamená lid Ukrajiny a oni znamená političtí důchodci,“ hlásá ve svém programu.
Navrhuje, aby člověk odsouzený za korupci nesměl už nikdy vykonávat veřejné funkce, aby nebylo možné při obvinění z korupce odejít z vazby na kauci a aby ti, kdo korupci oznámí, dostali odměnu. Chce otevřená výběrová řízení na úřednické funkce a úplnou otevřenost státní správy s přenosem všech neutajených jednání on-line.
Navrhuje zrušit imunitu politiků včetně prezidenta a zavést možnost jejich odvolatelnosti. V programu mluví také o reformě soudnictví včetně zavedení lidové poroty v trestních případech nebo volených soudců v těžko uchopitelných „menších sporech“.
Jeho vyjádření jsou však podobně mlhavá jako v ekonomických otázkách. „Chceme žít v demokratické Ukrajině bez korupce, bez korupčníků a bez problémů,“ říká například v dalším z mnoha videí na sociálních sítích, kde vede většinu své kampaně.
Sám je navíc obviňován, že je jen bílým koněm jednoho z nejbohatších Ukrajinců Ihora Kolomojského. Ten měl podle Víchové založen svůj byznys na kontrole státních podniků, jejichž zisky čerpal, nemusel se však starat o jejich ztráty. A právě on od nástupu Porošenka přišel o největší zdroje příjmů.
Stal se zapřísáhlým Porošenkovým nepřítelem a veřejně řekl, že podpoří kohokoliv, kdo ho bude mít šanci porazit. „Zelenskyj je často vídán ve společnosti Kolomojského a pracuje pro jeho kanál 1+1,“ vysvětluje Víchová. Právě na této stanici se herec a komik proslavil, a dokonce dostal šanci promluvit k lidu v novoroční půlnoc, kdy tradičně pronáší svou řeč prezident.
Promluvil částečně v ruštině a částečně v ukrajinštině. To je ostatně jeho styl, ve svých videích z kampaně občas míchá slova z obou jazyků i v jedné větě. Podle Šíra tak cílí na jihovýchod země, kde se ruština používá častěji. Voliči jsou tam také o něco naštvanější na současný establishment a vzhledem k tomu, že Zelenskyj je protestní kandidát, dává tato strategie jasnou logiku.
Úspěch za sto dní
Tymošenková vidí příčiny korupce v tom, že nikdo za nic neodpovídá a neexistuje spravedlnost před soudy. To je podle ní důsledkem současného ústavního systému, který chce radikálně změnit. Do erbu si tak vetkla vznik Národní platformy složené ze všech aktivních občanů, která má připravit novou společenskou smlouvu a novou ústavu.
V základních konturách ji má už vymyšlenou. Chce zavést kancléřský systém podobný německému, a tedy významně oslabit roli prezidenta. Proč slibuje posílení parlamentu na úkor funkce, do níž sama kandiduje, není příliš srozumitelné ani podle odborníků. „Nejspíš spoléhá na to, že má silnou a stabilní stranickou strukturu spojenou s její osobou. Ale to se pochopitelně může změnit, pokud bude prezidentkou,“ uvádí jednu z možností Šír.
Takovouto novou ústavu pak hodlá předložit lidem v referendu. To vše chce stihnout za sto dní s tím, že pokud se jí to nepodaří, tak rezignuje. Víchová upozorňuje, že Tymošenková by k ničemu takovému neměla pravomoci a její vliv v současném parlamentu, který bude ještě zasedat déle než oněch sto dní, je malý. Takže si upletla past, z níž není úniku.
Protikorupční rétorika političky pečlivě dbající na image elegantní dámy také pro mnohé Ukrajince nepůsobí důvěryhodně vzhledem k její minulosti. V ukrajinské politice je totiž jednou z největších stálic a za svou kariéru nasbírala dlouhou řadu obvinění z nehospodárného zacházení s veřejnými penězi.
Nejzávažnější obvinění se týkají smlouvy s Ruskem o dodávkách plynu z roku 2009, kterou z pozice premiérky dojednala s Vladimirem Putinem. Podle propočtů společnosti Naftohaz touto smlouvou připravila Ukrajinu o 32 miliard dolarů, tedy asi tři čtvrtě bilionu korun, upozorňuje Víchová.
Divoká jízda
Do kampaně vstupuje také náboženství. Porošenkovi se totiž podařilo spojit dvě nezávislé ukrajinské pravoslavné církve a získat pro ně uznání z Konstantinopole. Zahájil tak proces vymanění se z područí moskevského patriarchátu, což prezentuje jako velký úspěch při osamostatňování země od ruského vlivu.
Jinak se však tváří, že kampaň vlastně nevede a žádný nový program nemá. „Asi to je jeho strategie, která vyplývá ze situace. Druhé kolo nemá jisté, a proto se nesmí příliš vyhraňovat a musí se snažit být přijatelný i pro ty, kdo netvoří vyloženě jeho jádro,“ myslí si Šír.
Kritici mu vyčítají, že pro svou kampaň zneužívá možnosti, které mu prezidentská funkce poskytuje. Víchová i Šír však upozorňují, že země se v tomto ohledu změnila a prezident už zdaleka nemá takové pravomoci, aby mohl výrazně ovlivňovat nálady společnosti skrytými nelegálními způsoby, jako to bylo možné ještě za Viktora Janukovyče. Ani nedávné odvolání šéfa veřejnoprávní televize podle nich nebude mít významný dopad, protože ji sleduje jen úzká vrstva obyvatel.
Předvolební Ukrajina tak nabízí obrázek prezidenta pózujícího s církevními činiteli, komika, který má o politice jen pramalé ponětí, a dámy slibující nesplnitelné. To vše v kulisách války, kterou proti zemi vede silnější soused. Právě boje na východě už o jednom aspektu výsledku prezidentských voleb rozhodly. Prozápadní kurz Ukrajiny se výrazně měnit nebude, ať vyhraje kdokoliv. Orientace na Rusko prostě nepřichází v úvahu.
