Evropský soudní dvůr v Lucemburku začal řešit žaloby Slovenska a Maďarska proti povinným uprchlickým kvótám. Rozsudek se očekává až na konci roku. Maďarská delegace označila rozhodnutí z roku 2015 za politický krok. Slovensko považuje opatření za neadekvátní a neúčinné. Otázka kvót vrazila klín mezi staré a nové státy EU. Na odpor se postavilo i Česko a další tři země.
Migrační kvóty u soudu: Politický a neúčinný krok, tvrdí Maďarsko a Slovensko, Rada EU je hájí
Uprchlické kvóty u soudu v Lucemburku (zdroj: ČT24)
Unijní státy se nejprve dohodly na dobrovolném převzetí 40 tisíc uprchlíků, jak se ale migrační krize prohlubovala, Evropská komise (EK) přišla s dalším opatřením, tentokrát povinným. Cílem kvót bylo během dvou let přerozdělit 120 tisíc běženců z Itálie, Řecka a Maďarska, tedy zemí nejvíc zasažených uprchlickou krizí způsobenou hlavně válkami na Blízkém východě.
Proti rozhodnutí se tehdy postavily hlavně země visegrádské čtyřky (V4), mezi nimi Česko, Slovensko, Maďarsko. Kvóty ovšem odmítlo rovněž Rumunsko, Finsko se hlasování zdrželo. Polsko nejprve váhalo, nakonec ale zvedlo ruku pro opatření. Od té doby ale konzervativní vláda brojí proti nařízení a odmítá běžence přijímat na základě kvót.
Varšava argumentuje bezpečnostní hrozbou
Polsko proto nyní podpořilo nespokojené země před unijním soudem. Jeho zástupkyně poukázala na související bezpečnostní rizika, neboť přijatý mechanismus podle ní neumožnil
kontrolovat žadatele a řešit možné bezpečnostní hrozby.
Podle nespokojených států se mělo rozhodnout na základě souhlasu všech
Odpor zemím v září 2015 nebyl nic platný - předsednickému Lucembursku stačila k prosazení návrhu takzvaná kvalifikovaná většina. Slováci a Maďaři rozhodnutí pár měsíců poté zažalovali. Nelíbí se jim legislativní postup, stejně jako údajné porušení práv národních parlamentů a europarlamentu.
„Toto jsou hlavní argumenty Slovenska a Maďarska, stejně jako to, že Rada ministrů podle nich měla rozhodnout na základě dohody všech členských států, a ne většinovým hlasováním, což byl tento případ,“ konstatoval mluvčí Soudního dvora EU v Lucemburku Balázs Lehóczki.
„Myslím, že žaloba je postavena na poněkud slabých argumentech, měl bych určité pochybnosti o tom, zda ji podávat. Na hmotněprávním základě nelze (rozhodnutí) napadnout. Byly tam určité alternativy, zda nenapadnout tu proceduru přijímání rozhodnutí,“ podotkl právník Michal Tomášek, jenž byl v týmu, který radil Sobotkově vládě, zda rovněž nepodat žalobu. Nakonec tak Česko neučinilo.
Je pravda, že v létě 2015 Evropská rada vyzvala k tomu, že by se mělo dojít k nějakému konsenzu. K tomu nakonec nedošlo, protože řada států včetně ČR byly ostře proti, takže se přijal postup hlasování kvalifikovanou většinou. Podle jiných názorů ale Evropská rada není účastníkem legislativních procesů, je to politický orgán. Takže ten argument se zdá být chatrný.
- Bratislava chce, aby soud prohlásil rozhodnutí o přerozdělování podle kvót za neplatné a uložil radě zaplatit náhrady řízení.
- Porušeny byly principy zastupitelské demokracie, institucionální rovnováhy a řádné správy věcí veřejných, stojí v žalobě. Kromě dalších bodů Slovensko dále uvádí, že rozhodnutí „zjevně není vhodné a ani nezbytné k dosažení sledovaného cíle“.
- Budapešť žádá zrušení rozhodnutí, a pokud by nebylo vyhověno, tak pouze zrušení v rozsahu, ve kterém se týká Maďarska.
- Argumentuje tím, že věc byla v rozporu se závěry summitu EU z června 2015 a měla být přijata jako legislativní akt. Rozhodnutí je podle Budapešti nejasné a neproporční a není zřejmé, jak by mělo být v praxi prováděno. Navíc je prý v rozporu s ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků.
Migrace v Německu a v Evropě v letech 2016 a 2015
Jinak to nešlo, stojí si za svým Rada EU
„Rada trvá na tom, že v době přijetí rozhodnutí bylo rozhodnutí adekvátní a přiměřené dané
situaci,“ reagovala na výtky u unijního soudu zástupkyně Rady EU. Migrační krize, jakou Evropa nepamatuje, podle ní ohrožovala samotnou existenci schengenského prostoru.
Připomněla také, že v roce 2015 se počty příchozích do Itálie a Řecka podle Frontexu (evropské pohraniční stráže) zvýšily o 1516 procent. „Jestli tohle není náhlý a hromadný příliv migrantů, tak Rada už neví, co by jím mohlo být,“ poznamenala.
Zda nespokojené země s žalobami uspějí, se zřejmě dozví až po uplynutí dvouletého termínu, dokdy si měly státy EU uprchlíky přerozdělit.
„Teď budeme mít jednodenní slyšení. Za několik měsíců pak přijde tzv. stanovisko generálního advokáta Soudního dvora EU. Je to nezávislý člen soudu, který dává nezávislé stanovisko k žalobě, které ovšem není závazné pro samotný soud. Až potom budeme mít rozsudek, který podle mě bude vynesený před koncem roku,“ osvětlil proces Lehóczki.
Kvóty v praxi moc nefungují, některé země ani s příjímáním uprchlíků nezačaly
Kromě zmíněného Polska ignorovaly kvóty v praxi i další unijní státy, přerozdělení běženců se tak moc nedaří. Například Česko zatím přijalo jen 12 lidí ze své kvóty necelých 1600 osob, Maďarsko - ale také Rakousko - vůbec nikoho. Rakušané už požádali o výjimku – podle kancléře své povinnosti splnili, když přijali desetitisíce běženců.
Brusel to ale odmítá. „Ohledně pravé podstaty Evropy se hluboce pletou všichni ti, co říkají: je to váš problém, my u nás nepřijmeme ženy a muže jiné barvy pleti, ani ty, co nejsou katolíky,“ podotkl šéf EK Jean-Claude Juncker. „Jestli Evropa přestane respektovat právní normu, kterou si odhlasovala na základě evropské smlouvy, pak míříme do záhuby,“ varoval.
Maďarsko nakonec odmítlo být jednou ze tří zemí, odkud měli být migranti přerozdělováni. Skutečnost, že vzápětí bylo Budapešti nařízeno migranty naopak přijmout, označil zástupce Budapešti za diskriminační.
„To, že jsme odmítli určitou formu pomoci, neznamená, že jsme pomoc nepotřebovali vůbec,“ upozornil. Fakt, že ani po maďarském odmítnutí se klíčové číslo 120 tisíc v návrhu nezměnilo, je podle něj dokladem politické povahy rychle přijatého rozhodnutí.
Celkem zatím země EU převzaly přes zrychlující se tempo celkem zhruba 18 tisíc žadatelů o azyl. Eurokomisař pro migraci a vnitro Dimitris Avramopulos a další členové EK opakovaně vyvíjejí nátlak na členské státy, aby „dál znásobily úsilí“ a splnily do září 2017 svůj závazek. Podle unijní exekutivy je přesun lidí zvládnutelný v daném časovém rámci při měsíčních přesunech 1500 lidí z Itálie a nejméně 3000 z Řecka.
Maltský návrh počítá do budoucna s možností se vykoupit
Státy EU se nyní hluboce liší i v názoru na další návrh Evropské komise, která do své představy reformy unijního azylového systému zapracovala pro případ krize mechanismus povinného přerozdělování žadatelů o azyl. Země nedávno dostaly k dispozici návrh kompromisního řešení z dílny nynějšího maltského předsednictví EU, o kterém by měli ministři vnitra jednat 18. května.
Malta navrhuje, aby státy EU, které nebudou chtít pomoci v migrační krizi převzetím celé své kvóty žadatelů o azyl, by v budoucnu mohly místo části z nich finančně či vysláním expertů přispět například k ochraně vnější hranice bloku. Současných jednorázových kvót se ale plán netýká.