Uměleckohistorická společnost kritizuje nedávno dokončenou rekonstrukci barokního Clam-Gallasova paláce v Praze. Podle odborníků se při opravách staly nevhodné zásahy, které poškodily umělecké prvky v exteriéru i v interiéru. Nelíbí se jim způsob provedení nátěrů kamenných soch na průčelí a přemalby, které podle nich poškodily nově odkryté fresky na stěnách hlavního schodiště, ani nové barevné pojetí vnějšího pláště.
Společnost se v úterý podobou paláce po rekonstrukci zabývala na své valné hromadě. V přijatém usnesení, které poskytl člen výboru společnosti Jan Dienstbier, vyzývá k jednáním s příslušnými institucemi s cílem prozkoumat možnosti nápravy a přijetí systémových opatření. Výsledky rekonstrukce jsou podle historiků umění právě systémovým selháním, neboť to, že investor sám není objednatelem restaurátorských prací podléhajících památkovému dozoru, ale řeší je subdodávkou, je podle nich časté.
Historikové umění už koncem dubna kvůli podle nich nepovedené rekonstrukci napsali dopis ministru kultury Martinu Baxovi (ODS). Ten ve své odpovědi uvedl, že jde o problematiku, která spadá do regulace norem upravujících veřejné zakázky.
Pražský magistrát dokončil rekonstrukci barokního Clam-Gallasova paláce na Mariánském náměstí loni na podzim. Trvala od roku 2018 a vyšla zhruba na 569 milionů korun s DPH. Prostory má dostat k dispozici Muzeum města Prahy (MMP), které tam zřídí expozice věnované barokní Praze. V přízemí paláce plánuje město restauraci nebo obchody.
Podle odborníků jde o jeden z nejlépe dochovaných šlechtických městských paláců na světě. Nynější vrcholně barokní podobu paláce vytvořil v letech 1714 až 1718 stavitel Tomáš Haffenecker podle návrhu vídeňského dvorního architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu pro hraběte Jana Václava Gallase. Od druhé světové války tam sídlil Archiv hlavního města Prahy, který se od roku 2017 postupně přestěhoval. Palác vyzdobili přední soudobí umělci včetně ticinského štukatéra Santina Bussiho, malíře Carla Innocenza Carloneho a pražského sochaře Matyáše Bernarda Brauna.
„Necitlivé přemalby“
„Obnova paláce a uměleckých děl s ním spojených dle našeho přesvědčení nebyla provedena dostatečně citlivě a její úroveň neodpovídá současným obecným standardům, a to jak z pohledu mezinárodní, tak i domácí památkové teorie a praxe. Máme zde na mysli především způsob provedení nátěrů Braunových kamenných soch a reliéfů na průčelí paláce a nepřijatelné necitlivé přemalby, které poškodily nově odkryté, torzálně dochované fresky na stěnách hlavního schodiště, spojované se jménem Carla Innocenza Carloneho. Diskutabilní zůstává také nové barevné pojetí vnějšího pláště,“ uvedli historikové v dopise Baxovi.
Způsob opravy paláce je podle nich výsledkem systémového selhání, kdy je časté, že investor sám neobjedná restaurátorské práce, které podléhají památkovému zákonu, ale restaurování je subdodávkou zhotovitele stavebních prací. „Tato situace je příčinou nepřiměřeně narůstajícího tlaku na restaurátory, zatímco investory zbavuje společenské odpovědnosti za výsledek restaurátorských prací,“ uvedli historikové.
Ministerstvo se podle Baxy opakovaně pokoušelo o změnu pravidel při zadávání veřejných zakázek nejen v oblasti restaurování, ale i třeba archeologických nálezů. „Mimo jiné i s ohledem na minimální podporu ze strany odborné veřejnosti tyto snahy selhaly,“ uvedl ministr.
