Zlín si připomíná 700 let od první písemné zmínky o městě. Poprvé byl zmíněn 28. února 1322 v kupní smlouvě, kdy královna vdova Eliška Rejčka kupuje část panství, které zahrnovalo městečko Zlín. V hlavním sále zlínského zámku město vystavilo věrnou kopii uvedené listiny. Na pondělní večer připravilo i besedu s historiky a ve zlínském kostele svatého Filipa a Jakuba mši.
Z malé obce se stal „Mekkou moderní architektury“. První zmínka o Zlíně je stará 700 let
Zlín začínal jako malá, nepříliš významná obec na Moravě, ale zásluhou firmy Baťa se na začátku 20. století přeměnil v jedno z nejmodernějších českých měst, jehož výrobky si vydobyly slávu ve světě. Pak přišlo období komunismu a s ním také v roce 1949 změna jména na Gottwaldov – tak se město nazývalo 41 let, do ledna 1990. Po sametové revoluci se Zlín vrátil k původnímu názvu a stal se centrem nově vzniklého Zlínského kraje.
Město s necelými 75 tisíci obyvateli (před třiceti lety zde ale žilo o 10 tisíc lidí více) je průmyslově-podnikatelským centrem východní Moravy, k výrazným figurám patří kromě Tomáše Bati také třeba filmař Karel Zeman, který působil ve zlínských filmových ateliérech, atlet Emil Zátopek nebo rodačka architektka Eva Jiřičná.
Obyvatelé obce se živili pastevectvím
Město bylo poprvé zmíněno před 700 lety – 28. února 1322 – v kupní smlouvě, kterou královna vdova Eliška Rejčka kupovala část panství, jež zahrnovalo i Zlín.
Na město byl Zlín, jehož obyvatelé se živili převážně pastevectvím, povýšen v roce 1397 a jeho středověký rozvoj je spojen hlavně se šlechtickým rodem Tetourů. Postupně tam vznikl například městský soud a docházelo k rozšiřování práv místních obyvatel.
Vystřízlivění však přinesla třicetiletá válka, kdy byl region místem častých valašských povstání a vládnoucí Habsburkové na to v průběhu bojů i po uzavření vestfálského míru nezapomněli: po roce 1648 byl Zlín z větší poloviny zničen a několik měšťanů bylo popraveno.
Období opětovného vzestupu se vrátilo zhruba na začátku 19. století. V revolučním roce 1848 se pak Zlín zbavil poddanství, ale v květnu 1849 přišel ničivý požár, který rozvoj města na několik let zabrzdil. Přesto přibyly dobové novinky jako pošta nebo telegraf.
Založení první obuvnické dílny rodiny Baťů
Zlomovým datem v historii nejen města Zlína, ale i celého regionu, je rok 1894, kdy 21. září založil Antonín Baťa spolu se sourozenci Tomášem a Annou obuvnickou dílnu, z níž později vznikl světový gigant ve výrobě obuvi. Díky výjimečnému růstu a prosperitě firmy a vlivu Tomáše Bati se stal Zlín v meziválečném období moderním městským centrem, vynikající architektonickým stylem i životním tempem. K rozvoji přispělo i otevření železniční dráhy z Otrokovic do Vizovic v roce 1899.
Ve zvyšující se obuvnické konkurenci Baťovi pomohly velké zakázky pro rakousko-uherskou armádu během první světové války. Po prvních problematických poválečných letech začala baťovská éra definitivně rokem 1923, kdy se Tomáš Baťa stal starostou.
Prvorepubliková doba znamenala největší rozkvět Zlína, a to nejen finanční. Radikálně se změnila také tvář města. Díky spolupráci s renomovanými architekty typu Gahury, Karfíka nebo Corbussiera Zlín proslul specifickými baťovskými domky i dalšími originálními budovami.
Lesní hřbitov, mrakodrap, kino
Za zmínku stojí například výjimečný projekt lesního hřbitova, 21. budova řečená Mrakodrap, Velké kino, ve své době největší v Evropě, nebo filmové ateliéry na Kudlově. Zlín se bez nadsázky stal regionální metropolí a jedním z nejvýznamnějších měst Československa.
Doloženo řečí čísel: od roku 1921 do roku 1937 vzrostl počet obyvatel z necelých pěti tisíc na 37 tisíc. Průměrná mzda o polovinu převyšovala republikový průměr. V roce 1931 se v Baťových závodech vyrobilo na 35 milionů párů bot.
Rozmach nezastavila ani letecká tragédie, při níž Tomáš Baťa 12. července 1932 zahynul. V roce 1936 bylo zřízeno reálné gymnázium a ve stejném roce zahájil činnost reklamní ateliér firmy Baťa, což je považováno za začátek zlínských filmových ateliérů, které v 60. letech proslavily animované a trikové filmy Karla Zemana a Hermíny Týrlové. Zlín byl v té době nazýván „Mekkou moderní architektury“ či „Městem století“.
Přejmenování na Gottwaldov
Období prosperity uťala až německá okupace a následný nacistický teror. Tři poválečné roky se nesly ve znamení střetů obhájců baťovských tradic a k moci se deroucích komunistů. Komunisté zvítězili, a tak se měnil nejen každodenní život, ale i hlavní znaky města. Od 1. ledna 1949 byl Zlín na počest nového dělnického prezidenta přejmenován na Gottwaldov. Celosvětově proslulá firma Baťa nesla jméno Svit, ve Velkém kině probíhaly monstrprocesy s odpůrci režimu.
V roce 1946 bylo zřízeno Divadlo pracujících (dnes Městské divadlo) a Filharmonie pracujících (dnes Filharmonie Bohuslava Martinů).
Návrat k původnímu názvu, založení univerzity
Po sametové revoluci v roce 1989 se Zlín vrátil k původnímu názvu a 16. prosince 1989 přivítal Tomáše Baťu mladšího, dědice obuvnického impéria. V roce 1995 věnovali zlínskému muzeu cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund svůj cestovatelský archiv. V roce 2000 byla založena Univerzita Tomáše Bati a o rok později se město stalo metropolí nového Zlínského kraje, pod jehož správu spadají okresy Zlín, Vsetín, Uherské Hradiště a Kroměříž.
Ve městě se mimo jiné narodil zakladatel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Bohumír Jaroněk, folkový písničkář Wabi Daněk, americká podnikatelka Ivana Trumpová, britský spisovatel a dramatik Tom Stoppard, trojnásobný mistr světa v desetiboji Tomáš Dvořák nebo dostihový jezdec a trenér Josef Váňa, osminásobný vítěz Velké pardubické jako jezdec.
