Příští stanice: další stránka. Kniha otevírá dětem svět pražské podzemky od kachlů přes Husáka až po ochranná vrata

Své romány má metro berlínské, moskevské a nyní i to pražské. Není to vlastně vyloženě román, je to knížka pro děti. Její protagonisté se na cestě metrem seznamují s jeho fungováním i s tím, čím je pražská podzemní dráha unikátní.

Video Události
video

UDÁLOSTI: Pražská podzemní dráha jako místo plné netušených tajemství a dobrodružství

Pražské metro letos oslavilo pětačtyřicetiny. Pravda, dílčí výročí se slaví každý rok – vždy si lze připomenout otevření nových úseků některé ze tří linek – ale skutečný začátek byl jen jeden, a to v roce 1974. Tehdy mohli cestující jezdit mezi devíti stanicemi na jedné lince, dnes jich je 61 na třech linkách.

I to se na svých cestách pražským podzemím dozvídá malý hrdina knihy To je metro, čéče! od Milady Rezkové. Od svého děda, bývalého zaměstnance metra zvaného Krtek, se dozvídá i zajímavosti, jako na které stanici to nejvíce fouká (na Vltavské) nebo jak rychle jezdí eskalátory. Vzpomene i na to, jak se metro otevíralo – že prvním vlakem jel jako cestující tehdejší generální tajemník ÚV KSČ, pozdější prezident Gustáv Husák.

Kniha nezapomíná také na charakteristický vzhled stanic pražského metra včetně populárních čtvercových kachlů s čočkami na trase A i na jejich význam. „Čočky jsou některé vypouklé, jiné jsou duté dovnitř. Když vlak přijíždí do stanice, tak to dělá hrozný rambajs a údajně by to mělo lámat ten zvuk,“ uvedla autorka knihy Milada Rezková.

Knížka nekončí tím, co v metru vidí běžní cestující. Seznamuje čtenáře i s ochranným systémem metra připraveným pro případ války, původně i jako ochrana před povodní. Jeho součástí jsou bezpečnostní vrata ve stanicích i běžně uzavřené prostory určené k ukrytí obyvatel či skladování zásob. Stejně tak kniha představuje technologii stavby podzemní dráhy včetně mohutných razicích štítů, které stvořily dosud nejnovější úsek k motolské nemocnici. 

Podle autorky ale není kniha jenom úvodem k poznávání světa pod pražskými ulicemi. Snaží se také poukázat na význam mezigeneračního dialogu. Chlapec – hlavní hrdina – se učí naslouchat dědečkovi, jehož vyprávění o metru je jen jedním z mnoha příběhů, které mu může vyprávět.