Starosta pražských Řeporyj Pavel Novotný (ODS) chce postavit pomník Ruské osvobozenecké armádě čili vlasovcům. Rusko považuje příslušníky jednotek, které se podílely na osvobození Prahy na konci druhé světové války, ale předtím bojovaly na straně Německa, za zrádce. Ruské velvyslanectví se proto ozvalo, Novotný ale vzkázal, že Řeporyje nemíní s Ruskou federací diskutovat.
Rusko odmítá památník vlasovcům v Řeporyjích. Máme s nimi tisíckrát lepší zkušenost než s vámi, napsal starosta Putinovi
Na záměr postavit v Řeporyjích pomník vlasovcům reagovalo ruské velvyslanectví prohlášením, že „Ruská osvobozenecká armáda byla kolaborantskou ozbrojenou formací vytvořenou nacistickým vedením třetí říše“.
Odkázalo přitom na rozhodnutí norimberského tribunálu, podle kterého se generál Andrej Vlasov a jeho lidé podíleli na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti. Proto by Moskva považovala pomník vlasovcům za porušení úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Nebudeme s Ruskem diskutovat, píše Novotný Putinovi
Řeporyjský starosta poté sepsal dopis adresovaný ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. V něm upozornil, že jsou Řeporyje suverénní městskou částí, která o budování pomníků rozhoduje sama po veřejné diskusi.
„Nebudeme o našem záměru zbudovat jim (vlasovcům) pomník ani o jejich historické roli s nikým zvenčí diskutovat, a už vůbec o tom nebudeme diskutovat s Ruskem, symbolem okupační moci, lži a porušování lidských práv,“ stojí v dopise. Starosta jej ve středu odvezl oranžovým úklidovým vozíkem ozdobeným vlajkou Řeporyj do Bubenče na ruskou ambasádu.
Pracovníky velvyslanectví na místě prohlásil za pitomce, ambasáda podle Novotného šíří lži. Poukázal zároveň, že se k myšlence na připomenutí vlasovců postavil přívětivě Hrad, kterému poděkoval a dodal, že takovou reakci vůbec nečekal.
Novotný připustil, že si nedělá přehnané iluze o generálu Vlasovovi a jeho jednotkách. Řeporyje si ale podle něj pamatují vlasovce jako zachránce, jejichž útok na východní břeh Vltavy v květnu 1945 byl jedním z rozhodujících okamžiků Pražského povstání a zásadním způsobem rozhodl o tom, že Praha neskončila v rozvalinách.
„V okolí vsi je dodnes řada neoznačených, nedůstojných hrobů zachránců Prahy z řad ROA (Ruské osvobozenecké armády) a stydím se, že jsme se rozhodli napravit historickou křivdu, zásadně ovlivněnou bolševickou propagandou, až teď,“ upozornil Novotný. „Řeporyje mají tisíckrát lepší historickou zkušenost s vlasovci než s vámi, vy karikatury sebe sama s atomovým kufříkem za zadkem a hlavou plnou vodky a černého svědomí,“ vzkazuje též do Moskvy.
Vlasovci bojovali proti bolševismu. Na straně nacistů
Ruská osvobozenecká armáda (ROA) vznikla na podzim 1944, tedy v době, kdy Německo již válčilo na třech frontách a neodvratně spělo k porážce. Na bojišti se vlasovci – nazývaní takto podle jejich velitele Andreje Vlasova zajatého při nepovedené operaci během obléhání Leningradu – objevovali až během jara 1945.
Formálně byla ROA ustavena na konferenci v Praze, jejími členy byli sovětští váleční zajatci. S nimi zacházeli Němci ve srovnání se zajatými západními vojáky velmi krutě. V případě, že se jim podařilo ze zajetí dostat, čekalo je ve vlasti neméně tvrdé zacházení – často končili v gulazích. Moskva považovala vojáky, kteří se vzdali, za dezertéry a jako k takovým se k nim poté chovala.
obrázek
Vlasovci byli zformováni s cílem bojovat proti bolševismu. Zprvu skutečně bojovali proti Rudé armádě, ale v květnu 1945, když byli povoláni do Prahy, postavili se na stranu povstalců. Pomohli bránit jih Prahy, zapojili se do bojů na Pankráci, Vinohradech a Smíchově a obsadili ruzyňské letiště. Při bojích s Němci padlo zhruba tři sta vlasovců.
Předseda České národní rady Albert Pražák ve svých pamětech napsal, že vlasovci „si dobyli srdce a vděku mnoha Pražanů, kteří na ně dosud vzpomínají a nedají na ně dopustit“.
Česká národní rada nicméně nevyhověla žádosti vlasovců o azyl v Československu. Ti se proto začali již 7. května stahovat na západ ve snaze dostat se k americkým pozicím. Jen část z nich se k Američanům dostala, ostatní padli do rukou Rudé armády. I ty, kteří dospěli k demarkační linii, ale potom Američané Sovětům vydali. Některé vlasovce Rudá armáda postřílela, další skončili v gulazích.
Andrej Vlasov se pokusil získat azyl v několika evropských zemích, ale neuspěl. Nakonec i jeho vydali do Ruska a v létě 1946 byl popraven.
O zřízení pomníku by mělo řeporyjské zastupitelstvo rozhodnout 16. prosince. Pokud návrh projde, chce radnice využít ke stavbě vlastní zdroje, ozvali se i soukromí dárci. „Mám tolik peněz, že bych vlasovcům mohl postavit muzeum,“ ujistil Pavel Novotný. Pomník by podle něj měl vzniknout do květnového výročí konce druhé světové války.