V minulosti budilo vášně, předmětem sporů někdy bývá i dnes. V nížině pod Pavlovskými vrchy, kde se stékaly řeky Dyje, Jihlava a Svratka, vzniklo vodní dílo Nové Mlýny zejména proti povodním a jako vodní zdroj. Celé dílo bylo s poslední a největší dolní nádrží (Novomlýnskou) uvedeno do provozu před 30 lety, 3. března 1989.
Vodnímu dílu muselo ustoupit přes 1100 hektarů lužních lesů, pod hladinou tří nádrží zmizel tok Dyje v délce 28 kilometrů, celá řada rybníků, říčních ramen či kanálů, ale i vesnice Mušov, jejíž jediný pozůstatek – kostel – trčí z hladiny prostřední nádrže. V očích některých ekologů stále sporné dílo ale dokázalo zabránit rozšíření povodní na Břeclavsko v letech 1997, 2002 či 2010.
Zatímco vodohospodáři přínos díla zejména pro vodní poměry na jižní Moravě oceňují a spokojeni jsou většinou například rybáři, turisté často žehrají na málo míst k rekreaci a často problematickou kvalitu vody. Spoustu výhrad měli a mají i ekologové. K posledním sporům mezi vodohospodáři a ekology ohledně nádrží patřila stavba dvou umělých ostrovů, které měly zvýšit plochy s vegetací ve střední nádrži, a problematika kolem navýšení hladiny nádrží.
Oblast pod Pálavou byla vždy krajinou protikladů. Nedostatek vody v období sucha a přívaly vod při častých povodních zde působily značné škody a podstatně ovlivňovaly veškerý život v oblasti. Snahy zlepšit vodní poměry a zabránit záplavám jsou proto na jižní Moravě a zejména na řece Dyji hodně staré.
Úpravy se řešily už na začátku 18. století
O úpravách Dyje se jednalo už v roce 1712. Tehdejší představa počítala se zabezpečením toku v úseku od ústí do řeky Moravy až po Znojmo. Morava a Dolní Rakousy jako země bývalé habsburské monarchie tehdy prosadily přednostní úpravu řeky mezi Jaroslavicemi a Novým Přerovem, která byla provedena v letech 1828–1831.
Další úpravy následovaly až po 50 letech, později bylo přijato nouzové řešení k ochraně Břeclavi: práce s přestávkami trvaly od roku 1911 až do roku 1933. Pokračovat se mělo i po druhé světové válce, byly však provedeny pouze naléhavé dílčí úpravy místního charakteru.
Teprve v roce 1954 byl přijat státní vodohospodářský plán, jehož hlavními cíli byla ochrana téměř 25 tisíc hektarů před záplavami, vytvoření zdroje vody, upravení vodního režimu ve prospěch zemědělských, lesnických a vodárenských zájmů, zvýšení minimálních průtoků na Dyji, vytvoření podmínek k chovu ryb a rekreaci či využití vody k výrobě energie.
Stavbu urychlily povodně
Klíčovou stavbou se přitom stala nádrž pro vyrovnání odtokových poměrů na Dyji, vodní dílo Nové Mlýny. Podle prvních studií mělo být zaplaveno území jen o rozloze 5400 hektarů, v pozdějším návrhu se ale již počítalo s rozdělením díla dvěma hrázemi na tři oddělené nádrže.
K urychlení výstavby přispěla dvouměsíční záplava na jaře 1956 a zvláště velká povodeň v roce 1965, kdy se voda vylila v polovině března a pokles začal až v červenci. Tehdy v kraji vzniklo rčení, že „když se Dyja v únoru vyleje, bude mít do roka ešče sedum mladých…“
Stavba Novomlýnských nádrží s celkovou plochou 32,3 km2 byla zahájena v roce 1975. Horní nádrž (Mušovská) byla uvedena do provozu v srpnu 1978, střední nádrž (Věstonická) v letech 1983 a 1987 a dolní nádrž (Novomlýnská) pak v roce 1989.
Horní nádrž s rozlohou 528 hektarů a maximální hloubkou 4,3 metru má kromě užitkového charakteru i rekreační účel, kdežto na střední nádrži, která má 1031 hektarů a jejíž největší hloubka je 5,3 metru, je rekreace zakázána a slouží jako přírodní rezervace pro hnízdění ptáků. V roce 2005 byla navíc tato střední nádrž vyhlášena v soustavě Natura 2000 ptačí oblastí, s cílem chránit vzácné druhy ptáků.
Nejlépe vypustit. Raději zvýšit
Dolní nádrž, jež je s rozlohou 1668 hektarů po Lipně a Orlíku třetí největší přehradou v Česku, je vodohospodářsky nejvýznamnější z celé soustavy. Úkolem této nádrže s maximální hloubkou 7,8 metru je snižovat špičky povodňových vln, zlepšit průtok a vyrábět elektřinu. Nádrž slouží také pro rekreaci (jachting, surfing) a rybolov.
Vedle kladů přinesly Novomlýnské nádrže i řadu problémů, zvláště nespokojeni byli a jsou ekologové, z nichž mnozí by nejraději nádrže buď úplně vypustili, nebo aspoň jejich hladinu snížili, aby uchránili různé rostliny a živočichy.
Opačný požadavek mají hygienici. Ti chtějí zase hladinu co nejvyšší, protože čím víc vody, tím se méně prohřívá, čímž rostou v létě méně sinice, řasy a vodní květ (nádrže jsou totiž velmi mělké, hloubka často nepřesahuje dva metry). A vodohospodáři zase musejí dodržovat výši hladiny podle manipulačního řádu.
Loni ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD) v reakci na sucho a na poptávku zemědělců řekl, že letos by se mohla začít zvedat hladina střední a dolní nádrže o 35 centimetrů. Objem zadržené vody by se tak zvýšil o devět milionů metrů krychlových, které mají posloužit zemědělským závlahám a také lužním lesům v oboře Soutok.
