Když si novinářka Silvie Lauder zadá do vyhledavače svoje jméno, zjišťuje, že lidi nejvíce zajímá, kolik jí je let a jestli má manžela a děti. Jejího mužského kolegu naopak lidé nejčastěji hledají v souvislosti s tématy, kterým se věnuje. „Ve vnímání novinářek stále narážíme na určitou barieru,“ hodnotí tento rozpor v podcastu Background ČT24. V týdeníku Respekt pracuje Lauder už skoro dvacet let. Věnuje se tématům genderu a zahraniční politice. V médiích mají podle ní ženy podobně férové příležitosti jako muži, problémy tu ale existují. Novinářky také, jak upozorňuje, musí čelit mnohem vulgárnějším, a navíc sexualizovaným reakcím na svou práci.
„Když žena chce, do novin se dostane a uspěje. Nejde přece o pohlaví novinářů, ale o jejich schopnosti.“ To řekla tehdy dvaadvacetiletá Lauder na veřejné debatě Ženy v médiích. „Dneska bych sama sobě udělila klíčenku,“ směje se Lauder. „Zjevně jsem svět vnímala tehdy jinak, než ho vnímám teď,“ dodává s tím, že názor změnila postupně. Paralelně s tématy, kterým se jako novinářka věnovala.
Lauder své první novinářské zkušenosti sbírala ještě coby studentka gymnázia v brněnském deníku Rovnost. „Psala jsem takové legrační reportáže, kdy jsem třeba jela do lesa za Brno na sympozium sochařů. Byli tam šílení Kanaďané, kteří motorovou pilou vyřezávali skulptury ze dřeva,“ vzpomíná. Od legračních reportáží se pak přesunula k domácí politice do Lidových novin. A právě tam u ní započala změna.
„Začala jsem pokrývat témata sexuálního násilí a obtěžování, nebo třeba témata související s trhem práce,“ uvádí. „S tím, jak jsem psala o dalších a dalších tématech, přečetla jsem nějaké knihy, mluvila s experty, jsem svoji optiku, svůj zájem i citlivost k některým otázkám změnila.“
Po vnitřní proměně musela Lauder najít cestu, jak témata dostat také do veřejného prostoru, což, jak přiznává, po nástupu do týdeníku Respekt v roce 2004 nebylo vždy úplně jednoduché. „U některých témat mi chvíli trvalo přesvědčit kolegy, abychom se jim věnovali,“ objasňuje a dodává: „Prostor jsem nakonec dostala v nadstandardní míře.“
Předsudky čtenářů
Kvůli tématům, kterým se věnuje, je Silvie Lauder často označována jako novinářka feministka. „Je to realita vzhledem k tomu, kolik takových textů jsem napsala a jak se k tématu otevřeně vyjadřuji. Na druhou stranu mě mrzí, jakým způsobem to rezonuje v české společnosti. Kvůli tomu pak ztrácíte šanci některé lidi oslovit,“ hodnotí novinářka svou pozici. „Je to dobré v tom, že máte nějakou značku, na druhou stranu to ale také vytváří bariéru,“ dodává.
Ta se projevuje třeba i tak, že někteří čtenáři pro autora nevidí samotný text. „Mám zkušenost, že i když napíšu něco, co nesouvisí s genderem, lidé to komentují prizmatem feminismu. Psala jsem například text k výročí upálení Jana Palacha, kde gender vůbec nefiguruje. Dostala jsem na to od jednoho pána reakci, že to vůbec není historický text, že to je celé o sexu.“
Vulgární útoky
Lauder se ale setkává i s mnohem horšími útoky, které jsou o to vulgárnější proto, že je žena, která navíc píše o feministických tématech. „Mému kolegovi Ondřeji Kundrovi chodí šílené výhrůžky – i výhrůžky smrtí, protože pokrývá tématiku ruské dezinformační scény, hybridní války, jezdí na Ukrajinu a tak dále. Myslím ale, že mu ještě nikdo nenapsal, že by ho měli hromadně znásilnit, nebo že má určitě problém najít si partnerku, ani se ho neptali, jaký má vztah s otcem,“ uvádí příklad.
Lauder přiznává, že se s takovou situací i po letech vyrovnává špatně. „Jsem typ člověka, který si na to nezvykne,“ říká. Důležité je ale podle ní o tom mluvit, a to i na politické úrovni. Témata, jako je sexuální násilí, obtěžování nebo i násilí v rodinách by měl otevřít třeba ministr spravedlnosti nebo vnitra, míní novinářka a nabízí srovnání se skandinávskými zeměmi. „V těch zemích jsou tato témata politická,“ vysvětluje s tím, že to umožňuje nacházet efektivní řešení.
„Není to úplná hitparáda, ale situace se zlepšuje“
I přesto se podle Lauder situace v Česku zlepšuje. Třeba co se týče postavení žen. Pozoruje to na výsledcích několika uplynulých voleb i na nadcházející prezidentské volbě, kde je mezi třemi kandidáty s největším volebním potenciálem poprvé žena. „Není to jenom Danuše Nerudová. Když se podíváte na několik posledních voleb, tak ve všech uspěl rekordní počet žen. Pořád to není hitparáda, ale ve společnosti se začínají ozývat hlasy, že není úplně normální mít tak málo žen v politice.“
V souvislosti s postavením žen vzpomíná Lauder také na rozhovor s Václavem Havlem, který považuje za jeden z vrcholů své kariéry. Kdyby měla ještě jednu šanci, zeptala by se ho právě na feminismus. „Hrozně mě zajímá, jak člověk s extrémní citlivostí ke strukturální problémům, k otázce lidských práv, k problematice zákonů, které se nedodržují, jako tomu bylo v Československu, naprosto nechápe otázku postavení žen ve společnosti, o čem ty feministky mluví,“ uzavírá Lauder s odkazem mimo jiné na Havlovu esej, kde psal, že feminismus se jeví jako dada.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
