Že to „Norům“ vychází vždycky? V ČT nabízíme k předpovědím navíc i expertní zkušenost, říká Taťána Míková

Taťána Míková předpovídá počasí v České televizi už 24 let, předtím několik roků dělala totéž na kanálu OK3. V rozhovoru připomíná technologický vývoj od éry ukazovátek a magnetických obláčků, srovnává předpovědní modely a mluví také o situaci před letošními Velikonocemi, kdy bylo velmi obtížné predikovat, jak vlastně bude. Přestože dnes je možné si předpovědi najít leckde na webu, podle ní má profesionální předpověď od zkušeného meteorologa stále nezastupitelné místo. Dokáže totiž korigovat slabiny, které modely mají – což demonstruje na příkladu Krkonoš. Článek je součástí série materiálů, které web ČT24 připravil k 65. výročí začátku televizního vysílání v Československu.

Taťána Míková vystudovala v roce 1988 fyziku mezních oborů na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Její specializací byla meteorologie a klimatologie. Ve stejném roce nastoupila do Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a věnovala se tam hlavně klimatologii.

Relace o počasí na tehdejším kanále OK3 začala moderovat v roce 1991. O čtyři roky později se stala zaměstnancem České televize – od té doby ji znají i diváci „hlavních“ relací o počasí.

Za její vstup na obrazovku může kamarádka, která ji ukecala

Ještě během studia prý Taťána Míková, stejně jako její kolegové a kolegyně z fakulty, o práci v televizi vůbec neuvažovala. „Tam se svým způsobem všichni těm, co chodili do televize, trošičku smáli. Když přišel pan docent Zikmunda na přednášku, povídá: Dámy, vy jste adeptky na budoucí televizní hvězdy – to my víme.“

Jak Taťána Míková dodává, práce v televizi byla v době jejích studií „tak trochu úsměvným bonbonkem na práci meteorologa“.

Když pak působila v ČHMÚ a objevila se možnost vysílat předpovědi na OK3, „ukecala“ ji její kamarádka, aby s ní do toho šla. „Přišla mladá ze školy a byla taková agilní, chtěla se do toho pustit a potřebovala parťáka – tam se dělalo ve dvou. Tak jsem jí řekla, že jo, že do toho s ní půjdu. A vlastně moc nelituju, protože ta OK3 byla úžasná zkušenost,“ říká Taťána Míková.

Ptám se, zda ve stejném oboru působil někdo z jejích rodičů, zda tedy obrazně řečeno „podědila řemeslo“: „Můj tatínek byl technicky zaměřený, vyvíjel zabezpečovací leteckou techniku, hodně se věnoval leteckým radarům. Takže do určité míry jsem k tomu měla blízko.“

Od ukazovátka k počítačovým obrázkům

Taťána Míková vzpomíná, že počasí na OK3 bylo první vlaštovkou, kdy se v televizní předpovědi objevovaly počítačové obrázky. „V té době ovšem ještě pořád existovala klasická předpověď počasí na jedničce, kam kolegové z ČHMÚ každý den docházeli a natočili ji s ukazovátkem, se synoptickou mapou s frontami, kterou předkreslili na papír.“

Video Seifert a Lípová_počasí
video

Předpovědi počasí z 24. 4. a 22. 7. 1982 - Vladimír Seifert a Magdalena Lípová

Zdroj: CT

K synoptické mapě Taťána Míková s úsměvem říká, že někteří diváci ji nemají rádi, protože se jim zdá příliš složitá. Jiní ale prý píšou, že je škoda, že ji v současné předpovědi nevidí na obrazovce déle – prý se jim líbí.

Co se týká technologie televizního počasí v „éře ukazovátek“, mapy připravili a namalovali v ČHMÚ, pak dal meteorolog ve studiu na magnetickou tabuli symboly, jak bude, a předpřipravený text odříkal ve studiu.

Zlomem byl podle Taťány Míkové přelom let 1993 a 1994, kdy nastoupila do České televize společně s Pavlem Karasem a Jánem Zákopčaníkem. Tehdy se předpověď počasí změnila z ukazovátka na počítačový systém.

„Ale upřímně řečeno, když si vzpomenu na ty dřevní začátky, tak to vypadalo digitálně, skutečně už jsme měli klíčování, měli jsme za sebou ten počítačový obraz, ale fungovalo to v podstatě strašně podobně jako v manuálním systému. Protože jsme vzali mapu, kterou jsme si připravili, tu jsme donesli grafikovi a on nám ji do počítače přemaloval. Takže obrázky byly pořád v podstatě manuální.“

Jinak řečeno, stále nešlo o automatické „překlopení“ dat z ČHMÚ do televizní grafiky, podklady museli připravovat sami meteorologové.

Taťána Míková navíc popisuje další úskalí tehdejšího pracovního postupu. Meteorolog ve studiu totiž neměl možnost si jednotlivé záběry odbavovat ve vysílání sám. V praxi to znamenalo, že si nemohl sám přepnout další obrázek ve chvíli, kdy ho potřeboval ukázat.

„Tehdy to odbavoval režisér, a tak se i tu a tam stalo, když v režii řešili nějaký bourák, že jsme čekali na obrázek déle, než jsme chtěli.“

Video 061094_TM
video

Předpověď počasí z 6. 10. 1994 - Taťána Míková

Zdroj: CT

Dalším technologickým zlomem byl rok 2000, kdy televizní počasáři začali poprvé pracovat s grafickým systémem určeným přímo pro počasí. Ten už dokázal digitální data přicházející z ČHMÚ integrovat a zobrazovat je do určitých polí. Tedy, přeloženo do lidské řeči, odpadla příprava podkladů pro televizního grafika a ruční malování symbolů a map.

„Systém rovnou pokryl republiku nebo celou Evropu teplotami – aktuálně změřenými nebo předpovídanými podle některých modelů.“

Co se týká pozdějších technologických inovací, ty už podle Míkové nebyly tak obrovské jako popsaný přechod ke specializovanému grafickému systému. „Spíš vždycky musíme přizpůsobit naše nové systémy tomu, že se meteorologická data čím dál víc zahušťují, ve snaze o větší přesnost se jde do většího detailu a to samozřejmě vyžaduje schopnější a efektivnější výpočetní techniku.“

Změny ovšem nastaly v tom, jak často meteorologové na obrazovce vystupují. Taťána Míková připomíná, že v dobách jejích televizních začátků se relace o počasí vysílaly v ranním Studiu 6 a pak až v podvečer. „Naše další práce sice už začínala někdy před polednem, ale vysílali jsme ji až po páté hodině, mezi pátou a osmou hodinou.“

Velkým skokem byl z tohoto pohledu pro televizní počasáře rok 2005, když začala vysílat zpravodajská stanice ČT24. Z relací koncentrovaných na ráno a večer totiž najednou vznikla potřeba mít počasí celý den. Tehdy podle Míkové museli velmi zvýšit produktivitu práce.

Další významný skok nastal, když přešli od klasického počasí moderovaného jen nad grafikou k tomu, co dnes vidí diváci v Událostech a částečně i ve Studiu 6. „Přibývá rozhovorů. I v kontinuálních studiích se objevují rozhovory o počasí, rozebírají se tam některé jevy.“

„Člověk se musel přeorientovat jenom z meteorologa, který si maloval obrázky a připravoval komentáře, i na dramaturga, který vybírá různé zprávičky o počasí a snaží se tam dát něco, co může diváka zaujmout a co mu může připadat zajímavé.“

Taťána Míková v této souvislosti připomíná osvětovou funkci, kterou ona a její kolegové ohledně počasí ve světě plní. „Aby si diváci uvědomili, jaký je rozdíl mezi tím, co zažívají, a – to už možná přesahujeme trochu do klimatu – co zažívají lidé v některých jiných částech světa, co tam zažívají v některých případech i pravidelně, katastrofy, se kterými se u nás vůbec nesetkáváme.“

Po přechodu na nový systém s více rozhovory a zprávami o počasí i jinde ve světě podle Míkové televizním meteorologům výrazně přibyla práce. „Mezitím jsme vysílali pořady Turbulence a Počasí ve světě, takže to nebylo úplně skokově, ale řekla bych, že energie, kterou tomu věnujeme teď, je opravdu enormní.“

Vychází to Norům vždycky? A jak to bylo s předpovědí na letošní Velikonoce?

Taťána Míková vzpomíná, že když v oboru začínala, meteorologové připravovali předpověď ještě tak, že posunovali fronty tužkou po mapě. „Vzali si nějaké převládající proudění, na to byla předem určená tlaková hladina, a podle rychlosti, jaká v řídícím proudění byla, tak oni tou rychlostí posunuli frontu. Případně, když to byli skutečně zkušení synoptici, dokázali třeba odhadnout, že některá fronta bude nad Evropou trochu zrychlovat a jiná zase zpomalovat.“

Když končila studium, dostali meteorologové k dispozici jeden z prvních modelů. „A staří synoptici tehdy říkali: My věříme raději tomu, co si sami namalujeme, než tomu modelu.“ Meteoroložka k tomu kriticky dodává, že první roky modelů opravdu nebyly kdovíjak úspěšné.

V současnosti už je to jinak, a i běžný člověk určitě slyšel třeba o modelu Aladin nebo o modelu norském – které ale vždy nepředpovídají stejný vývoj počasí. Taťána Míková si dělala malou statistiku, protože ji zajímalo, nakolik se právě norský model může zásadně lišit od ostatních modelů. „Jestli na tom, co někteří říkají, Norům to vychází vždycky a vám nikdy, třeba může být nějaké zrnko pravdy.“

„Teoreticky se můžou ty modely výrazněji lišit řekněme od čtvrtého dne dál. Ale řekla bych, že až v devadesáti procentech případů, což je hodně, první tři dny u těch modelů jsou velice, velice blízké.“

Modely se podle Míkové od 80. let relativně hodně zdokonalily. „Procesy v atmosféře jsou tam mnohem lépe specifikované.“ Případná shoda různých modelů dává podle ní velký signál, že se tak počasí asi bude skutečně vyvíjet. 

Zdroj: ČT24
Autor: Vojta Rejl

I v současnosti ale může nastat situace, jaká byla třeba letos před Velikonocemi. „Modely se až do posledního dne dohodnout nemohly. A my jsme vlastně ještě den před Velikonocemi říkali: V druhé části Velikonoc nevíme úplně jistě, jestli se ochladí hodně, nebo málo. Jediné, na čem se shodneme, že tam už v pondělí nebude moc mraků.“

Taťána Míková k tomu dodává, že některé situace se velice těžce předpovídají. Zvlášť se to stává při přechodu od zimy k jarní, teplejší cirkulaci. „Tam se často stane, že se modelům něco nepovede.“

Zkušený meteorolog je pořád lepší než počítačový model

Šéfka televizních počasářů v rozhovoru konstatovala, že meteorologie dnes daleko více směřuje k automatizaci. „A to je trend, který bych já v České televizi úplně nerada viděla. Protože je to něco, co má svůj význam pro weby, kam se lidé chodí podívat na počasí, a chtějí vidět zcela konkrétně svoje místo, ve kterém žijí, nebo kam pojedou, kam míří. Je to samozřejmě velice cenná orientační informace.“

„Ale předpovědi, které vydáváme v ČT, se snažíme vždycky korigovat i o zkušenost meteorologa. Ať už je to dáno daty, která dostáváme z ČHMÚ už do určité míry předzpracovaná, nebo i tím, že v ČT pracují meteorologové a jsou schopni si některé věci sami vyspecifikovat, lépe, než to dokáže – v některých případech – ten model.“

Na vysvětlenou uvádí Taťána Míková příklad Krkonoš, respektive to, jak je vnímá meteorologický model. „I když jsou ty čtverečky, ve kterých meteorologický model počítá, čím dál menší, tak pořád vidí Krkonoše jako takový kopec, který má zhruba kolem osmi set, devíti set metrů. A to, že jsou to opravdu relativně úzké hory, které jsou dost vysoké, ten model ještě pořád v tom rozlišení nepostihne.“

Model tedy podle ní má svoje úskalí, a když tato úskalí meteorolog zná, může i výsledek počítačového modelu výrazně vylepšit. „Takže my se snažíme o do určité míry zprofesionalizovanou předpověď počasí, mohli bychom tomu říct expertní předpověď počasí, která by měla proti té automatizaci mít opravdu svoje výhody.“

Jak ale sama přiznává, nevýhodou je, že se taková expertní předpověď nedá udělat pro nekonečný počet míst v Česku. „Takže vždycky hledáme nějaký kompromis.“

Co se týká novinek v meteorologické vědě samotné, které by mohly předpovědi dále zpřesnit, připomíná Taťána Míková takzvané teorie přechodových pásů. Ty se snaží překonat úskalí, která se v praxi projevují při práci s teplými, studenými a okluzními frontami.

„Protože i když víme, jak by se zhruba teplá fronta měla projevovat, jak by se měla projevovat studená a co by mělo být asi na okluzní – i když tam to může být nejsložitější – tak nikdy dvě fronty nejsou stejné.“

Tyto teorie podle ní lépe vystihují fyzikální realitu počasí, které se odehrává. „Ale myslím, že to je teprve hudba budoucnosti, kterou třeba taky jednou v ČT zavedeme, ale nejdřív budeme asi muset hodně provádět osvětu, abychom nevykládali něco, čemu divák nerozumí.“

Lokalizovat bouřku den předem současná meteorologie neumí

Taťána Míková říká, že ona i její kolegové si jsou samozřejmě vědomi toho, že lidé si dnes informace o počasí dokážou najít na internetu i sami a že to skutečně dělají. „Zvlášť pokud je zajímá konkrétní místo, tak půjdou i na specializované weby,“ konstatuje.

Směrem k aktivním uživatelům by se ale měly posunout také informace o počasí na webu České televize.

„Asi neřeknu tajemství, že i my se snažíme, aby náš web byl trošičku pružnější a zajímavější, než je v současné době. Takže i na tom pracujeme, aby k nám mohli diváci chodit za přesnějšími informacemi,“ říká Míková k budoucnosti rubriky Počasí na webu ČT24.

„Ale pravdou je, že do televizního vysílání zřejmě nikdy nepůjdeme do menších celků, než jsou řekněme regiony. Výjimkou může být jen, pokud se jedná o nebezpečné jevy.“

Jak totiž připomíná, ČHMÚ chystá spustit výstražný systém, který půjde až do úrovně obcí s rozšířenou působností. „Tam tedy budeme asi přecházet na daleko preciznější specifikaci, pro které oblasti to platí a pro které neplatí.“

„Ale to se týká opravdu jen nebezpečných jevů, protože i když by si to diváci asi moc přáli, my těžko můžeme lokalizovat bouřku den předem. Ve chvíli, kdy už ji můžeme pozorovat, sledovat její posun na radaru a vývoj, tak pak už je to jiné. Tam už do určité míry ty dráhy umíme určovat a dokážeme i posoudit, jestli bude docházet k dalšímu vývoji a zesilování, nebo už k rozpadu. Ale to je otázka řádově desítek minut, rozhodně ne dnů dopředu.“

Ptám se na stížnosti na špatnou předpověď, potažmo na úspěšnost předpovědí na více dní dopředu. „První den má úspěšnost relativně hodně vysokou, 98 procent. Ze sta dní tedy předpověď na následující den dvakrát 'ustřelí'. Ale samozřejmě s každým dalším dnem je to procento nižší. Úspěšnosti jsou dneska ale relativně slušné.“ (Úspěšnost předpovědí počasí statisticky vyhodnocuje ČHMÚ zde.) 

Jak Taťána Míková dodává, když předpověď – zejména na víkend – hodně „ustřelí“, vždy se najdou diváci, kteří televizním meteorologům napíšou. „V jistém smyslu mám pro ně hluboké pochopení. Dokonce ani pro nás to není nic příjemného, když předpověď nevyjde. Protože s tím se musí meteorolog po psychologické stránce vyrovnat. A já, i když vím, že k předpovědi počasí patří to, že má jen určité procento úspěšnosti, tak nemám ráda, když se práce nepovede.“

Mnohem více obrázků v relaci

Když Taťánu Míkovou žádám o srovnání současného stylu práce v ČT s minulým, mluví o rychlosti. „Zrychlení Českou televizi postihlo strašně moc. Když jsme v roce 1994 začínali s první počítačovou klíčovanou předpovědí, připravili jsme myslím tak osm, možná deset obrázků, a to bylo maximum. Dneska ta prezentace obsahuje ve stejné stopáži kolikrát i pětinásobek. Obrázky se tam neudrží tak dlouho.“

Druhou významnou změnou je podle Míkové mnohem intenzivnější spolupráce jednotlivých rubrik v rámci redakce. „Ať už jde o to, že spolupracují editoři nebo dramaturgové některých vysílaných pořadů s rubrikami, a nebo i rubriky mezi sebou. Bez toho to už dnes nejde.“

Při otázce, na co je Taťána Míková pyšná, že pomohla v ČT zavést, znovu připomíná počítačový systém specializovaný na počasí s automatickým výstupem do televizní grafiky. „Pracuje s daty, jak přicházejí, a je schopen zobrazovat strašnou spoustu informací tak, jak potřebujeme. Dnes máme možnosti věci zobrazit a během deseti minut už vysílat třeba výstrahu nebo zprávu, která přijde. Což je myslím opravdu velký skok proti začátku.“

Lidé žijí v blahobytu a milují informace, které je pobaví. Nikoli ty zásadní

Závěrečná část rozhovoru se netýká ani televize, ani předpovídání počasí. Taťánu Míkovou jsem totiž během let, kdy jsme se ve zpravodajství potkávali, vždy považoval za ostrůvek exaktního přístupu k věci mezi spíše humanitně vzdělanými členy redakce – kteří většinou uvažují trochu jinak.

Zajímá mě, jak vnímá aktuální situaci ve společnosti, kdy se může zdát, že čím dál víc lidí vůbec nezajímá vědecky ověřená pravda, ale dají na to, co se šíří přes e-maily nebo na sociálních sítích. Zda si myslí, že exaktní vědy jsou dnes potřeba víc, než byly třeba v minulosti?

„Tohle je docela zásadní problém. Myslím, že lidi, aspoň tady, v mém okolí, žijí už relativně dlouho v pohodě, klidu a blahobytu. A na jejich uvažování se to hodně pozná. Nechci mentorovat o těch, co přežili válku, ale pravda je, že vždycky, když je těžká doba a lidi se musí s něčím vyrovnávat, tak jako by přistupovali k životu realističtěji.“

„Zatímco dneska se mi zdá, že převážná většina lidí na sociálních sítích nejvíc miluje ty informace, které je pobaví. A ne úplně ty, které jsou skutečně zásadní,“ uzavírá Taťána Míková.