Zažila vzestupy i pády, šířila propagandu i pravdu. Televize funguje už 65 let

Televizní vysílání v Česku, respektive v tehdejším Československu odstartovalo přesně před 65 lety – 1. května 1953. Celý příběh ale začal mnohem dřív, už mezi světovými válkami. A předpoklady pro něj položili vynálezci ve druhé polovině 19. století. Článek je součástí série materiálů, které web ČT24 připravil k 65. výročí začátku televizního vysílání.

Jak přenášet obraz elektrickou cestou na velkou vzdálenost? Tuto otázku řešili technici už dávno před vynálezem televize. Prvním pokusem byl Bainův telegraf z roku 1843. Na intenzitě pak jejich snahy nabraly v prvních desetiletích 20. století. Klíčové přitom bylo zajistit rozklad a zpětné složení obrázku.

Problém se výzkumníci snažili řešit dvěma cestami. Jednak mechanickou, s využitím takzvaného Nipkowova kotouče, případně Weillerova kola (Obraz se rozkládal prostřednictvím série otvorů umístěných na otáčejícím se disku, respektive řady zrcadel umístěných v různých úhlech na rotujícím bubnu.).

Druhá cesta rozkladu obrazu byla čistě elektronická. Rozhodující roli v ní sehrál vynález ruského emigranta v USA Vladimíra Kosmy Zworykina, který si v roce 1923 nechal patentovat snímací elektronku nazvanou ikonoskop. Výhodou oproti snímání přes Nipkowův kotouč byla její mnohonásobně vyšší citlivost (kterou dále výrazně zvyšovaly pozdější inovace – např. superemitron, superikonoskop).

Rozhodující souboj mezi oběma systémy se odehrál v polovině 30. let ve Velké Británii. V něm mechanický systém televize vyvinutý skotským inženýrem Johnem Logie Bairdem prohrál, přednost dostal (roku 1937) elektronický princip (reprezentovaný v Británii soustavou Marconi – E.M.I.).

Už ve 30. letech se pokusy s televizí objevily i v Československu. Experimentoval s ní docent Karlovy univerzity Jaroslav Šafránek, který využíval mechanicko-optickou aparaturu. Byl současně velkým propagátorem nově se rodícího média, objel se svým zařízením a přednáškami celou republiku, včetně tehdejší Podkarpatské Rusi.

Šafránkovu práci však přerušila německá okupace v roce 1939, kdy ztratil místo na univerzitě a jeho laboratoř ve Fyzikálním ústavu německé úřady zavřely. 

Po válce využili českoslovenští technici výsledků výzkumu Němců, kteří se z bombardovaného Berlína přesunuli do Smržovky a Tanvaldu v Jizerských horách. Němečtí vědci tam zdokonalovali televizní technologii, byť primárně měla sloužit válečným účelům (zařízení pro ověření místa dopadu raket V2). Německý systém představoval už plně elektronický televizní řetězec.

Nejbláznivější a nejkrásnější období v historii televize

Televize začala vysílat 1. května 1953 v osm hodin večer. Podle dochovaných pramenů sledovali program lidé na několika stovkách, možná několika tisících přijímačů. K divákům nejprve promluvil z předtočeného filmu Jaroslav Marvan.

Součástí bylo i legendární živé vystoupení herce Františka Filipovského. Ten byl ovšem, podle některých zdrojů, vlastně „zachraňovatelem“ vysílání, protože se rozbila jedna ze dvou promítaček (respektive, podle jiných zdrojů, filmový snímač).

Start vysílání s Filipovským ve studiu zná řada diváků z filmových záběrů (můžete si je prohlédnout i ve videu v našem článku), nejde však o skutečný záznam z 1. května 1953. Vznikl mnohem později, jako rekonstrukce prvního dne, a to pro pořad Pět let televize vysílaný v roce 1958.

Video Začátky vysílání
video

Jak vypadal začátek vysílání ČST (záběry s F. Filipovským jsou rekonstrukcí původního přenosu, která vznikla pro pořad Pět let televize natočený v roce 1958)

Zdroj: ČT

Jak zdůrazňuje Martin Štoll v publikaci 1. 5. 1953 – Zahájení televizního vysílání, bylo uvedené datum startem pouze zkušebního vysílání. To pravidelné začalo až o rok později, 25. února 1954 k šestému výročí „Vítězného února“.

„První měsíce existence Československé televize patří k nejbláznivějším, najnaivnějším, možná i nejkrásnějším v její historii, protože autoři, technici i diváci byli fascinováni novými možnostmi tvorby,“ konstatuje Štoll.

Video ČST v Měšťanské besedě
video

ČST v Měšťanské besedě

Zdroj: ČT

Zásadním faktorem, který limitoval vysílání televize v prvním období, byla absence záznamového zařízení. S výjimkou materiálů na filmu (což byla jiná, starší technologie – točilo se klasickou filmovou kamerou) se mohlo vysílat jen přímým přenosem.

Zlom přišel až v roce 1958, kdy televize pořídila takzvaný telerecording. Přímé živé vysílání se s jeho pomocí zachycovalo na 16mm filmový pás, takže pak bylo možné uvádět například reprízy.

Video Přenos koncertu
video

Reportáž o jednom z prvních přímých televizních přenosů z Domu umělců

Zdroj: ČT

Televize byla zpočátku součástí Československého rozhlasu. V programu dominovala hraná tvorba, především divadelní představení inscenovaná ve studiu. Dále se vysílaly dokumenty, celovečerní filmy a pořady pro děti. Objevily se už i zárodky zábavných pořadů a publicistiky.

Od roku 1955 televize v přímých přenosech zprostředkovávala divákům dění na sportovištích, v divadlech i během velkých společenských událostí.

V roce 1958 došlo v televizi k velké čistce, po které musela odejít řada lidí. V počátečním období totiž hrála rozhodující úlohu při přijímání pracovníků spíše odbornost, členství v KSČ nebylo podmínkou. Teprve později sekretariát ÚV KSČ začal kádrovou situaci v televizi intenzivně řešit a výsledkem byla řada odchodů, případně odeslání „nespolehlivých“ na převýchovu.

V roce 1959 se televize osamostatnila od Československého rozhlasu, stala se rozpočtovou organizací podřízenou vládě a v ideových a personálních otázkách přímo ústřednímu výboru KSČ.

Od podzimu 1956 začala televize vysílat každý den zpravodajství pod názvem Televizní aktuality a zajímavosti (TAZ). Od roku 1959 se na obrazovkách objevil i publicistický pořad Zvědavá kamera.

Léta uvolnění a tvůrčího vzedmutí

Jak konstatuje Milan Kruml v publikaci „Televize? Televize!“, 60. léta byla pro Československou televizi nejúspěšnějším obdobím její existence. Významnou roli v tom sehrál příchod nového ústředního ředitele Jiřího Pelikána v roce 1963, který mimo jiné bojoval s komunistickými funkcionáři o řadu pořadů.

Video Příloha TN 68 - Kavčí hory
video

Příloha TN 1968 – Kavčí hory

Zdroj: ČT

Už v roce 1957 bylo rozhodnuto o vybudování nového televizního areálu na Kavčích horách, stavba ale fakticky začala až v roce 1961, respektive fyzicky až v roce 1962. Komplex pak vznikal až do konce dekády, první standardní vysílání z míst dřívější zahrádkářské kolonie začalo v roce 1970.

Video Československý týdeník_70
video

Reportáž z dostavby televizního komplexu na Kavčích horách – duben 1970

Zdroj: CT

V roce 1966 televize poprvé vysílala víc pořadů ze záznamu než přímým přenosem. Jak dále Milan Kruml uvádí, v 60. letech se televize stala z hlediska programové nabídky srovnatelnou se západní Evropou.

Video Hovoříme o televizi 1
video

Hovoříme o televizi – magazín z televizního zákulisí z roku 1968

Zdroj: ČT
Video Hovoříme o televizi 2
video

Hovoříme o televizi – magazín z televizního zákulisí z roku 1968 (2. díl)

Zdroj: ČT

Velmi významnou roli sehrála v té době i televizní publicistika, a to včetně roku 1968. Ve stejném roce posílil i význam zpravodajství, zejména v období mezi květnem a zářím 1968.

Video TN - úvodní znělka - rok 1968
video

Úvodní znělka Televizních novin z roku 1968

Zdroj: ČT

„Hvězdnou hodinou televizního zpravodajství v socialistickém Československu se pak stalo vysílání v prvních dnech okupace vojsky pěti států Varšavské smlouvy,“ konstatuje Kruml (Mj. s využitím přenosového vozu na vysílači Cukrák, z Tesly Hloubětín nebo z tehdy rozestavěné budovy na Kavčích horách.).

Už na podzim 1968 bylo usnesením předsednictva ÚV KSČ „dočasně“ zastaveno vysílání politicko-publicistických pořadů. Proces oklešťování pokračoval po listopadovém plénu ÚV KSČ.

Televize procházela důkladnou kádrovou obměnou, ti, kdo se aktivně angažovali v reformním období, museli odejít. V srpnu 1969 se vedení televize ujímá Jan Zelenka, a vydrží ve funkci dvě desetiletí.

Z kulturní instituce politickým nástrojem

Období od roku 1970 až do roku 1989 charakterizuje Kruml ve zmíněné publikaci jako éru normalizace a stagnace. Televize se změnila z kulturní instituce na politický nástroj moci. „Byla nejvlivnějším a z hlediska propagandy nejdůležitějším médiem, a režim, poučený zkušeností z tzv. krizových let, si to velice dobře uvědomoval,“ konstatuje.

Řada lidí musela z televize odejít, zrušeno také bylo mnoho pořadů, což vedlo k programové krizi. Navenek přitom musela ČST vytvářet zdání, že je vše v pořádku, že pod novým vedením směřuje společnost ke světlým zítřkům.

Pro ilustraci tehdejší personální situace uveďme příklad ze zpravodajství: V roce 1970 musela televize – po nucených odchodech redaktorů – vypsat konkurz na nové pracovníky. Zúčastnilo se ho asi 1400 uchazečů z různých sociálních vrstev, různého vzdělání i povolání.

„V několika kolech bylo vybráno 29 mladých lidí, kteří se zúčastnili desetidenního školení. Pro práci v televizi pak bylo vybráno deset budoucích redaktorů, kteří do televize nastoupili po absolvování dvouměsíčního internátního politického a odborného školení na Roztěži,“ připomíná publikace Dějiny českých médií v datech. 

Video Československý týdeník_87
video

Pro přímé televizní přenosy museli spojaři v Praze zajišťovat trasy po kabelech – rok 1987

Zdroj: CT

Milan Kruml konstatuje, že Československá televize dosáhla v 70. a 80. letech v jedné oblasti minimálně evropské úrovně. A to v prezentaci vážné hudby na obrazovce. Důvodem byla osoba ředitele Jana Zelenky, který byl vystudovaným dirigentem a této sféře věnoval osobní péči.

Pro období 70. a 80. let byl také charakteristický boom televizních seriálů. Na mezinárodní úrovni se autoři v tomto období dokázali prosadit i tvorbou pro děti a mládež.

Od roku 1970 začala televize vysílat druhý program. První polovina 70. let znamenala i nástup barvy – na druhém programu se vysílalo barevně od 9. května 1973, na prvním programu od 9. května 1975.

Ve druhé polovině 80. let se pro Československou televizi objevila řada potenciálních konkurentů, takže začala ztrácet monopol. Lidé v pohraničních oblastech sledovali televizi z tehdejšího západního Německa a Rakouska, rozšiřoval se i příjem satelitní televize. Kromě toho se v Československu dal přijímat i signál sovětské televize.

Novinkou byly i videorekordéry – přičemž řadu západních filmů na kazetách si lidé obstarávali na černém trhu.

Video Aktuality86
video

Dokument o výrobě zpravodajského pořadu Aktuality – rok 1986

Zdroj: CT

Druhá polovina 80. let je i obdobím, kdy televize posílila aktivitu proti disidentům. Snažila se také líčit průběh přestavby v SSSR způsobem, aby nepřipomínal dění na konci 60. let v Československu.

Video Teletext dnes a zítra
video

Teletext dnes a zítra – beseda o teletextu z roku 1989

Zdroj: ČT

Konec federální televize a nástup soukromé konkurence

Po listopadu 1989 se televize zbavila řady zkompromitovaných lidí, přejmenovala taky některé pořady spojené s obdobím normalizace (například Televizní noviny se změnily na Deník ČST).

Z frekvencí uvolněných po sovětské armádě vznikl třetí programový okruh OK3. Televize přešla od barevného systému SECAM k normě PAL, používané ve většině západní Evropy.

Československá televize se v nových poměrech musela přizpůsobit i federální struktuře – kromě ČST vznikla Slovenská televize (červen 1991) a Česká televize (leden 1992). Československá televize pak zanikla k 31. prosinci 1992 – spolu s rozdělením společného federálního státu.

Zásadní změnou pro další fungování České televize byl, alespoň do jisté míry, také vznik duálního systému – charakterizovaný nejviditelněji nástupem televize Nova (únor 1994).

Mezníkem byla i digitalizace – přechod na digitálně šířené terestrické vysílání. V jeho rámci vznikla zpravodajská stanice ČT24 (rok 2005) a o rok později i specializovaný sportovní kanál.

Od 31. srpna 2013 pak Česká televize rozšířila svou nabídku o specializovaný dětský kanál ČT :D, který se na stejné frekvenci večer střídá s programem ČT Art.

V závěru března 2018 zahájila Česká televize přechod na nový standard digitálního terestrického vysílání, na DVB-T2. Celkový přechod na DVB-T2 musí být dokončený nejpozději na začátku roku 2021.