Akční film John Wick: Kapitola 4 se jako první velký hollywoodský snímek dostal oficiální cestou do ruských kin, ačkoliv americká studia po loňském začátku invaze na Ukrajinu přestala nové filmy do Ruska posílat. Nejde o první případ. Do země, která rozpoutala válku, zamířily již desítky zahraničních snímků. A nečekaně i jeden český – Jan Žižka. „Je mi líto, že premiéra byla v Rusku, a na Ukrajině ne,“ sdělil ČT24 režisér Petr Jákl.
Ve čtvrtém díle akční série John Wick se ústřední protagonista v podání Keanu Reevese vrací ke své domovské zločinecké organizaci ruských Romů, aby mu posvětila duel na život a na smrt s hlavním padouchem. Nový film režiséra Chada Stahelskiho se zabijákem, jemuž se přezdívá Baba Yaga, se však k Rusům vrátil i jiným způsobem.
S rozpočtem 100 milionů dolarů (2,17 miliardy korun) a puncem jedné z globálních filmových událostí roku jde o největší oficiální hollywoodskou premiéru v zemi od začátku její loňské agrese vůči Ukrajině. Kvůli invazi přitom dával filmový byznys od Ruska ruce pryč. Bojkot však, jak ukazuje nejen případ Johna Wicka, není absolutní.
Hollywood krátce po napadení Ukrajiny zastavil uvedení animovaného snímku Proměna či komiksového Batmana, které již byly nachystané na premiéru v Rusku, v případě akčního Wicka ale prý byla situace složitější. Web Deadline informuje, že studio Lionsgate, které titul vyrobilo, mělo smlouvu na uvedení v Rusku uzavřenou ještě před začátkem války. „Šlo o předchozí smlouvy a závazky, které bylo třeba naplnit,“ cituje web šéfa filmové divize Lionsgate Joea Drakea.
Publicista: V Americe to nikdo příliš neřeší
Drake tvrdí, že distributor filmu v Rusku, tedy maltézská společnost Unicorn Media Limited, nespadá na sankční seznam USA, zároveň uvádí, že celou situaci konzultoval s americkým ministerstvem zahraničí. Podle filmového publicisty Jiřího Pospíšila, který dlouhodobě sleduje tržby a distribuční strategie na webu MovieZone, studio pravděpodobně „nějak“ mohlo stopnout uvedení Wicka v Rusku, zároveň si ale zakládalo na plnění již uzavřených smluv.
„Spekuluje se, že po začátku války na Ukrajině Lionsgate stejně jako zbytek Hollywoodu upustil od jakéhokoliv obchodu s Ruskem, takže například jejich chystaný prequel Hunger Games: Balada o ptácích a hadech by již do tamních kin jít neměl, protože ho nestihli předprodat před začátkem války,“ přibližuje Pospíšil. Dodal, že Lionsgate jako fakticky jediné hollywoodské studio stejnou cestou jako Wicka uvedlo v ruských kinech i svou romantickou komedii Shotgun Wedding s Jennifer Lopezovou. Snímek tam šel do kin 14. února 2023.
Tříhodinový akční blockbuster John Wick: Kapitola 4, v němž se hrdina probije Berlínem, Tokiem i Paříží, neprochází bez povšimnutí ani světovými kiny. Za první víkend v nich vydělal 137 milionů dolarů (2,9 miliardy korun), z Česka se pak hrubé tržby pohybují kolem necelých deseti milionů korun. A úspěch měl i v Rusku – tam snímek dosud na tržbách přepočítává 4,3 miliony dolarů (93 milionů korun), což bez započtení inflace znamená přibližně třetinový nárůst oproti tržbám třetího dílu v této zemi za stejnou dobu.
„Čtvrtý John Wick teď bude mít volné pole působnosti, protože nebude mít v Rusku žádnou konkurenci, takže tu částku může klidně i ztrojnásobit, než za pár týdnů Rusy omrzí. Já to vnímám jako ostudu, v Americe to očividně nikdo příliš neřeší,“ míní Pospíšil, který připomíná, že do ruských kin se nedávno dostaly i dva další americké akční filmy – Operace Fortune: Ruse de guerre a Plane. A i ty prý mají vazby s Lionsgate.
Jak funguje distribuce
„Oba filmy spojuje, že je ve světě distribuovala firma STX, respektive STXinternational, kterou nedávnou postihl bankrot. Zajímavé je, že velmi blízké vztahy udržovala STX právě s Lionsgate. Lionsgate jim před pár týdny třeba v USA uvedl s nevalným úspěchem do domácích kin Operaci Fortune,“ připomíná. Zajímavostí je, že tento snímek putující i do Ruska se v Česku postprodukčně mírně upravoval, protože producentům přišlo necitlivé uvádět v této době do kin film s ukrajinskými padouchy.
Obecně platí, že pokud nemají studia v zemích přímá zastoupení, distribuují jejich filmy jiné firmy, přičemž často platí, že jde o dlouhodobé partnery. Peníze z tržeb se pak dle konkrétních smluv a regionálních zvyklostí dělí mezi kinaře, distributory a producenty. Studio Lionsgate je ale podle Pospíšila specifické tím, že na rozdíl od největších hráčů v Hollywoodu nemá vybudovanou celosvětovou síť zastoupení, která by jejich filmu zajistila premiéru všude.
„Skoro pokaždé předprodají práva na kinopremiéru svého filmu mimo domácí Ameriku. Sice tak minimalizujete risk u největších produkcí, kdy je rozpočet 100 milionů dolarů a vy dostanete hned 70 milionů nazpět předem právě díky prodeji práv do světa, ale zároveň často přijdete o obří peníze z rostoucích světových trhů,“ popisuje. Firma dříve slavila úspěch se sérií Hunger Games, další jednoznačný kasovní triumf ale prý nezaznamenala.
Jákl: Je to důsledek obchodu před válkou
Pospíšil si přesto myslí, že nic nenasvědčuje tomu, že by do ruských kin nyní zamířily oficiální cestou další velké americké filmy. „Disney, Warner Bros. a další obří konglomeráty si nemohou dovolit být jakkoliv spojovány se zločinným systémem. Nevěřím tomu, že by najednou otočili a Rusové se v létě dočkali třeba nového Indiana Jonese,“ míní.
List Variety nicméně uvádí, že od začátku války se do ruských kin dostalo 140 menších či festivalových snímků včetně oscarového vítěze Všechno, všude, najednou. Pokud protistrana není na sankčním seznamu, není trestné s ní obchodovat – otázka se pak spíše přesouvá do etické a morální roviny.
Zástupci některých společností tak podle listu například uvádějí, že neobchodují přímo s ruskými partnery, nýbrž se třetími stranami, jindy zase ponechávají rozhodnutí o uvedení v Rusku přímo na producentech – takový byl třeba příklad filmu Tři tisíce let touhy, jenž v zemi vydělal více než čtyři miliony dolarů (86 milionů korun). Další nespolupracují s partnery přímo spojenými s ruským režimem a například tvrdí, že naprostá izolace a bojkot nejsou řešením kvůli Rusům, kteří Putinovu válku nepodporují. Jiným je premiéra v Rusku líto – jako třeba režisérovi Petru Jáklovi.
Ten loni uvedl do kin v různých zemích včetně USA svůj historický thriller Jan Žižka, který je označovaný za nejdražší český film všech dob. Dostal se i do Ruska, kde vydělal 381 tisíc dolarů, tedy přes osm milionů korun. Podle slov režiséra jde vlastně o podobný případ jako s Johnem Wickem. „Bohužel jsou tyto věci důsledkem prodání filmu do Ruska ještě před válkou. Tyto závazky se pak musí plnit,“ sdělil nyní.
Prý ani nejde o rozhodnutí producenta, nýbrž celosvětového distributora, který smlouvy podepisoval. „Je mi líto, že premiéra byla v Rusku, a na Ukrajině ne. Mělo by to být naopak. Film jsem věnoval všem lidem, co bojují za svobodu. Pokud větu na konci v Rusku neodstřihli, tak doufám, že alespoň určitá část lidí pochopila, jak je to myšleno, a možná to trochu i něčemu může pomoci,“ prohlašuje Jákl.
Bez Ruska se prý Hollywood obejde
Na absenci těch největších hollywoodských snímků ruský trh reaguje různými způsoby. Objevily se zprávy, že někteří lidé za oblíbenými komiksovými velkofilmy od studia Marvel jezdí do Kazachstánu nebo že oficiální struktury podporují pirátství.
Nelegální kopie se totiž promítají i v kinech, což měl být případ třeba druhého Avatara, ačkoliv ho společnost Disney do tamních kin oficiálně nepustila. Loni v prosinci souběžně s globální premiérou se měl objevit v nižší kvalitě, v lednu už zřejmě byla k dispozici i 3D verze.
„Rusko bylo pro Hollywood v posledních deseti letech velmi důležitý trh. Spolu s Velkou Británií, Francií, Německem, Itálií a Španělskem v Evropě ten nejdůležitější. Třeba Disneyho Lví král tam utržil 47 milionů dolarů. Všechno samozřejmě změnil nástup covidu a vtrhnutí Rusů na Ukrajinu, ale ještě předtím tam měl premiéru fakticky každý větší hollywoodský film,“ sdělil Pospíšil s tím, že americké tituly v návštěvnosti dominovaly, což se s válkou změnilo.
„Hollywood to samozřejmě zabolelo, ale není to pro ně naprosto zásadní,“ doplňuje. Na začátku roku v Rusku prý vládl domácí animák Cheburashka.
Komplikovaný vztah s Čínou
Američané tak mají paradoxně komplikovanější vztah s Čínou, pro níž některé svoje filmy Hollywood sám cenzuroval, aby se dostal do tamních kin. Podle analýzy organizace PEN America, která čerpala z rozhovorů se zástupci filmového průmyslu, činila velká studia u zápletek, dialogů i lokací svých produktů taková rozhodnutí, kterými si neznepřátelí čínské úřady. Dobré vztahy totiž mohou znamenat vstup na tamní trh, lukrativní data premiér či rozšířené možnosti propagace.
Studio Disney si prý pozvalo čínské zástupce na plac komiksového snímku Iron Man 3, přímo pro uvedení v Asii pak do finálního střihu přidalo scénu, v níž čínští doktoři ošetřují zraněného superhrdinu. V případě snímku Top Gun: Maverick zase studio Paramount z bundy protagonisty v rámci propagace odstranilo nášivku tchajwanské vlajky, i když v původním snímku z roku 1986 na bundě vidět byla. Podle Pospíšila ale nyní i v rámci obchodních válek a ochlazení vztahů podobné „nadbíhání“ již není tak časté.
„Hollywood rozhodně potřebuje udat svoje filmy více než kdy jindy, ale řekl bych, že jejich podlézání totalitním režimům nijak negraduje. Spíše naopak. Zatímco ještě v roce 2012 byli u Iron Mana 3 pro čínské publikum schopní natočit extra čtyři minuty a třeba Disney před třemi lety velmi opatrně našlapoval okolo premiéry Mulan, v posledních letech si Hollywood často dupnul a nebyl tolik ochotný jít na ruku čínskému publiku,“ myslí si. Vztah je ale prý velmi turbulentní – zatímco před rokem Čína nepouštěla na trh skoro žádné velké filmy, nyní se uvedení dočkaly tituly Avatar: The Way of Water nebo Black Panther: Wakanda Forever.
„Budu spekulovat, ale Bob Iger, který se na konci minulého roku vrátil do čela Disneyho, tedy molochu, který uvádí do kin Avatara a marvelovky, kdysi údajně pokukoval po křesle amerického velvyslance v Číně. Je jasné, že v totalitní zemi má dodnes plno kontaktů. Před sedmi lety se mu mimochodem povedlo otevřít rentabilní Disneyland v Šanghaji,“ dodává Pospíšil.
