Emigrovat bylo jako odcházet od nemocného, říká Masarykova pravnučka Charlotta Kotíková

Historička umění a pravnučka prezidenta Tomáše G. Masaryka Charlotta Kotíková slaví v neděli 80. narozeniny. V roce 1970 odešla z tehdejšího Československa na západ. V rozhovoru pro Události, komentáře na svého praděda vzpomínala a popsala, jak se jí žije a pracuje v New Yorku sevřeném pandemií koronaviru.

Video Rozhovor s historičkou umění Charlottou Kotíkovou
video

Rozhovor s historičkou umění Charlottou Kotíkovou

Kotíková, která nyní žije v New Yorku, emigrovala z Československa ve svých 30 letech. Opouštěla stát, který zakládal její příbuzný – komunistický režim se ale od počátku snažil, aby z odkazu TGM zbylo co nejméně. Když odcházela, uvažovala prý hlavně o rodičích, protože věděla, že kvůli jejímu odchodu budou mít problémy.

Jako mladá si ostatně v komunistickém Československu „užila“ kvůli svému původu šikanu i posměšky a vyslechla si, že nebude přijata na žádnou školu ani do zaměstnání. Mimo jiné proto, aby podobného osudu ušetřila své děti, emigrovala i s rodinou do USA.

„Měla jsem trochu pocit viny, že odcházím právě v době, kdy by člověk měl zůstat a pomoci. Z toho jsem měla a stále mám tak trochu pocit viny, že člověk nemá odcházet. Že to bylo trochu jako odcházet od nemocného,“ vzpomíná Kotíková s tím, že jde o komplikovanou otázku.

Masaryk byl podle Kotíkové dobrodruh, který hrál vysokou hru

Na pondělí 14. prosince připadá 85. výročí Masarykovy abdikace – a prezidentovi tehdy bylo shodou okolností 85 let. Podle Kotíkové byl mužem činu. „Byl svým způsobem i trochu dobrodruh. Nebyl by schopen vytvořit republiku, kdyby občas nehrál vysokou hru,“ míní žena, která se narodila tři roky po smrti svého praděda. Její matka s tetou o něm prý často vyprávěly. Kotíková o něm mluví jako o „panu prezidentovi“.

Kotíková nyní žije v New Yorku sevřeném koronavirem, kde opět přestávají stačit kapacity nemocnic. „Všichni jsme postiženi tím, že i když nejsme nemocní, panují deprese a strach,“ uvedla.

Připomněla také neschopnost federální vlády zformovat jednotný boj proti koronaviru nebo množství zrušených pracovních projektů například v menších galeriích.

Kotíková dříve pracovala jako kurátorka současného umění Brooklynského muzea, poté byla na volné noze. Vyučovala například umělce na School of Visual Arts, obdobě české Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Byla též porotkyní Ceny Jindřicha Chalupeckého.

„Každý člověk je trochu aktivista“

Teď mimo jiné stojí za výstavou Umělci jako aktivisté, která se koná ve Spojených státech a kde vystavuje například David Černý. „Já si ale také myslím, že vlastně každý člověk je trošku aktivista. Že se tomu prostě nevyhne, když má vyhraněný nebo vůbec nějaký postoj. Tím postojem už prostě něco podporuje, anebo nepodporuje. Ať už chceme, nebo nechceme, tak svým způsobem aktivisty vždycky jsme,“ myslí si historička umění.

Do Česka se pravidelně vrací a ráda by do Prahy přijela i teď, kvůli karanténám je to ale komplikované. Zda by se do Česka vrátila nastálo, zatím nemůže říct. „Ale člověk nikdy neví. Kdybych v Česku mohla pracovat tak jako tady, tak asi ano. Pro mě je ta práce strašně důležitá a takový rozmach toho New Yorku by mi asi trochu chyběl,“ dodala.

Kotíková se narodila v Praze v roce 1940 do rodiny historika umění Emanuela Pocheho a Herberty Masarykové. Jejím dědečkem byl Herbert Masaryk, syn T. G. Masaryka a Charlotty Garrigue Masarykové. Provdala se za hudebního skladatele Petra Kotíka, syna malíře Jana Kotíka a vnuka malíře Pravoslava Kotíka.

Charlottě Kotíkové se narodili dva synové – sochař, malíř a hudebník Tomáš (1969) a hudebník Jan Jakub, který zemřel po těžké nemoci v roce 2007.