Výstava umožňuje vstoupit do Magrittova díla
Návštěvníci vstupují do prostoru, kde létají deštníky, dýmky levitují v prostoru a magické dveře se otevírají do dalších snových a neznámých krajin. Multimediální cesta vytvořená ze 160 rozmanitých Magrittových děl ukazuje prostřednictvím digitálních technologií a za hudebního doprovodu nový pohled na slavného belgického surrealistu.
„Cílem výstavy je v poměrně krátkém čase 35 minut, co trvá projekce, ponořit se do celého Magrittova světa a tvorby. Začínáme s jeho abstraktními obrazy, volně pokračujeme věcmi z dvacátých let, které jsou dost pochmurné, a následuje období, kdy Magritte pracuje s objekty z každodenního života,“ popisuje kurátorka projektu Julie Waseigová.
Jiný zážitek než v klasickém muzeu
Rozpohybované obrazy jsou promítány na zdi, zrcadla, podlahu i lavičky. Návštěvníci mají zároveň možnost ponořit se do malířova surreálného světa pomocí speciální virtuální masky.
„Je to úplně jiný zážitek než v klasickém muzeu, kde koukáte na exponáty v naprostém tichu a sami rozjímáte. Tady se můžete pohybovat svobodněji, klidně si i lehnout na zem, zkrátka jsou tu jiné cesty, jak pochopit Magrittovo dílo,“ pokračuje kurátorka.
Svým pojetím surrealismu se lišil od ostatních umělců tohoto hnutí. Byl dokonce odpůrcem tvorby na základě podvědomí a snů. Nespoléhal ani na metody psychoanalýzy. Chtěl být srozumitelný skrze jednoduché věci, nečekaná spojení a situace.
„Využití technologií speciálně v Magrittově případě přináší návštěvníkům přidanou hodnotu v tom, že mají možnost nahlédnout přímo do procesu tvorby. Sám Magritte totiž pracoval s triky, kterými jakoby rozpohyboval předměty ve svých obrazech,“ upozorňuje Waseigová.
Toto není výstava
Podle tvůrců výstavy tak unikátní expozice nabízí nový způsob vnímání umění. „Jeho slavná věta ‚Toto není dýmka' reprezentující skutečnou dýmku v podstatě dokonale ilustruje náš záměr. Je to výstava jeho maleb, i když tady žádnou jeho skutečnou malbu nenajdete,“ uvedl ředitel studia The Fake Factory, které na expozici spolupracovalo.
„Netvrdím, že náš projekt má nahradit klasické výstavy originálních děl, ale myslím, že Magritte sám by si to tady užil,“ doplňuje Julie Waseigová. Zda by se takto přetvořená díla samotnému Magrittovi skutečně líbila, zůstane otázkou. Jisté ale je, že autor, který na své uznání čekal přes čtvrt století, dnes díky rozsáhlým výstavám v prestižních galeriích od Paříže přes Londýn po New York drží přední místo v dějinách výtvarného umění.
