Národní galerie připravila výstavu Příběh Charty. Připomíná čtyřicáté výročí občanské iniciativy, která se postavila za dodržování lidských práv. Na příběhu básníka a výtvarného kritika Ivana Martina Jirouse zkoumá také vztah hnutí ke svobodnému umění. Expozice se otevřela v pondělí, symbolicky v den výročí smrti filozofa Jana Patočky.
Výstava Příběh Charty 77, která se koná v Salmovském paláci na pražském Hradčanském náměstí, přibližuje osudy členů opozičního hnutí. Autoři expozice Eugen a Zuzana Brikciusovi Chartu prezentují jako společenský i kulturní fenomén. Výtvarná díla, písemné dokumenty, samizdaty či fotografie chartistů budou veřejnosti k dispozici do ledna 2019.
Vedle Jirouse vystupují příběhy Havla, Patočky nebo Seiferta
Výstava byla slavnostně zahájena v den výročí smrti filozofa a mluvčího Charty Jana Patočky, který skonal před 40 lety, 13. března 1977. Pamětníci vzpomínají na to, že právě Patočka svými názory a osobním příkladem vtiskl Chartě hluboký mravní význam. V jednom z textů k Chartě například napsal: „Lidé dnes zase vědí, že existují věci, pro které stojí za to trpět, a že věci, pro které se eventuálně trpí, jsou ty, pro které stojí za to žít.“
Autoři výstavy věnují pozornost hlavně osobnosti Ivana Martina Jirouse. Expozici otvírá panel s dokumenty ze svatby Jirouse a Juliany Stritzkové v roce 1976 a obrazem Jana Šafránka s názvem Underground na Karlově mostě. Příběh Charty 77 pak končí Jirousovým amnestováním spolu s Františkem „Čuňasem“ Stárkem a Jiřím Tichým v listopadu 1989.
Expozice dále nabízí výtvarná díla Jiřího Koláře, Otakara Slavíka nebo Olgy Karlíkové. Vedle Jirouse zde vystupují do popředí příběhy Václava Havla, Jana Patočky i Jaroslava Seiferta. Mezi dokumenty nescházejí informace o takzvané antichartě, ukázky z dobového tisku nebo informace o procesu se členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Součástí expozice je rovněž část Charta 77 ve fotografii vypovídající o atmosféře, která mezi signatáři panovala. V Salmovském paláci uvidí návštěvníci fotografie Jiřího Bednáře, Jaroslava Brabce, Michaela Duse, Bohdana Holomíčka, Jana Kašpara, Jaroslava Kukala, Ivana Kyncla, Ondřeje Němce, Viktora Stoilova, Oldřicha Škáchy nebo Heleny Wilsonové, kteří zachycovali dobovou atmosféru a dění v neoficiální kultuře.
Dobu přibližují také snímky StB
Mezi fotografiemi je také mnoho snímků pořízených komunistickou Státní policií. „I tyto sledovací fotky přibližující dobu mají dokumentární hodnotu,“ podotkl historik Petr Blažek, který nedávno vydal knihu „Kéž je to všecko ku prospěchu obce!“ s podtitulem Jan Patočka v dokumentech Státní bezpečnosti. Tématem rozsáhlé edice dokumentů jsou právě aktivity Státní bezpečnosti proti Patočkovi a jeho rodině.
Společenství lidí usilujících o dodržování lidských práv se začalo formovat v roce 1976 při soudním procesu s představiteli kulturního undergroundu. Prvními mluvčími Charty se stali bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek, dramatik Václav Havel a již zmíněný Jan Patočka.
Do konce roku 1976 sepsali prohlášení, které mezi Vánocemi a Novým rokem podepsalo 242 lidí. Prohlášení bylo vydáno prvního ledna 1977 a do ledna 1990 se k němu přihlásilo 1898 signatářů, jen 25 z nich svůj podpis veřejně odvolalo. Vznik Charty 77 se stal významným milníkem nejen v moderních dějinách Československa.
