Vláda má omezené možnosti, pokud chce snižovat schodek rozpočtu a nezvyšovat daňovou zátěž. I kdyby totiž stát propustil všechny své zaměstnance, sotva by se dostal na nulu. V Interview ČT24 na to upozornil makroekonom, člen Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. K hospodaření předchozího kabinetu je kritický. Že se musel vyrovnat s covidovou krizí, je podle Hampla sice pravda, nelíbí se mu však, že se covidem zaklínal i u výdajů, které s pandemií nijak nesouvisely.
Snížit schodek bude těžké, je třeba sáhnout na státní zaměstnance, míní ekonom Hampl
Mojmír Hampl v Interview ČT24: „Bez zásadního šlápnutí na brzdu se nám zvýší dluh k HDP o magické číslo nějakých deset procentních bodů.“ (zdroj: ČT24)
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) by měl na první únorovou schůzi vlády přinést upravený návrh státního rozpočtu. Premiér Petr Fiala (ODS) řekl, že by měl platit od začátku dubna. Kabinet slibuje osmdesátimiliardové úspory oproti tomu, co plánovala předchozí vláda Andreje Babiše (ANO). Zatím ale avizoval úspory, které představují asi čtvrtinu této sumy.
Mojmír Hampl je poněkud skeptický, byť podotkl, že je na Stanjurův návrh velice zvědav. Ani jako člen Národní rozpočtové rady totiž jeho podobu nezná. Vláda totiž zároveň slibuje, že nebude zvyšovat daně. Respektive – jak řekl premiér Fiala při interpelacích ve sněmovně – nebude zvyšovat celkovou daňovou zátěž. „Teoreticky je možné snížit schodek i o víc – když budete chtít řezat do výdajů,“ podotkl Hampl s tím, že škrtat ve výdajích by bylo podobně nepopulární jako zvyšování daní.
Státní zaměstnanci jako „speciální kasta“?
Tezi, že by se měly výdaje škrtat tak, aby to nebolelo lidi, ovšem Hampl zpochybnil. Domnívá se, že poslední dvě vlády učinily nedotknutelnou „speciální kastu“ – státní zaměstnance, kterým rostou příjmy velmi rychle, a nikdo neplánuje změnit to. Podle Hampla by ale změna byla potřeba.
„Pokud bychom měli něco dělat s veřejnými rozpočty dlouhodobě, tak budeme muset změnit způsob, kterým klademe otázky. Budeme se muset ptát, jak velký má být stát v této oblasti, jak má být velký veřejný sektor v jiné oblasti. Jsou to otázky, které jsme si přestali klást. Vytvořili jsme Českou republiku, ve které je lepší být zaměstnancem veřejného sektoru, protože dostáváte v průměru vyšší mzdu než v soukromém sektoru – který ten státní sektor platí,“ poukázal.
Zároveň však připustil, že pomyslné říznutí do státních zaměstnanců samo o sobě nedokáže problémy státní kasy vyřešit. „Problém veřejných rozpočtů je tak velký, že i kdybychom propustili všechny zaměstnance veřejného sektoru, tak se stěží dostaneme s deficitem na nulu. Problém je mnohem větší, než by se dalo řešit v kategorii jednotek procent zaměstnanců – a už vůbec jednotek procent úředníků,“ podotkl.
O tom, že je potřeba schodek rozpočtu snížit, Hampl však nepochybuje. Česko je podle něj jednou z mála zemí v Evropě, kterým se zvětšuje zadlužení. „Bez zásadního šlápnutí na brzdu se nám zvýší dluh k HDP o magické číslo nějakých deset procentních bodů. Všichni ostatní to mají rovně nebo dolů. (…) Potřeba něco dělat je větší než jinde,“ prohlásil.
Za naprosté minimum pak považuje, že „už nepovedeme debaty o zvyšování důchodů nad rámec valorizačního schématu“, byť i to je podle něj důležitý ukazatel toho, že si politici problém alespoň uvědomili.
Inflace může státnímu hospodaření prospět, její výše je nečekaná
Domnívá se, že předchozí kabinet leccos vysvětloval krizí spojenou s pandemií covidu-19, a to i věci, které s ní nesouvisely. „Byla to krize, my jsme na ni zareagovali, celý vyspělý svět na ni reagoval. Většina zemí podobným způsobem – nafouknutím výdajů veřejných. Ale my už jsme menšina, která na plyn šlapala i v okamžiku, kdy ostatní nešlapali,“ míní.
Pro hospodaření státu by nicméně mohla být příznivá vysoká inflace. V důsledku by mohly příjmy vzrůst o desítky miliard, byť Stanjura sliboval, že to do plánovaných úspor nezahrne. Že se ceny zvýšily, není podle Mojmíra Hampla překvapivé. Lidé v době lockdownů spořili, teď chtějí nakupovat, a nemají co.
„Má to historický precedent. Ve 20. letech (20. století) se tomu říkalo euforie po pandemii – po španělské chřipce. Když máte nějakou dobu, kdy se lidé nemohou normálně chovat, nemohou normálně utrácet, nemohou dělat běžné věci, tak pokus vrátit se vede k takové euforii,“ přirovnal.
Výše inflace však překvapivá je. Někdejší viceguvernér centrální banky doufá, že právě této instituci se podaří inflaci nakonec zkrotit. „Hlavně nepanikařme,“ doporučil.