Před půl tisíciletím, 9. ledna 1520, umožnil zemský sněm hraběti Štěpánu Šlikovi razit ze stříbra z jáchymovského dolu vlastní mince. Podle německého názvu města Joachimsthal se pro ně na evropských tržištích vžil název Thal, Thaler či Joachimsthaler, v českých zemích tolar. Právě tolary ukončily éru do té doby nejznámější české mince – pražského groše, kterým se v zemích Koruny české platilo od roku 1300 téměř dva a půl století. A také daly jméno americkému dolaru.
Jáchymovský tolar dal jméno americkému dolaru. Jako stříbrná mince vznikl před 500 lety
Bohaté ložisko stříbra bylo na české straně Krušných hor objeveno začátkem 16. století. Na místě osady Konradsgrün krátce poté vznikla obec Thal, později pojmenovaná dle svatého Jáchyma Joachimsthal, současný Jáchymov.
Díky stříbru se někdejší krušnohorská osada stala významným regionálním centrem a po Praze Jáchymov se zhruba 18 tisíci obyvateli platil za druhé nejlidnatější město v Čechách. Nebyl však jediným českým městem, které proslavila těžba stříbra a ražba mincí. K historicky významným zdrojům českého stříbra patřily především Kutná Hora, Příbram, Jihlava, Stříbro a Rudolfovský rudní revír u Českých Budějovic.
Jáchymovský tolar vznikl před 500 lety (zdroj: ČT24)
Stříbrorudná ložiska se v menší míře těžila na mnoha dalších místech Česka a vysloveně horečka v místech současné Kutné Hory vypukla už koncem 13. století. Byla sem přenesena i královská mincovna a s ražením pražského groše se Kutná Hora vyvinula ve finanční centrum českého státu. Za čtyřsetletou historii dolování tu vytěžili na dva tisíce tun stříbra.
Šlikovská snaha
V renesančních Čechách se ale o slovo stále intenzivněji hlásil i Jáchymov. Královským privilegiem vydaným Ludvíkem Jagellonským 6. ledna 1520 se pak Jáchymov stal svobodným horním městem, a protože podnikatelské ambice tehdejší aristokracie sílily, nezůstalo jen u toho. „V roce 1520 dostalo město Jáchymov povolení razit mince od zemského sněmu a bylo povýšeno na horní město. Tím se stalo velmi vyhledávanou lokalitou pro všechny řemeslníky a hlavně pro těžbu stříbra,“ uvedla ředitelka karlovarského muzea Dominika Kožešníková.
Významnou roli v otevření a kontrole místních dolů sehrál hrabě Štěpán Šlik, který mimo jiné v roce 1518 vydal zdejší první horní řád – a o šest let později se zde už těžilo v 613 dolech a štolách. Progresi celého regionu pak ilustruje i půl tisíciletí staré rozhodnutí zemského sněmu, které Šlikům v lednu uznalo právo na vlastní mince (podle různých zdrojů se ale jáchymovské tolary razily už rok před tím).
V roce 1528 ale Šlikové museli s ražbou mince přestat. Hlava rodu Šliků, Štěpán Šlik, totiž zemřel v bitvě u Moháče proti Turkům, když jel pomoci králi Ludvíku Jagellonskému. A nový český král Ferdinand I. Habsburský v roce 1528 odebral Šlikům právo těžby.
Šlikovské tolary měly průměrnou hmotnost 29 gramů a vynikaly velmi kvalitním stříbrem. „Obsahovaly zhruba 94 procent stříbra,“ připomíná Kožešníková. Raženy byly do roku 1528, kdy Ferdinand I. Habsburský mincovní právo kvůli sporům Šlikům odňal a dal razit tolary vlastní. Doly i město pak Šlikové ztratili relativně záhy, už v roce 1547. Pověst krušnohorské mince ale měla ještě sílit – minimálně pokud jde o samotný název.
Jáchymovský tolar
Tolar – taler – daler – dolar
Jáchymovský tolar se zobrazením českého královského lva dal vzniknout mincovnímu systému, který trval více než 350 let a rozšířil se v Evropě i v zámoří. Tolarová měna za svou existenci obsahovala mnoho mincí (i díly či násobky jako půltolar, čtvrttolar a dvoutolar) a například tolar Marie Terezie, takzvaný levantský, se zařadil mezi nejznámější mince světa.
K rozšíření tolaru přispěl zejména obchod s kávou, používal se po Evropě, v oblastech tureckého panství, v arabských zemích i v Africe. Tolaru tak pravděpodobně vděčí za své jméno i americký dolar. Thaler či tolar se v jiných jazycích měnil na tallero, taler, daler, dalur, daalder.
V 17. a 18. století velmi rozšířené nizozemské mince se znakem lva dostaly název leeuwendaler (také leeuwendaalder), což se uchytilo i v severoamerické kolonii Nové Nizozemsko, dnešním New Yorku, a také v britských koloniích v Americe.
Název mince se v angličtině změnil na dollar (lion/lyon dollar) a toto označení se ujalo i pro název platidla oficiálně zavedeného v USA v roce 1785. V koloniální Americe se také říkalo španělský dolar hojně rozšířené španělské stříbrné minci v hodnotě osmi reálů, takzvané „osmičce“.
Nejznámější středověkou mincí raženou na českém území je pražský groš zavedený přemyslovskými králi, historie ale sahá ještě před něj. Své mince měli už Keltové (zlaté a stříbrné statéry – duhovky), v 10. století za vlády Boleslava I. začala ražba stříbrných denárů, které nahradil až zmiňovaný groš po mincovní reformě Václava II. Spolu s pražským grošem byla zpočátku ražena drobná stříbrná mince nazývaná parvus (parvi), později ji nahradily mince nazývané haléř, groš, grešle, peníz a krejcar, který byl první mincí změněnou ze stříbrné na bronzovou.
Za Přemysla Otakara I., Václavova praděda, začala ražba brakteátů, jednostranně ražených mincí z tenkého plechu. V roce 1531 pak byl v Čechách zaveden říšský zlatý, větší stříbrná mince, která měla být jednotným platidlem na území celé Svaté říše římské.
Kromě stříbrných mincí se v česku razily též mince zlaté, a to například floreny a dukáty. Razily se ale i mince „kreditní“, tedy bez vnitřní hodnoty, jako první měděné husitské flůtky. Na zlatě byla založena i koruna, která se stala měnou tehdejší habsburské monarchie v roce 1892. Ze zlata však byly pouze mince vyšší hodnoty.
Názvy koruna a pro drobné mince haléř převzaly i nástupnické státy po rozpadu monarchie v roce 1918. Dnešní koruna česká se používá od rozdělení Československa a měnové odluky v únoru 1993. Současné korunové mince jsou z oceli, vyšší hodnoty z oceli a slitin mědi a zinku. Haléřové mince, které však již byly kvůli nepatrné hodnotě staženy z oběhu, se vyráběly z hliníku s malou příměsí hořčíku.
České mince
Vzpomínka České národní banky
Česká národní banka nyní vydává při příležitosti připomínající 500. výročí zahájení ražby jáchymovských tolarů pamětní stříbrnou dvousetkorunu. V prodeji jsou od středy 8. ledna 2020. Stříbrná mince je ražena ze slitiny obsahující 925 dílů stříbra a 75 dílů mědi. Vydává se ve dvojím provedení – v běžném a špičkovém.
V běžné kvalitě s vroubkovanou hranou bude emitováno 6700 mincí a dalších 12 300 kusů pak ve špičkové kvalitě vyznačující se vysoce leštěným provedením, matovaným reliéfem a hladkou hranou.
Nominální hodnota mince 200 Kč není totožná s prodejní cenou. Ta je vyšší a zohledňuje mimo jiné i aktuální cenu stříbra, náklady spojené s výrobou a DPH. Minci lze zakoupit u vybraných smluvních partnerů.