Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Západočeská univerzita v Plzni zveřejnily vyšetřovací spisy sovětské tajné policie NKVD k tisícovce ze zhruba osmi tisíc krajanů vězněných v gulagu za druhé světové války.
„Zveřejněné vyšetřovací spisy obsahují například protokol o zatčení, otisky prstů, fotografie, protokoly z výslechů, obvinění, rozsudek, propouštěcí či úmrtní list z gulagu a rozhodnutí o rehabilitaci. Součástí spisů jsou osobní fotografie a dokumenty zatčených zabavené orgány NKVD,“ uvedl historik Adam Hradilek, vedoucí projektu Čechoslováci v Gulagu.
Jde o první soubor spisů sovětských tajných služeb získaných během systematické digitalizace ve Státním archivu Zakarpatské oblasti v Užhorodě. Spisy instituce zveřejnily u příležitosti 80 let od vyhlášení amnestie pro Čechoslováky vězněné v Sovětském svazu.
Podle Hradilka představují uveřejněné dokumenty asi pětinu spisů k československým uprchlíkům do SSSR, na jejichž digitalizaci ústav spolupracuje se Státním archivem Zakarpatské oblasti v Užhorodě.
V tamním archivním fondu jsou vyšetřovací spisy NKVD na zhruba pět a půl tisíce lidí, kteří uprchli v letech 1939 až 1941 před nacisty i maďarskou okupací do Sovětského svazu, kde pak byli odsouzeni na tři a více let do pracovních táborů.
První propuštění z gulagu byli židovského původu
Systematická digitalizace v Užhorodě začala na základě dohody se Státní archivní službou Ukrajiny uzavřené předloni. Dokumenty a jejich výzkum mají přiblížit osudy tisíců neznámých obětí sovětských represí a také upřesnit počty krajanů v gulagu, místa jejich věznění i úmrtnost či osudy po jejich propuštění.
Digitalizované spisy postupně zpracovává software vyvíjený na katedře kybernetiky Západočeské univerzity v Plzni, který by měl být dokončen koncem letošního roku. Z naskenovaných dokumentů získá elektronický text, který pak uloží do databáze, v níž lze vyhledávat.
Podle ÚSTR bylo od 3. ledna 1942 do konce roku 1944 při amnestii v SSSR propuštěno kolem pěti tisíc občanů někdejšího Československa. První vlna propouštění se týkala především lidí pocházejících z českých zemí, kteří byli židovského původu. V listopadu 1942 se podařilo vyjednat i propuštění podkarpatských Rusínů. Nejméně 15 procent Čechoslováků se však amnestie nedočkalo a v lágrech zahynulo.
Podmínkou propuštění byl vstup do československé vojenské jednotky, která se formovala v ruském Buzuluku. Někteří z amnestovaných zemřeli během převozu z lágru či po příjezdu k jednotce v důsledku nemocí a vysílení. Propuštění přeživší se pak většinou zapojili do bojů na východní frontě. Mnozí z nich padli u Sokolova, na Dukle a v dalších válečných bitvách.
K přehodnocení postoje k Čechoslovákům v gulagu podle ÚSTR přinutil Sovětský svaz především útok nacistického Německa, který začal v červnu 1941. Významnou roli ve vyjednání amnestie sehrál náčelník československé vojenské mise v SSSR plukovník Heliodor Píka, který byl v roce 1949 popraven komunisty.
