Lidé se v současnosti mají lépe než dříve, přesto pociťují více stresu. Jednou z hlavních zbraní vůči němu je humor, i stres je ale potřebný, protože nás posiluje, upozorňuje fyzioterapeut Pavel Kolář. Současná pandemie podle něj zásadně ovlivní budoucnost – například on-line výuka a výpadek tělocviku bude mít zásadní dopady, jelikož v dětech buduje imunitu, což nejde dohnat v dospělosti. S odborníkem, který pomáhá vrcholovým sportovcům, ale léčil třeba i prezidenty, v Interview ČT24 Speciál hovořila Světlana Witowská.
Podle Koláře je dnešní odolnost vůči environmentálnímu stresu, kupříkladu i proti virům či bakteriím, nižší než u generací žijících před sto lety. Nadváhou trpí šedesát procent lidí, přitom pohyb je významnou prevencí pro onemocnění, jako je covid-19, zdůrazňuje fyzioterapeut. Upozorňuje na to, že covid-19 výrazněji ohrožuje třeba lidi obézní nebo s cukrovkou.
Pro lidské tělo je ale stres důležitý, protože aby se na něj organismus naučil reagovat, musí se s vypjatými situacemi potkávat. „Je důležité, aby stres byl adekvátní, aby vznikly adaptační procesy. Stres potřebujeme, ale potřebujeme ho v určité míře,“ vysvětluje způsob, jak se člověk díky stresu stává odolnějším a silnějším.
Zároveň Kolář upozorňuje, že v posledních měsících se navyšují důsledky stresu, které jsou závažné zejména pro chronické pacienty. Lidé s vysokým tlakem či cukrovkou potřebují pravidelné kontroly u lékaře, kvůli úzkostné situaci k němu ale nemusí zamířit. Tím, že se poslední rok veřejnost zaměřuje zejména na covid, se opomíjí jiná, vysoce riziková onemocnění, která navíc zhoršují průběh infekce koronavirem.
Výpadek tělocviku bude zásadní
Poukazuje také na to, že se lidé musí připravit na dobu po koronaviru. Pandemie totiž přinesla on-line výuku, dětem chybí tělocvik, a tím i pohybová zátěž. Naopak se zvýšil výskyt psychických nemocí jako deprese, častější jsou u lidí sebevražedné myšlenky. „Doba je tak vyhrocená, že se bude mluvit o době před koronavirem a po koronaviru. Je to velmi závažné období,“ usuzuje.
Odhaduje, že pro dnešní děti bude výpadek tělesné výchovy zásadní, jelikož i měsíc bez sportování je složitý. Podle Koláře hrozí, že sport nahradí monitory počítačů a televizní obrazovky. „Pohybovou aktivitu v dětském věku v dospělosti nenahradíte. V dětském věku vznikají pamětní stopy na tělesnou zátěž v organismu, trénujete dopady pro imunitu. Ty se fixují a pak už jsou nenahraditelné. V dospělosti je nemůžete vycvičit do takové míry jako v dětském věku,“ varuje.
„Sport vytváří náhradu environmentálnímu stresu, který jsme měli v dřívější době, když jsme museli mít daleko víc přirozené tělesné zátěže. Ta nás adaptovala, dnes to musíme nahrazovat sportem, nemáme přirozené stresové vlivy, vůči kterým bychom se mohli adaptovat,“ vysvětluje nadále dopady nedostatku pohybu.
Bez stresové zátěže ani nelze poznat sama sebe, tvrdí fyzioterapeut. Pokud si například člověk dokáže odříct jídlo či si vědomě způsobit nepříjemnou situaci, poznává sám sebe a lépe se posléze dokáže vyrovnat s bolestí, která přijde. Odolnost se tedy dá trénovat, byť každý má jiný práh bolesti, který se liší například i etnicky, říká Kolář.
Z hlediska duševního stresu jsou na tom lidé v současnosti lépe než před sto lety, podotýká dále. „Když srovnáme všechny parametry života, máme se líp. Přitom vyhodnocujeme náš život jako stresový,“ upozorňuje na nesoulad. Jednou z hlavních zbraní proti stresu je podle něj humor.
Bývalý reprezentant v gymnastice zůstává sportovním fanouškem, byť připouští, že v roli fyzioterapeuta se od fandění musí oprostit a uvažovat racionálně. Sportovní talent podle Koláře nutně neznamená, že člověk má dostatečnou mentální odolnost, aby uspěl. „Umět závodit je strašně těžké. Když jsem dělal gymnastiku, měl jsem příliš velkou trému,“ ohlíží se za vlastní sportovní kariérou. Tréma podle něj výrazně měnila tělesnou koordinaci, což vedlo k chybám.
Umět se poprat o názor je důležité
Připouští také, že dříve se často dostával do sporů s lékaři. Má mezi nimi ale spoustu přátel a uvědomuje si, jak důležitá spolupráce s nimi je. „Je to taky trochu o typologii určitých lékařů. O tom, jak jsme schopni diskuze. Umět diskutovat je něco, to taky pomalu ztrácíme,“ domnívá se Kolář.
Poukazuje třeba na to, že medicína je rozdělena do mnoha úzce zaměřených specializací, kdy jsou různé oborové póly od sebe vzdálené podobně jako jaderná fyzika od kultury. „Je důležité, aby se hledala cesta, která dokáže integrovat póly do jednoho organismu,“ je přesvědčen fyzioterapeut, podle nějž takové uvažování v medicíně chybí.
„Medicína není jen o tom, že se ji naučíte z knížky a vyčtete v teorii. Medicína je určitým uměním, je to schopnost, pro kterou máte předpoklady, stejně jako ne každý může dobře zpívat či malovat. Operovat nemůže každý, musíte mít zručnost a tu trénovat,“ vysvětluje dále. Podle svých slov měl štěstí, že se setkával s širokým spektrem pacientů a měl jich za život spoustu, tudíž získal velkou zásobárnu různých přístupů.
Mezi Kolářovy pacienty patřili nejen sportovci či osobnosti ze světa kultury, ale také prezidenti. Péče o hlavu státu je podle Koláře jiná v tom, že prezident si může vybírat a povolat ty experty, které chce. Přístup jednotlivých odborníků ale může být rozdílný. „Umět prosadit svůj názor, poprat se o něj a pohádat, je důležité,“ komentuje Kolář.
Václav Havel podle něj říkával, že tělo je od toho, aby nosilo hlavu. Kvůli nemocným plicím ale potřeboval fyzickou zátěž a rady odborníků akceptoval. Kolář se staral i o zdraví prezidenta Miloše Zemana, dle jeho slov se s ním ale už tři čtyři roky jako s pacientem neviděl.
