Do Vánoc zbývaly dva týdny, pro zaměstnance ostravské fakultní nemocnice (FNO) to byla běžná ranní směna. Vše se změnilo krátce po 7:15, kdy v čekárně traumatologické ambulance začal střílet muž, nelegálně drženou pistolí mířil na hlavy či hrudníky pacientů. Šest osob zemřelo na místě, sedmou obětí byla žena, která zraněním podlehla po dvou dnech. Co lidé prožívali, jak složité bylo střelce vypátrat a co tento teror udělal s psychikou, ukazuje nový dokument redaktorky Terezy Krumpholzové Rok poté. Česká televize ho uvedla 10. prosince 2020 v pořadu 90' ČT24.
Ke střelbě takového rozsahu, která by se dala klidně označit za hromadnou popravu lidí, nedochází v Česku každý den. Právě proto spousta zaměstnanců nemocnice a pacientů vůbec nechápala, co se děje.
Dokonce ani policie nemohla uvěřit oznámení na tísňovou linku o tom, že se v nemocnici střílí. „První věc, která mě napadla, je, že se může jednat o nějaké policejní cvičení nebo cvičení složek IZS, na které jsem buď zapomněl, že jsem ho před měsícem schválil, nebo že bylo uskutečněno na žádost vedení fakultní nemocnice,“ řekl policejní ředitel Tomáš Kužel.
Zpráva o útoku doslova vyrazila dech i vedení nemocnice. „První informace přišla v podobě SMS zprávy. Když jsem si ji přečetla, tak to byla taková ta zpráva, u které si říkáte, že to nemůže být pravda,“ vzpomíná v dokumentu ČT na první okamžiky útoku náměstkyně ředitele FNO Andrea Polanská.
První telefon na tísňové lince zazvonil v 7:20. Téměř okamžitě bylo jasné, že se děje něco vážného, protože telefonáty lidí postupně zahltily drtivou většinu linek operátorů. V tu chvíli začalo pátrání po tom, kde přesně se střílí nebo jak pachatel vypadá. Jenže lidé, kteří byli v tu chvíli ve velkém stresu, situaci příliš přehledně popsat nedokázali. „Pouze řekli, že slyší zvuky připomínající výstřely,“ popsal dispečer tísňové linky 158 Martin Petřík.
Střelba na ostravské traumatologii trvala chvíli, možná jenom několik sekund. Začala v 7:19, o pět minut později už byly na místě první policejní hlídky. Velmi rychlý byl i přesun zásahové jednotky, na místě činu byla za osmnáct minut od nahlášení střelby.
Sedm mrtvých
To, co policisté po příjezdu na místo viděli, znali dříve možná jenom z filmů. V čekárně traumatologické ambulance leželo několik mrtvých těl, všude byla krev. Pachatel nelegálně drženou zbraní zabil šest lidí a další tři vážně zranil. Sedmou obětí útoku se stala žena, která zemřela po dvou dnech na následky vážných zranění.
Mezi oběťmi střelby byli také dva příslušníci Vězeňské služby, v té době měli volno, takže nebyli ozbrojeni. Jeden z nich bránil svým tělem dvanáctiletou dceru – své dítě zachránil, sám ale nepřežil. Lékaři se sice snažili vážně zraněného Petra Langa zachránit, rychlý zásah ale nepomohl, zemřel po hodině a půl.
Petra Langa vyznamenal in memoriam prezident Miloš Zeman. Jako na hrdinu, ale i dobrého kamaráda na něj vzpomínají v novém dokumentu i jeho kolegové, pro které byl nejen spolupracovníkem, ale doslova rodinou. „Pro nás, a jsem přesvědčen, že nejenom pro nás, ale pro celou zemi, je tímto hrdinou,“ řekl už dříve v reakci na čin Langa generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal.
Složitý zásah i pátrání
Zásah v ostravské nemocnici byl podle policie velmi složitý. „Neměli jsme úplně jasno v počtu obětí. Neustále se to číslo upřesňovalo, a to z toho titulu, že lékaři začali okamžitě ošetřovat zraněné. Dávali je na různé operační sály, my jsme skutečně několik hodin dohledávali zraněné i mrtvé. Ani ve spolupráci s vedením FNO jsme se nemohli úplně shodnout, který zraněný pochází z této střelby a který třeba z úplně jiné události,“ řekl Kužel.
Jednat se ale muselo rychle, protože pachatel, který hned po střelbě ještě před příjezdem policie odjel autem z areálu nemocnice, byl stále ozbrojený. Pro policejního ředitele byla nejhorší představa, že by se pachatel pohyboval na svobodě třeba ještě dva týdny. Do zásahu tak byly povolány dva vrtulníky, hledal se muž v červené bundě.
Policie ale udělala chybu, zveřejnila fotografii, která nepatřila pachateli. Později se do médií dostala fotografie jiného muže – šlo už o hledaného dvaačtyřicetiletého Ctirada V. z Opavska. „To se prostě stává, nám se to taky stalo, ale to je naprosto běžná věc,“ dodal Kužel.
Mladého muže v červené bundě policie později označila jako „důležitého svědka“ a poprosila veřejnost o spolupráci při jeho nalezení, za mystifikaci se pak omluvila policie i ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).
Zásah skončil po čtyřech hodinách
Policie, která už měla informace o tom, kdo je pachatelem a v jakém autě z nemocnice odjel, zahájila pátrání. Cílem bylo najít ozbrojeného muže co nejrychleji. Krátce po jedenácté hodině dopoledne ministr vnitra Hamáček na tiskové konferenci oznámil, že zásah policie skončil a pachatel je mrtvý.
Střelce policie našla v Děhylově na Opavsku, což je zhruba šest kilometrů od ostravské nemocnice. Pachatel se sám postřelil, pravděpodobně ve chvíli, kdy nad ním proletěl zasahující vrtulník. Muž byl vážně zraněný, ale živý. Resuscitace, která trvala zhruba půl hodiny, nepomohla, střelec zemřel. Podle policie nejel muž přímo na místo, kde ho později našla. Nejdříve zamířil domů, kde se k činu přiznal své matce.
Samotný zásah, který začal v 7:20 – ihned poté, co byla událost nahlášena – trval zhruba čtyři hodiny. Oznámení o tom, že je pachatel mrtvý, přinesla policie v 11:13. Zasahujícím jednotkám za rychlou akci poděkovali představitelé vlády i prezident.
Smutná premiéra
Střelba v ostravské nemocnici byla z pohledu počtu obětí pro zásahovou jednotku nejen tvrdou zkouškou, ale také nepříjemnou premiérou. Nikdy dříve se s takovým počtem mrtvých při zásahu nesetkali.
„Byl to asi nejsložitější zákrok, na kterém jsem byl a kterému jsem velel za zásahovou jednotku. A bylo to jak počtem obětí, tak tím trestným činem i prostředím. Byla tam spousta nezúčastněných osob, zároveň mezi těmi nezúčastněnými osobami mohl být schovaný pachatel. Takže jeho vyhledávání bylo složité,“ vzpomíná v dokumentu vedoucí zásahového týmu Policie ČR.
Hluboké stopy na psychice
Lidé, kteří útok v Ostravě přežili, se s tragédií vyrovnávají různě – někdo lépe, někdo hůře. Všechny ale bezdůvodné řádění střelce poznamenalo na celý život. Někteří zdravotníci mají stále psychické problémy, mají strach z lidí, kteří do nemocnice přichází s kapucí na hlavě nebo jenom s respirátorem či rouškou. Sebemenší hluk je vrací o rok zpátky a vyvolává úzkost.
Podle Polanské to naštěstí nedospělo do takového stádia, že by se někdo ze zdravotníků rozhodl v nemocnici nadobro skončit. „Ten tým pracuje. Nedošlo ani k tomu, že by opustili danou ambulanci, to znamená, zůstali na svém pracovišti. Jsou to kolegyně, které jsou oddané své profesi a dělají ji rády,“ řekla.
Spousta lidí však musela vyhledat pomoc odborníka, už rok navštěvují terapeuta, ale vzpomínky na tuto tragickou událost ze své paměti stále vymazat nedokážou. „Všichni mi říkají, že to bude dobré, ale kdy to bude dobré?“ ptá se jedna z přeživších Jekatěrina Garbová.
„Rozšířená sebevražda“
Vyšetřování střelby v budově Polikliniky FNO bylo pro kriminalisty velmi složité, mimo jiné proto, že se pachatel krátce po útoku sám zastřelil. Policie ale na konci letních prázdnin případ uzavřela a útok označila za rozšířenou sebevraždu. Podle státního zástupce Davida Bartoše muž už možná několik týdnů před útokem sebevraždu plánoval, údajně už předem věděl, že nepůjde o klasickou sebevraždu, ale že kromě sebe zabije i další lidi.
A motiv? Podle státního zástupce mělo jít o zdravotní stav pachatele. Lékaři mu sice opakovaně tvrdili, že netrpí žádnou nevyléčitelnou nemocí, on byl však přesvědčen o opaku. „Dospěl k tomu, že by měl odejít tak, aby zanechal po sobě nějaký odkaz, aby nebyl jen jedním z řady dalších pacientů, kteří trpěli nevyléčitelnou nemocí, a toto řešil sebevraždou,“ uvedl Bartoš.
Pomník jako připomínka střelby
Teror v ostravské nemocnici připomíná i pomník, jehož autorem je Lukáš Dvorský. Jeho samotného prý událost velmi zasáhla. „Úplně původní myšlenka je průnik cizího objektu nějakou další hmotou. Je to primárně zamýšleno jako kulka, která projde člověkem,“ řekl.
Pomník, který je v místě, kde hned po střelbě vzniklo provizorní pietní místo, má fungovat jako připomínka tragédie. Dílo Lukáše Dvorského však podle jeho slov nemá popisovat, co lidé na místě prožívali nebo co prožívají pozůstalí. Má jít o obecnou připomínku toho, že se takové věci můžou stát a také staly.
Zdravotníci z fakultní nemocnice dnes mluví o tom, že jsou si mnohem blíž, že se po tragédii ještě více semkli. „Jsme na sebe hodnější, vstřícnější. Nemohu říct, že předtím to nebylo, ale teď to má prostě jiný rozměr,“ popisuje v dokumentu traumatoložka FNO Jana Pometlová.
