Od smrti Jana Amose Komenského uplynulo 350 let. Při morové ráně varoval před špatnostmi ducha

Jeden z nejvýznamnějších učenců v české historii Jan Amos Komenský žil v nelehké době, kterou desítky let ovlivňovala náboženská válka mezi katolíky a protestanty. Kvůli ní musel Komenský opustit i rodnou Moravu, kam se nikdy nevrátil. Evropou se v té době také šířil mor, který zapříčinil smrt mnoha Komenského blízkých. Učenec už tehdy prosazoval dodržování pravidel, která měla zabránit šíření nákazy. V rozjitřené době, kdy řada lidí vyháněla nakažené do lesů, ale hlavně vyzýval k soucitu a pomoci nemocným. Učitel národů zemřel 15. listopadu 1670.

Portrét Jana Amose Komenského ve svazku z 19. století
Zdroj: ČTK Autor: Václav Šálek

Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592 jako páté dítě do rodiny zámožného mlynáře na moravském Slovácku. Přesné místo jeho narození ale jasné není, spekuluje se buď o Nivnici, Uherském Brodu, nebo Komně, která s odkazem na myslitelovo jméno vypadá na pravděpodobnou variantu. V mládí se ovšem učenec podepisoval také jako Nivnický, což hledání rodného místa badatelům komplikuje.

Rodiče Martin a Anna patřili k Jednotě bratrské, která stála za chudšími vrstvami společnosti. Členové Jednoty bratrské prosazovali prostý život s důrazem na mravnost a pomoc ostatním.

Nadání mladého studenta tak odhalila až škola v Přerově, která ve své době poskytovala velmi kvalitní vzdělání. Právě zde se rozhodlo, že se stane knězem, a dostal tak i biblické jméno Amos. Absolvování střední školy mu otevřelo možnosti studia v zahraničí.

Na akademii v Herbornu a univerzitě v Heidelbergu se ale nevěnoval jen teologii. „Není oboru, který mu studijní a cestovní příležitost přináší do cesty, aby s oň nezajímal a nehleděl si v něm získat pevné základy – od theologie po anatomii, od astronomie po kosmografii, od jazykových znalostí po vědu o vlasti a jejích dějinách,“ napsal do svých Komeniologických studií filozof Jan Patočka.

Bílá hora Komenskému převrátila život naruby

V českých zemích však tehdy docházelo ke konfliktům mezi panujícími Habsburky a proti nim brojícím českým stavům, které chtěly zemi fakticky vládnout samy. Dobu navíc charakterizuje i náboženské tření mezi katolíky a protestanty, které v Čechách umocňovala i zakořeněná tradice husitství. Situace vyústila až ve stavovské povstání ukončené vítězstvím katolíků na Bílé hoře. Konflikt se však vyvinul v ničivou třicetiletou válku, která zachvátila Evropu.

V roce 1620 už byl Komenský ženatý a působil jako kazatel a učitel ve Fulneku. Kvůli své protestantské víře se ale po prohře na Bílé hoře stal psancem. Jeho knihovna i s řadou rukopisů byla zapálena, Komenský z Fulneku utekl a skrýval se na panstvích svých přívrženců na severní Moravě. Nešťastné období vyvrcholilo smrtí jeho ženy a dvou synů.

Kvůli náboženské nesvobodě z českých zemí odešel do Lešna v Polsku, a to už po boku druhé manželky. „Božím řízením jsme se dostali do zemí Polské koruny, pod vládu vrchnosti, která nám kromě čistého náboženství a kázání Božího slova zajistila i bydlení a živobytí na svých pozemcích a držela nad námi ochrannou ruku,“ vzpomínal později Komenský.

Během tří pobytů strávil v Lešně celkem 19 let. I toto protestantské město ale musel kvůli pohnutí dějin opustit, neboť jej obklíčila katolická vojska. Komenskému se podařilo utéct, zanechal za sebou ale majetek a zejména velkou knihovnu s řadou rozpracovaných děl, která lehla popelem. Plamenům neušel ani česko-latinský slovník, na kterém pracoval přes čtyřicet let.

V té době byl Komenský již uznávaným učencem, po rozšíření zprávy o vypálení Lešna tak dostal pozvání do Amsterdamu. V Nizozemsku pak strávil posledních 16 let svého života.

První vydání Komenského spisu Schola ludus (Škola hrou) z roku 1656 v přerovském muzeu
Zdroj: ČTK
Autor: Luděk Peřina

Nejen válka, ale i mor

Komenského život do velké míry ovlivnil desetiletí trvající náboženský konflikt. Válka jej vyhnala z vlasti a připravila o řadu rozepsaných knih. Kromě toho se ale musel myslitel vyrovnávat i s dalšími tragédiemi světského života, zažil totiž několik morových ran. Poprvé se s morem setkal ve 12 letech, kdy mu nemoc vzala rodiče a sestry. Nákaze později podlehla i jeho první žena a dva synové, mladšího z nich Komenský ani nikdy neviděl. 

Moru neunikl ani odchodem do Polska, nemoc totiž zachvátila i Lešno. Situace byla ve městě značně kritická, nákaza se hromadně šířila a přibývalo mnoho obětí. Lidé se moru báli a k nakaženým se proto chovali značně nekřesťansky.

„Vyhánějí je pryč, střílejí po nich a neslitují se ani nad poctivým, zšedivělým, zesláblým starcem, ani nad nevinným, neduživým dítětem,“ popsal Komenský v knize Zpráva kratičká o morním nakažení. Někteří se podle něj nebáli nakažené ani vraždit a zapalovali domy s nemocnými uvnitř.

V Lešně žila poměrně početná komunita Čechů z Jednoty bratrské, kterým jejich víra podobné chování nedovolovala. O nemocné se tak, včetně Komenského, starali. Stali se však kvůli tomu trnem v oku těm, kteří nechali své sousedy umírat.

„Jenže jakkoli dobře a křesťansky jsme to mysleli, někteří lidé nám to zle vyčítali a uráželi nás, že jsme všeteční a opovážliví lidé. Navíc jsme si museli vyslechnout téměř stejná slova, jaká kdysi říkali sodomští zbožnému Lotovi, když se je snažil odradit od zlých skutků: ‚Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce!‘“ poznamenal si Komenský.

Nemocné netopit

Myslitel viděl morové rány jako Boží nástroj, který měl vést k pokoře a pokání. V knize také popsal, jak by se měli lidé při epidemii chovat. „Nedovolit nemocným chodit do lázní společně se zdravými, a naopak se je nepokoušet dokonce utopit!“ zní jedna z jeho pouček.

Doporučoval také pracovat doma a vyvarovat se zbytečnému toulání po ulicích a hospodách, lidé se měli chránit mlze a vlhkému ovzduší. Vrchnost zase měla zajistit lékařskou péči pro poddané a zejména sirotky a vdovy.

Komenský také vybízel k zachovávání čistoty doma a odrazoval od vyhazování špíny a odpadků na ulicích. Důležitá podle něj byla i čistá voda v kašnách, zásobené lékárny a pohřbívání obětí se všemi církevními náležitostmi a do dostatečné hloubky, aby těla nevyhrabala zvířata.

Lidé se podle něj měli chovat při nákaze podle křesťanských pravidel, o nemocné pečovat a neštítit se jich. Jak se nakažlivá nemoc šíří, ale v té době nebylo jasné. „Neznáme ani nedokážeme určit žádné vnější příčiny, proč a odkud kdo dostal vředy či boláky,“ přiznal Komenský. Na některá jeho doporučení jako scházení se ke skupinovým modlitbám tak dnes musíme nahlížet s rezervou.

Portrét na bankovkách i od Rembrandta

Jan Amos Komenský je ve světě znám jako výjimečný pedagog, reformátor evropského školství, filozof, teolog a biskup Jednoty bratrské. V pedagogické praxi i teorii shrnul demokratické a humanistické myšlenky své doby, řešil všeobecné i některé speciální pedagogické a didaktické otázky a stal se zakladatelem moderní pedagogiky.

Jeho vyobrazení nese česká bankovka s hodnotou 200 korun, předtím jeho podobizna zdobila papírovou dvacetikorunu. Podle Komenského je pojmenovaná i planetka objevená astronomem Lubošem Kohoutkem.

Papírová dvacetikoruna s portrétem Komenského, která platila v letech 1988 až 1993
Zdroj: ČTK
Autor: Martin Štěrba

Komenského dílo zahrnuje více než dvě stovky prací. Mezi nejslavnější patří jeho díla Labyrint světa a ráj srdce nebo Orbis Pictus, v němž uplatnil známou zásadu Škola hrou. V době, kdy bylo jasné, že se do vlasti už nikdy nevrátí, se s rodnou zemí symbolicky rozloučil spisem Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.

Za svůj život potkal řadu učenců, známé je například setkání s filozofem Reném Descartem, kterému ale bylo smýšlení Komenského cizí a nebál se jej kritizovat.

Komenský přijal také pozvání do Švédska, kde pracoval na reformě školství a opakovaně byl pozván na dvůr královny Kristýny. V Amsterdamu zase žil nedaleko malíře Rembrandta, o jejich setkání se dlouho spekulovalo. V roce 2006 se prokázalo, že na jednom z jeho obrazů s názvem Starý muž či Starý rabín je zpodobněn právě Komenský.

Pochovaný je v holandském Naardenu. Po místě posledního odpočinku slavného myslitele pátrali čeští vlastenci od druhé poloviny 19. století, zapomenutý hrob odkryli čeští a nizozemští vědci v roce 1929. Jejich tehdejší průzkum byl podmíněn zákazem převozu ostatků Komenského do Čech, který si vyhradil tehdejší starosta města.

Václav Havel u hrobu Jana Amose Komenského v Naardenu
Zdroj: ČTK
Autor: Michal Doležal