Byl jsem to já, kdo poprvé navrhl zrušení vedoucí úlohy KSČ ve společnosti, říká Milan Kňažko

Před třiceti lety se obyvatelé Československa probudili do světa, v němž už komunistická strana nebyla vedoucí silou ve společnosti. Den předtím, 29. listopadu 1989, tento článek 4 československé ústavy totiž zrušila. „Je to jedno z mých prvenství: byl jsem to já, kdo o potřebě zrušit článek 4 poprvé promluvil v živém vysílání televize,“ vzpomínal v pořadu Události, komentáře herec a bývalý představitel hnutí Veřejnost proti násilí Milan Kňažko. 

Video Události, komentáře
video

Byl jsem to já, kdo poprvé navrhl zrušení vedoucí úlohy KSČ ve společnosti, říká Milan Kňažko

„Bylo to v pátek 24. listopadu 1989. Mítinky se totiž konaly na náměstí Slovenského národního povstání, kde sídlila budova zpravodajství Československé televize Bratislava. Zřejmě už to nedokázali vydržet, zaměstnanci hrozili stávkou. Pozvali nás na diskusi, kde byli funkcionáři KSČ, tři ředitelé nejvýznamnějších továren – a tam jsem poprvé vyslovil v živém vysílání televize, že je potřeba zrušit článek 4 ústavy. Vzbudilo to velký rozruch nejen tam,“ vzpomínal Milan Kňažko.

S vedoucí úlohou KSČ ve společnosti se parlament rozhodl skončit pět dní na to. „U nás, kteří jsme seděli v podzemí Laterny Magiky v koordinačním centru, to žádné vzrušení nevyvolalo. Co se tím měnilo? Bylo to jen deklaratorní ustanovení, vůbec to nebyla právní věta. Pro nás už KSČ nebyla partner k diskusi,“ připomněl právník, spisovatel a někdejší představitel Občanského fóra Petr Pithart. 

Žádné vzrušení to nevyvolalo proto, že reálná moc komunistů se podle něj odvozovala z něčeho jiného než ústavy. „Jejich moc spočívala v tom, čemu se obecně říká nomenklatura. To byl výčet funkcí od té nejvyšší až po celozávodní výbor a šlo o to, kdo koho schvaluje do funkcí. To byl mechanismus jejich moci – všude mít své loajální lidi.“

Komunisté dnes šíří lži a strach, myslí si Kňažko

Koncem listopadu 1989 přitom stále ještě nebylo jasné, jak změny ve společnosti dopadnou. „Je důležité, aby se nezapomnělo na jméno Ladislava Adamce, předsedy federální vlády. Byl jediný, kdo měl odvahu sejít se s Václavem Havlem a podat mu ruku. Ještě se to snažil uhrát, myslel si, že by ho (vůdce Sovětského svazu Michail) Gorbačov mohl podpořit ve funkci prezidenta… Ale také díky němu, Adamcovi, to všechno proběhlo bez násilí, “ zdůraznil Pithart.

Napětí z toho, kam revoluce povede, si pamatuje i Kňažko. „Dostávali jsme zprávy o pohybech Lidových milic, vojsk, ostřelovačů… Když jsme poprvé vstoupili do televize, tak šéf milicí si vzal zbraň a řekl, že nás nepustí. Šéf televize mu ji vzal a zamkl ho v kanceláři. To svědčí o tom, že bylo ještě hodně lidí, kteří to chtěli řešit silou a násilím.“

K násilí nakonec členové a příznivci KSČ nepřistoupili. „Převtělili se do jiných stran, hlavně na Slovensku. Podstatné je, jak se chovají: šíří strach, poplašné zprávy, pokrytectví, lži, korupci. To jsou všechno jasné znaky bývalé totality. Je třeba mít oči otevřené a při prvních náznacích udělat poplach, dělat něco proti tomu,“ dodal Kňažko.

Celý rozhovor si můžete přehrát ve videu.