Vyrazit na ulici Sboru národní bezpečnosti, projít se po nábřeží Bedřicha Engelse nebo projet rudou trasou metra C až k ulici Vítězného února. Před třiceti lety třeba i takto mohl vypadat 17. listopad v Praze. Po revoluci se vlna masivního přejmenovávání ulic, náměstí, nábřeží, sadů i jednoho města ale týkala celé republiky. Změny v názvech nepřišly ze dne na den. Přejmenovávalo se postupně, často pod odborným dohledem historiků. Někde se lidé bouřili a sepisovali petice. Nejvíce ulic bylo přejmenováno začátkem 90. let.
Z Pionýrské Jahodová, z Rudé armády Beethovenova. Před 30 lety začalo masivní přejmenování ulic
Dnes se v Praze místo po ulici Sboru národní bezpečnosti projdeme po Vršovické, obdivovat Vltavu nebudeme z nábřeží Bedřicha Engelse, ale z Rašínova. To bylo pojmenováno po československém politikovi Aloisi Rašínovi na přání Václava Havla, který na tomto nábřeží bydlel. Nastoupit pak můžeme na červenou trasu metra a místo do ulice Vítězného února se teď můžeme vydat rovnou do třech tepen: Sokolské, Wilsonovy a Mezibranské.
Tlak na očistu ulic od pachutě komunistického režimu byl po sametové revoluci velký nejen v Praze, ale po celé republice. „Od počátku loňského roku byla správa města i noviny zaplavovány dopisy obyvatel i organizací, aby se přikročilo k odstranění nevhodných názvů ulic a veřejných prostranství. Aby se ulice opět vrátily ke svým původním jménům, které měly v době plné svobody před půl stoletím,“ píše Miloslav Bělohlávek v plzeňském deníku Nová pravda 10. července roku 1991.
Většina ulic se vrátila ke svým původním názvům. Místům, která vznikla po roce 1948, byla vybrána jména nová. Na vhodné přejmenovávání ve městech obvykle dohlížela speciálně zřízená komise. Její součástí bývali často historikové a návrhy změn mohla posílat i veřejnost.
Gottwaldov, dříve Zlín – vtipkovali Zlíňané
Asi největší změnu zažili obyvatelé Zlína. Od roku 1949 bylo město jako dárek k prezidentovým narozeninám přejmenováno na Gottwaldov a stalo se také sídlem Gottwaldovského kraje. Ke svému původnímu názvu se vrátil Zlín přesně po 41 letech, v roce 1990.
Rodina Baťů na východě Moravy vybudovala světové centrum výroby obuvi, a právě tento symbol úspěchu kapitalistického podnikání chtěli komunisté vymazat z paměti lidí. Místní ale podle historika Zdeňka Pokludy na Zlín nezapomněli a z přejmenování si utahovali.
„Vyprávělo se třeba o příhodě, která potkala Jana Wericha, když projížděl Moravou a ptal se, kudy na Gottwaldov: Gottwaldov, dříve Zlín? No to musíte tudy a tamhle odbočit. Když prý mu ‚Gottwaldov, dříve Zlín‘ opakoval už několikátý tázaný, Jan Werich se neudržel a pozdravil toho posledního: práci čest, dříve nazdar!,“ píše historik Zdeněk Pokluda v roce 2002 v časopise Zlínsko od minulosti k současnosti.
Humor ale Zlíňanům nestačil. O svůj původní název také bojovali s úřady. Například v roce 1968 v novinách vyšel návrh jedné obyvatelky na obnovení jména Zlín. Podpořilo ho 83 dalších takovýchto návrhů od občanů, ale marně. Na náměstí Míru tak podle historika Pokludy na protest toho roku otevřeli alespoň cukrárnu Zlíňanku.
Českem bez vzpomínky na Gottwalda
Po revoluci byla právě jména hlavních představitelů totalitního režimu z územních registrů, plechových cedulí i občanských průkazů odstraněna jako první.
„Byla ustanovena komise a ta navrhla změnit jenom ty nejkřiklavější případy. Z Gottwaldovy se stala Palachova, z Leninovy Klíšská, z Fučíkovy Masarykova, z Rudé armády Beethovenova a z Kalininovy Štefánikova,“ popsal průběh porevolučního přejmenování ulic v Ústí nad Labem tiskový referent Karel Rouč.
Klementa Gottwalda, který potvrdil rozsudek smrti Miladě Horákové, tak dnes už žádná plechová cedule na domech nepřipomíná. Vyplývá to z údajů Územně identifikačního registru ČR. Zato jméno popravené právničky, političky a bojovnice za práva žen dnes podle registru nese 26 ulic, tři náměstí a jeden sad.
Z Gottwaldovy ulice v Olomouci je Vídeňská. Gottwaldova ulice v Brně byla v roce 1990 přejmenována na Cejl. Gottwaldovo údolí v tomtéž městě bylo změněno na Mariánské až v roce 1999. V Karlových Varech byla zase Gottwaldova ulice přejmenována na Krále Jiřího, po anglickém panovníkovi Jiřím VI. V Kladně přejmenovali náměstí Gottwaldovo na náměstí Svobody. V Praze byl Gottwaldův most přejmenován na Nuselský.
Lenin z českých ulic zmizel
Porevoluční očista se ale netýkala jen Gottwalda. Z názvů českých ulic podle Územně identifikačního registru ČR kompletně zmizelo i jméno Vladimira Iljiče Lenina. Například z Leninova náměstí v Mladé Boleslavi je náměstí Republiky a nezmizelo jen jméno, v roce 1990 z něj byla také odstraněna Leninova socha. Původně náměstí V. I. Lenina v Pardubicích je dnes náměstí Čs. legií. Z Leningradské ulice v Příbrami je Legionářská, z Leningradské ulice v Praze Petrohradská a z Leninovy Evropská.
Trochu jiná situace byla v případě Josifa Vissarionoviče Stalina. Jeho jméno z map totiž začalo mizet už po roce 1956, kdy byl na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu odhalen takzvaný kult osobnosti.
Stalinova ulice v Kladně tak dnes nese název 28. října. Ze třídy Stalingradských hrdinů v Ostravě jsou nyní ulice Horní a Plzeňská. Moravskoslezská metropole měla také sídliště, které se nazývalo Stalingrad. Naproti tomu jednomu ze sídlišť ve Žďáru nad Sázavou se mezi lidmi stále Stalingrad říká, byť se tak oficiálně už nejmenuje.
Některé komunistické názvy zůstaly
Zato ulice Rudé armády Čechům velkým trnem v oku není. Podle Českého úřadu zeměměřického a katastrálního v Česku takto nazvaných ulic najdeme celkem 32. Jméno Moskevská nese 19 ulic a s názvem Koněvova jich najdeme 11. Byť tato pojmenování nenesou nutně souvislost s totalitním režimem, po sametové revoluci se i proti nim často zvedla vlna nevole.
V Ostravě jsou asi tři desítky ulic dodnes pojmenovány po členech KSČ. „Byli to ale účastníci protinacistického odboje a většina z nich byla v době druhé světové války umučena nebo popravena. Například Oty Synka, Pašerových, sad Jožky Jabůrkové, Tarnavova, Třeneckého, Urxova,“ vysvětlil ponechání názvů ulic Martin Juřica, kronikář statutárního města Ostravy.
Někde obyvatelé sepisovali petice
K přejmenování ulic se města stavěla různě, často se změna neobešla bez konfliktů. Například město Plzeň chtělo přejmenovat Hrdličkovu ulici na Mandlovu. Ulice vznikla v roce 1967 a dostala jméno po Josefu Hrdličkovi, předním plzeňském komunistickém funkcionáři.
Obyvatelé ulice ale proti přejmenování sepsali petici. „Prý z důvodu administrativního zjednodušení bude lépe zaměnit Josefa Hrdličku za antropologa Aleše Hrdličku… Takže vlk se nažral a koza zůstala celá,“ píše se v plzeňské Nové pravdě z 25. května 1991. Aleš Hrdlička je americký antropolog českého původu působící ve Washingtonu, doplňuje článek.
Podobnou situaci řešili i v Liberci. „Například Moskevská ulice zůstala Moskevskou, neboť finanční náklady na agendu související se změnou adres u lidí, kteří v ulici bydlí nebo provozují podnikatelskou činnost, by byly velmi vysoké a byl by potřeba stoprocentní souhlas dotčených osob a institucí,“ vysvětlila mluvčí města Jana Kodymová. Ulici Horákové, která byla pojmenována po komunistce, naopak město místo Milady Horákové přejmenovalo na Liščí.
Z Českých Budějovic mohl dnes být New York nebo zahrada, alespoň co se týče názvů ulic. Podle Daniela Kováře ze Státního okresního archivu se po revoluci scházely různé návrhy občanů. „Aby byla zajištěna stabilita uličních označení, navrhl kdosi například ulice číslovat, jako je tomu v některých velkých městech USA. Případně použít všude neutrální, nejlépe rostlinné názvy - Tulipánová, Meruňková a podobně,“ popsal Kovář.
Někteří obyvatelé Českých Budějovic byli ještě iniciativnější. Roku 1992 si podle Kováře například vyžádali přejmenování ulice Josefa Plonera na Aloise Kříže. „Žádost přišla poté, kdy vešel ve známost fakt, že Ploner byl příslušníkem Státní bezpečnosti, který zahynul při výkonu služby,“ doplnil Kovář.
Když přejmenovat, tak hned po revoluci
Přejmenování bylo nejlépe proveditelné hned po revoluci. Třeba v Karlových Varech občané dlouhodobě iniciují přejmenování ulice Moskevské. „Naposledy se intenzivně řešila v souvislosti s úmrtím Václava Havla, kdy přišly návrhy na její přejmenování po prvním českém prezidentovi,“ vysvětlil mluvčí města Jan Kopál.
Jenže přejmenovat dnes ulici je podstatně obtížnější než před 30 lety. „Ve všech případech zatím zastupitelstvo k přejmenování nepřistoupilo, mimo jiné proto, že to u velkých ulic znamená obrovskou administrativní zátěž pro místní obyvatele i instituce z důvodu vystavení nových dokladů a dokumentů – od občanských průkazů po certifikáty, živnostenská oprávnění a podobně,“ uzavřel Kopál.
Po revoluci se začaly poměrně často objevovat ulice nazvané 17. listopadu. V tuzemsku podle Územně identifikačního registru ČR nese toto pojmenování 67 ulic, devět náměstí, dvě třídy, jedno sídliště, jedno nábřeží, jedna alej a jeden sad.