Poslanci ve čtvrtek rozhodnou o tom, jestli se Ústavní soud bude zabývat žalobou na prezidenta Miloše Zemana. V pondělí do sněmovny ke kulatému stolu pozvali ústavní právníky, s nimiž diskutovali, zda hlava státu překračuje hranice ústavy tak výrazně, jak se domnívá část senátorů.
Pondělní diskuze o hranicích české ústavy zabraly několik hodin. Téma senátorské žaloby je ve sněmovně momentálně významným tématem. Podobným bodem se poslanci dosud nezabývali, na plénu se objeví ve čtvrtek.
Podle autorů žaloby z řad senátorů Zeman pochybil celkem v osmi případech, mimo jiné otálel se jmenováním či odvoláním členů vlády nebo vystupoval v rozporu s oficiální českou zahraniční politikou. Prezident už dříve označil návrh žaloby za ústavní negramotnost a odmítl, že by základní zákon porušil.
Ústavní právníci Jan Kysela, Jan Wintr a Jan Kudrna se na sněmovním semináři shodli, že prezident republiky ústavu porušil. V případě nečinnosti s odvoláním ministrů pokládají Kysela a Wintr porušení za zcela zjevné a evidentní. Podle Kudrny Zeman neměl žádné právní důvody nejmenovat ministrem kultury navrhovaného Michala Šmardu.
Ústavní právník Robert Zbíral nicméně poukázal na to, že premiér Andrej Babiš, který nakonec Šmardovu nominaci stáhl, nevyčerpal všechny možnosti obrany, když na prezidenta nechtěl podat kompetenční žalobu.
Kysela se pozastavil také nad úřednickou vládou Jiřího Rusnoka, kterou prezident udržoval u moci, aniž by získala důvěru sněmovny, které je podle zákona odpovědná. Podle Jindřišky Syllové z Parlamentního institutu to má význam pro celý politický systém. „Vládne totiž docela dlouhou dobu jiná vláda, než by měla vládnout,“ zdůvodnila.
Prezidenta v Interview ČT24 obhajoval prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch, jehož dříve Zeman neúspěšně navrhoval na ústavního soudce. „Je třeba poukázat na text ústavy, který nepoužívá obrat ,neprodleně vyhoví‘. Tam skutečně časová lhůta není,“ řekl Gerloch k otálení se jmenováním či odvoláním ministrů. Senátoři, kteří za žalobou stojí, si podle Gerlocha také nekladou základní otázku, co míní hrubým porušením ústavy.
Potřeba jsou tři pětiny poslanců
Předseda vlády Andrej Babiš v pondělí vzkázal, že žalobami se nic nevyřeší. „Ptal jsem se kolegů a podle mě ty argumenty, které tam jsou, nemají opodstatnění. Takže si myslím, že ta žaloba ne asi, ale určitě nemá šanci, aby uspěla,“ řekl premiér.
Pro senátorský návrh nezvednou ruku ani koaliční sociální demokraté. „Nám se nelíbí koncepce podání ústavní žaloby, je to takový telefonní seznam různých hříchů Miloše Zemana. Pokud by žaloba byla o jednom skutku, například o tom, že pan prezident nejmenoval Michala Šmardu, tak tam bychom to možná podpořili,“ řekl v Událostech, komentářích předseda poslaneckého klubu ČSSD Jan Chvojka.
S ústavní žalobou nesouhlasí ani komunisté, kteří Babišův kabinet tolerují. „Komunističtí poslanci ve čtvrtek nepodpoří návrh senátorů. Je v něm příliš více politikaření než věcné péče o ústavnost,“ domnívá se Pavel Kováčik. Důvod žalobu podpořit neshledává ani Stanislav Grospič, který v České televizi upozornil především na to, že je špatně napsána.
Jako „obstrukci ze strany nepotřebného Senátu“ vnímá žalobu Tomio Okamura, předseda SPD. „Prezident Zeman žádné své ústavní pravomoci nepřekročil a podle našeho názoru jednal v mantinelech ústavy,“ je přesvědčen Okamura.
Naopak důvody pro žalobu vidí opoziční strany – kromě pirátů a lidovců také TOP 09 a Starostové a nezávislí. Občanští demokraté se o svém postoji rozhodnou v úterý. „Nesouhlasíme s tím, jakým způsobem ohýbá ústavu a napíná ústavní systém, jsme kritičtí k jeho krokům, ale musíme zvažovat i ten právní konstrukt, který tu byl předložen a který vykazuje určité nedostatky,“ zdůvodňuje váhání předseda ODS Petr Fiala.
„Pan prezident si tady soustavně snaží vykolíkovat větší prostor pro své politické hry, než mu přísluší z ústavy,“ vysvětluje postoj KDU-ČSL šéf strany Marek Výborný. Podle Miroslava Kalouska z TOP 09 by si prezidentovo každodenní vysmívání ústavě zasloužilo přezkoumání ústavních soudců.
Aby se žaloba dostala až k Ústavnímu soudu, ve sněmovně by pro ni muselo zvednout ruku 120 poslanců. Vzhledem k rozložení sil v dolní komoře to není pravděpodobné. Sněmovní ústavně-právní výbor už dřív doporučil, aby čtvrteční jednání pléna bylo veřejné.
- A. Vláda Jiřího Rusnoka
- Prezident republiky jmenoval dne 25. června 2013 předsedou vlády Jiřího Rusnoka a následně dne 10. července 2013 další členy vlády, ačkoliv věděl, že je ustálena většina v Poslanecké sněmovně parlamentu, která by podpořila vládu předjímanou jejím politickým vedením, a že vznik jiné většiny pro podporu jakékoliv jiné vlády je vyloučen. Takto jmenovanou vládu pak poté, co neobdržela dne 7. srpna 2013 důvěru Poslanecké sněmovny, udržoval ve funkci až do 29. ledna 2014 tím, že nejmenoval dalšího předsedu vlády, ačkoliv byl po volbách do Poslanecké sněmovny od listopadu 2013 konfrontován s tím, že v Poslanecké sněmovně je ustálena většina, která může a chce sestavit a podpořit vládu, která by měla její podporu. Prezident republiky tak na dobu delší než sedm měsíců vyvolal čistě prezidentský systém exekutivního vládnutí.
- B. Lánská schůzka
- Prezident republiky bezprostředně po volbách do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 25.–26. října 2013 usiloval prostřednictvím neveřejných a utajených jednání o to, aby se nominantem vítězné politické strany na předsedu vlády nestal její předseda Bohuslav Sobotka, ale jiná osoba, která by byla pro prezidenta republiky přijatelnější. Současně takto usiloval o zásadní změnu vnitřních poměrů ve vítězné politické straně. Poté zatížil proces jmenování vlády nepřiměřenými průtahy, které vedly k tomu, že vláda, jež měla od samého počátku ustálenou většinu v Poslanecké sněmovně, byla jmenována až 95 dní po volbách, tedy 29. ledna 2014. Prezident republiky tak hrubým způsobem zasáhl do principu, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy, dle čl. 5 ústavy, a do principu, že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním, dle čl. 6 ústavy.
- C. Demise premiéra
- Prezident republiky v období nejméně od 4. května 2017 do 9. května 2017 opakovaně deklaroval záměr vyhodnotit veřejně avizovanou demisi předsedy vlády tak, že její důsledky vztáhne pouze na jejího předsedu, do kteréžto funkce poté jmenuje jiného předsedu vlády s předpokládaným zachováním mandátu vlády jako celku. Prezident republiky poté odepřel vyhovět návrhu předsedy vlády na odvolání ministra financí Andreje Babiše ze dne 5. května 2017. Prezident republiky tak otevřeně deklaroval vůli nerespektovat ústavní pořádek a poté otevřeně odepřel naplnit svou ústavní povinnost odvolat na návrh předsedy vlády jejího člena.
- D. První vláda Andreje Babiše bez důvěry
- Prezident republiky poté, co jím jmenovaná vláda Andreje Babiše nezískala dne 16. ledna 2018 důvěru Poslanecké sněmovny a následně dne 17. ledna 2018 podala demisi, otálel se jmenováním předsedy další vlády do 6. června 2018 a dalších členů vlády až do 27. června 2018. Prezident tak prodlužováním vládnutí vlády v demisi, aniž by hledal politické řešení, které by odstranilo překážku nezískání důvěry této vládě, vytvořil situaci, kdy vláda bez důvěry fakticky vládla bez jakékoliv odpovědnosti Poslanecké sněmovně více než pět měsíců od okamžiku, kdy bylo postaveno najisto, že tuto důvěru nedostala. Prezident republiky tak na dobu více než pěti měsíců vyvolal čistě prezidentský systém exekutivního vládnutí.
- E. Nejmenování Miroslava Pocheho ministrem
- Prezident republiky odepřel jmenovat ministrem zahraničních věcí Miroslava Pocheho poté co mu předseda vlády Andrej Babiš dne 25. června 2018 jeho jmenování navrhl, ačkoliv ostatní členy vlády dne 27. června 2018 jmenoval, přičemž odepření vyhovět návrhu předsedy vlády otevřeně deklaroval a veřejnosti představoval jako správné. Prezident republiky tím porušil svou povinnost jmenovat člena vlády na návrh předsedy vlády.
- F. Tlak na justici
- Prezident republiky vyvíjel dne 29. května 2018 neprocesní a neformální tlak na předsedu Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxu s cílem ovlivnit rozhodnutí tohoto soudu v konkrétní věci vedené pod sp. zn. 1 As 170/2018, jíž byl účastníkem, přičemž mu neformálně nabízel, že pokud mu vyhoví, stane se předsedou Ústavního soudu. Prezident republiky tak zásadním způsobem usiloval o ohrožení ústavního principu nezávislosti soudní moci.
- G. Výměna ministra kultury
- Prezident republiky odepřel bez zbytečného odkladu vyhovět návrhu předsedy vlády Andreje Babiše na odvolání ministra kultury Antonína Staňka ze dne 31. května 2019, přičemž po uplynutí doby téměř čtyř týdnů nekonání oznámil dne 27. června 2019 podmínky, za kterých je ochoten, v časovém horizontu potenciálně až několika měsíců, návrhu vyhovět. Současně s těmito podmínkami jasně veřejně deklaroval svůj úmysl dosáhnout zpětvzetí návrhu ze strany předsedy vlády a tímto jednáním tedy otevřeně odepřel naplnit svou ústavní povinnost odvolat na návrh předsedy vlády jejího člena. Zároveň, jednak v důsledku svého odmítnutí odvolat Antonína Staňka a jednak ze samostatně formulovaných a na původním neodvolání zcela nezávislých důvodů, odepřel tímto jednáním prezident republiky jmenovat ministrem kultury Michala Šmardu, který mu byl předsedou vlády dne 31. května 2019 navržen ke jmenování, přičemž vyjádřil přesvědčení, že nominant nikdy ministrem nebude. Prezident republiky tak porušil také svou povinnost jmenovat člena vlády na návrh předsedy vlády. K datu uzavření této žaloby (18. července 2019) prezident republiky nadále odmítal splnit své ústavou dané povinnosti a tento stav tak trval již 48 dní.
- H. Další dílčí skutky
- Do této kategorie zařadili senátoři například návrh prezidenta na jmenování Karla Srpa členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, prezidentovo vystupování navenek v rozporu s oficiální zahraniční politikou státu nebo třeba intervence v kauze Jevgenije Nikulina.
- Zdroj: zalobanaprezidenta.cz
