Jak se změnila armáda po 20 letech v NATO? Je menší, profesionální a těší se důvěře veřejnosti

Česká armáda prošla během 20 let od vstupu do Severoatlantické aliance výraznou proměnou. Je jednak menší, na druhou stranu je od roku 2005 profesionální a vojáci získávají zkušenosti na zahraničních misích. Podle náčelníka generálního štábu Aleše Opaty naše armáda od vstupu do aliance dospěla a z lidského hlediska je na vysoké úrovni. Stále má ale nedostatky, hlavně co se týče techniky. Modernizace spolkla v uplynulých dvou dekádách desítky miliard korun, ve výzbroji to však armáda poznala jen někde. Nové stroje má třeba stíhací letectvo, naopak tankisté stále používají sovětské modely T- 72, i když modernizované.

Čeští vojáci na základně Bagrám
Zdroj: ČTK Autor: Karel Čapek

Podle bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého je současná armáda zcela jiným vojskem, než byla před 20 lety. Dokazuje to podle něj i vysoká důvěra veřejnosti, která byla v 90. letech výrazně nižší. Zdůraznil, že také vojensky je pověst české armády velmi dobrá.

Někdejší předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel vyzdvihuje účast na aliančních misích. Podle něj mají charakter skutečné vojenské operace, protože jejich systémy řízení nebo logistiky jsou detailně propracovány. Vojáci tak získávají potřebné zkušenosti. Navíc má naše armáda díky účasti na operacích a cvičení u spojenců pozitivní obraz.

Podle Aleše Opaty získali naši vojáci díky vstupu do NATO sebedůvěru: „Protože jsme byli členy NATO, měli jsme možnost účastnit se různých zahraničních operací od Balkánu po Asii, armáda velice rychle vyspěla. Vojáci získali sebedůvěru, stali se profesionály. Kdybychom tyto možnosti neměli, stoprocentně by to trvalo déle.“ 

V 90. letech prošla armáda zásadní redukcí

Československá a později česká armáda prošla zásadní redukcí už v první polovině 90. let. Co do počtu vojáků i vojenské techniky. Hlavní důvody byly dva: smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a pak také rozpad společného státu.

Ke smlouvě o ozbrojených silách se Československo připojilo na pařížském summitu v roce 1990. Tehdy měla naše armáda 3315 bojových tanků, 4593 bojových obrněných vozidel, 3485 dělostřeleckých systémů ráže 100 milimetrů a výše, 446 bojových letounů a 56 bojových vrtulníků.

Přistoupením ke smlouvě mělo ovšem dojít k výrazné redukci: v případě tanků o skoro 60 procent, u bojových vozidel o 55. Ještě výraznější snížení mělo nastat u dělostřeleckých systémů (skoro 70 procent) a zlikvidována měla být i pětina bojových letadel.

Koncem roku 1995 se tak naše armáda zbavila tisíců kusů vojenské techniky ještě z dob komunistického režimu. Více než tisíc tanků a skoro 1500 obrněných vozidel se změnilo na šrot.

Rozpad Československa znamenal i dělení armády v poměru 2:1

Počet povolených zbraní a techniky se navíc snížil kvůli rozpadu společného státu a se vznikem samostatné Armády ČR. V souladu s mezistátní dohodou se Slovenskou republikou se zbraně a technika bývalé federální armády dělily v poměru 2:1.

V závěru roku 1992 tak Československo křižovaly tisíce vojenských transportů, které převážely techniku z jednoho státu do druhého. Z historických důvodů bylo více techniky v Česku, na Slovensko tak zamířilo skoro 350 dělostřeleckých systémů, více než 150 letadel a vrtulníků, stejný počet tanků a přes 2000 automobilů. Opačným směrem pak zamířilo přes 220 dělostřeleckých systémů, čtyřicítka letadel a stejný počet automobilů.

V případě letecké techniky byl sice zachován poměr dělení 2:1, výjimkou ale byla dvacítka stíhacích letounů MiG-29, které si česká a slovenská armáda rozdělila rovným dílem. Naopak všech 33 stíhaček MiG-23 si ponechala Česká republika.

V roce 1994 vznikla brigáda rychlého nasazení

Na přelomu 90. let pak začalo postupné začleňování do struktur NATO, které se stalo důležitým podnětem k profesionalizaci. Už v roce 1994 vznikla 4. brigáda rychlého nasazení, do zahraničních misí ale tehdy byli vysíláni také dobrovolníci. Plné profesionalizace bylo dosaženo v roce 2000 v rámci operace SFOR II na Balkáně. (Celá armáda se pak stala plně profesionální k 1. lednu 2005).

Zásadní význam měla integrace do NATO i pro modernizaci. Jak připomínal na stránkách Vojenského historického ústavu Jaroslav Láník, tak ještě na počátku 21. století bylo nasazení některých jednotek do operací moderního charakteru problematické. Například mechanizované prapory byly složeny ze dvou mechanizovaných rot bojových vozidel pěchoty a dvou tankových rot T-72, což téměř vylučovalo jejich nasazení proti mobilnímu nepříteli.

V roce 1994 odstartoval program Partnerství pro mír (PfP), který zahrnoval celkem 30 států střední a východní Evropy včetně Česka. Ten zaručoval všem zúčastněným zemím, že s nimi bude NATO konzultovat, pokud se budou cítit ohroženy v otázce bezpečnosti či územní celistvosti. Na základě individuálního programu partnerství začal také v Česku náročný vojenský proces přibližování standardům západních armád.

Naše armáda se také zavázala vyčlenit síly pro společné mírové, humanitární, vyhledávací a záchranné operace se silami NATO. Už v roce 1994 proběhlo v Polsku první společné cvičení PfP (Cooperative Bridge) za účasti třinácti zemí, kterého se účastnili i naši vojáci. V následujících čtyřech letech se naše armáda zúčastnila více než 150 mezinárodních a národních cvičení, z nichž se 68 uskutečnilo na našem území.

Česko pak v roce 1997 jako první postkomunistická země prošla úspěšně prvním kolem vyhodnocování připravenosti na vstup do NATO. Během přístupových rozhovorů se ČR zavázala navyšovat až do roku 2000 své vojenské výdaje každý rok o 0,1 % HDP, aby dosáhla úrovně dvou procent HPD.

Když tak česká armáda v roce 1999 vstupovala do Severoatlantické aliance, byla výrazně štíhlejší, než na počátku 90. let. Ještě v roce 1993 mělo ministerstvo obrany k dispozici téměř 132 tisíc vojáků z povolání a základní služby i civilních zaměstnanců. Jejich počet však v dalších letech neustále klesal, v době vstupu do NATO jich bylo asi 78 tisíc a v době ukončení základní vojenské služby v roce 2004 necelých 40 tisíc. Postupně se dostal až na 28 350 k počátku roku 2015.

Od té doby se naopak počet vojáků i civilních zaměstnanců v resortu obrany začal zvyšovat. Na začátku letošního roku už jich bylo přes 33 tisíc, z toho vojáků z povolání přes 25 tisíc.

Armáda také měla jinou organizační strukturu: ta byla tvořena dvěma armádními sbory, sborem taktického letectva, sborem protivzdušné obrany či velitelstvím logistiky. Pozemní vojsko se členilo na polní vojsko, síly rychlého nasazení a vojsko územní obrany. Vojenské letectvo bylo organizováno do leteckých základen a dělilo se na taktické, vrtulníkové, dopravní a speciální. Vojsko protivzdušné obrany bylo tvořené stíhacím letectvem, protiletadlovým raketovým vojskem a radiotechnickým vojskem.

Poslední branci

Ve stejném roce byla přijata Koncepce výstavby rezortu obrany, která počítala s dalším snižováním počtu vojáků. Celkový početní stav rezortu neměl překročit v roce 2002 mírový limit 62 tisíc osob (vojáci z povolání, vojáci v základní službě a občanští zaměstnanci).

Zajímavostí je, že se ani v této koncepci nepočítalo s plně profesionální armádou. Počet vojáků v základní vojenské službě měl sice postupně klesat, ale ještě v roce 2009 jich mělo být 20 tisíc. Počet vojáků z povolání měl dosahovat 22 500. S úplnou profesionalizací se počítalo pouze u jednotek a útvarů sil okamžité reakce.

Postupně se měla snižovat také výzbroj: na konci roku 2002 měl klesnout počet bojových tanků na 795 a v roce 2009 na 541. Snižovat se měly i počty bojových letounů, počítalo se ale s postupným zaváděním 72 podzvukových letounů L-159 a v souladu s ekonomickými možnostmi státu i s nadzvukovými stíhačkami.

Video Události
video

Od roku 2005 je naše armáda plně profesionální

Jenže v roce 2001 šokoval Ameriku teroristický útok 11. září. Navíc kosovská operace Joint Enteprise ukázala závažné nedostatky v operačních schopnostech zejména evropského pilíře NATO. Začal tak proces přizpůsobování operačních schopností těchto armád měnícímu se charakteru plněných úkolů.

V případě Česka směřoval k zásadní reformě armády, když byla v roce 2001 provedena strategická revize obrany. Přijaté koncepční dokumenty nakonec vedly k úplnému zrušení vojenské základní služby a vytvoření plně profesionální armády k 1. 1. 2005.

Letci využívají nové stíhačky Gripen, vrtulníky zůstaly sovětské 

V té době také Česko začalo využívat nové stíhačky JAS-39 Gripen. Jejich výběr sice provázely značné komplikace, vláda ale nakonec v roce 2004 rozhodla o desetiletém pronájmu celkem 14 strojů, který byl později prodloužen až roku 2027.

Teď už létají členové takzvané Tygří letky na gripenech čtvrté generace. Tyto stoje nahradily sovětské Migy. Letecký technik z čáslavské základny Jaroslav Schuman vzpomíná, že u Migů ještě všechno řídila mechanická táhla.

Stíhačka JAS-39C Gripen roluje na čáslavském letišti před odletem na Island
Zdroj: ČTK
Autor: Josef Vostárek

„Srovnávání těchto dvou letadel je, jako když začnete srovnávat trabanta a současného bavoráka. V podstatě je to rozdíl dvou generací,“ popisuje pilot Radek Matula, který na sovětských stíhačkách létal skoro 15 let. Pak se přeškolil na nové stroje. „V podstatě se dá říct, že Mig 21 spotřeboval 80 procent pozornosti pilota vůbec na samotné řízení, a teprve 20 procent mohl věnovat nějaké taktické situaci,“ dodává Matula.  

Vedle toho armáda pořídila podzvukové letouny ALCA L-159 od českého výrobce Aero Vodochody. Jde o lehké víceúčelové bojové stroje, které jsou určené především k podpoře pozemních vojsk, k vedení průzkumu a v omezené míře i ke vzdušnému boji. Armáda má teď 24 jednomístných strojů a také čtyři dvoumístné stíhačky. První letouny koupila armáda v roce 2003 a vedle gripenů jsou i tyto stíhačky na čáslavské základně. 

Kromě stíhacích letounů disponuje armáda více než čtyřicítkou vrtulníků řady Mi ruské výroby, které byly do výzbroje postupně zaváděny už od roku 1967. Stroje Mi-8, Mi-17, Mi-171Š a Mi-24/35 využívá armáda pro přepravu lidí i materiálu, nasazeny mohou být i v zahraničních misích. Využívány jsou také v integrovaném záchranném systému nebo při humanitárních evakuacích zdravotně postižených lidí podle programu Medevac.

Vrtulník Mi-24 Hind
Zdroj: isifa/LN
Autor: František Vlček

Specialitou je pak bitevní vrtulník Mi-24/35, který je určený pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení obrněných cílů a také pro přepravu osob. Tyto vrtulníky patří mezi nejdražší vybavení, kterým armáda disponuje. Letectvo dostalo deset strojů v rámci deblokace ruského dluhu po roce 2000, starší verze používali vojáci už před tím.

Topolánkova vláda nakoupila obrněné transportery Pandur 

Kromě nových stíhacích letounů plánovala armáda po roce 2000 také nákup nových transportérů. Špidlova vláda v roce 2003 odsouhlasila plán na získání 240 strojů. Jedna z nejdražších zakázek v historii české armády měla nahradit letité transportéry OT-64, jejichž poslední kusy byly vyřazeny na přelomu let 2004 a 2005.

V roce 2006 vláda Jiřího Paroubka rozhodla o nákupu 200 transportérů od rakouské firmy Steyr za 23,6 miliardy korun. Topolánkův kabinet ale  o rok později od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek ze strany Steyru. O půl roku později pak rozhodl o nové zakázce, v jejímž rámci nakoupila armáda celkem 107 vozidel za 14,4 miliardy korun. 

Armáda už nakupovala podstatně vylepšenou variantu Pandur II, a to v šesti modifikacích: pandury tak slouží ve variantě kolové bojové vozidlo pěchoty, velitelské, průzkumné, ženijní či zdravotnické. Na základě zkušeností z mírových misí má Pandur II dvojité dno, které zvyšuje bezpečnost osádky proti účinkům pozemních min. Ze stejného důvodu jsou i sedačky zavěšeny na střeše korby. Vozidlo dokáže i plavat. 

Obrněný transportér Pandur II
Zdroj: ČTK
Autor: Miroslav Chaloupka

Armádní plány přehodnotila krize: Vrtulníky se prodávaly, protože nebylo na údržbu

Kvůli finanční krizi v roce 2007 ovšem byly dlouholeté plány znovu přepracovány, protože armáda dostávala výrazně méně prostředků, než se počítalo. Prioritou tak bylo vytváření sil ke zvýšení schopností rychlého nasazení ve značné vzdálenosti od Česka a klimaticky i kulturně nezvyklém prostředí (Irák, Afghánistán), a to na úkor sil stacionárních. 

Aktualizovaná vojenská strategie pak nepočítala s vytvářením reálně existujících sil pro globální válečný konflikt. Měly být vytvářeny takové schopnosti sil, které umožní chránit bezpečnostní zájmy Česka především mimo vlastní území státu. Obrana vlastního území pak byla orientována na zajištění ochrany vzdušného prostoru a podporu integrovanému záchranného systému v krizových situacích nevojenského charakteru.

Celkový stav vojáků se dále snižoval: cílový počet osob rezortu obrany byl 36 800: zhruba 26 200 vojáků, 8800 civilních zaměstnanců a 1800 čekatelů.

Autoři takzvané Bílé knihy navrhovali zrušit nebo prodat právě bitevní vrtulníky Mi-24/35, protiletadlové rakety, pásová bojová vozidla pěchoty i vychvalovaný mobilní pasivní sledovací systém Věra. Byly prý drahé a jejich využitelnost v rámci NATO byla malá.

V roce 2012 prodala armáda sedm vrtulníků Mi-24/35 za cenu znaleckého posudku, celkem za 34,5 milionu korun. „Vzhledem k restriktivním opatřením nejsou v současné době na opravy těchto strojů vyčleněny žádné peníze,“ vysvětlovala tehdy mluvčí generálního štábu Jana Růžičková.

Český bitevní vrtulník Mil Mi-24 a americký strategický bombardér Boeing B-52 na letišti v Náměšti nad Oslavou. 

Zdroj: ČTK
Autor: Luboš Pavlíček

Podle plánů měla dokonce 211. „tygří“ letka z Náměště nad Oslavou zcela skončit. Armáda se měla soustředit na schopnosti transportních vrtulníků Mi-171Š, které létaly v rámci alianční operace ISAF v Afghánistánu.

Nicméně k tomu nakonec nedošlo, finanční krize odezněla a hospodářská kondice Česka se zlepšila. Po po volbách v roce 2014 tak podepsala nová koalice dohodu, podle které začalo financování armády znovu stoupat. Tehdy armáda dostávala zhruba procento HDP, do roku 2020 měl pak rozpočet vzrůst na 1,4 procenta HDP. Od té doby se rozpočet skutečně navyšoval, takže armáda nejen že v posledních letech rozjela masivní náborovou kampaň, aby navýšila své stavy, ale plánují se také obří zakázky za desítky miliard korun. 

Metnar chce dokončit miliardové zakázky a posílit stavy vojáků

Právě nábor nových vojáků a dokončení miliardových zakázek považuje za své priority ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO). Náborový cíl pro letošní rok byl stanoven na 2200 nových vojáků.

Ministr by pak chtěl letos uzavřít smlouvy mimo jiné na 210 bojových vozidel pěchoty, osm radarů MADR, 62 lehkých obrněných vozidel Titus, 12 víceúčelových vrtulníků, 52 děl ráže 155 mm nebo 14 tisíc útočných pušek Bren a 20 tisíc pistolí. Vypsána také bude soutěž na obměnu stovek terénních automobilů UAZ starých i několik desetiletí. 

Do roku 2021 pak plánuje ministerstvo obrany vynaložit na investice nejméně 61 miliard. Ostře sledované bude zejména pořízení pásových Bojových vozidel pěchoty, které budou stát přes 50 miliard. Ministerstvo obrany plánovalo oslovit čtyři výrobce. 

Zakonzervované tanky 

Podle dosud zveřejněných informací by osádku měly tvořit tři osoby, šest členů mechanizovaného družstva a dva specialisté, celkem tedy 11 vojáků. Armáda chce sedm variant BVP, kromě základní ještě velitelskou, průzkumnou, dělostřeleckou pozorovatelnu, ženijní, vyprošťovací a zdravotnickou. Česko by mělo dostat nová BVP v letech 2020 až 2025, jejich plánovaná živnostnost bude 30 let. 

Po roce 2025 se pak počítá s rozsáhnou modernizací tanků T-72. Těch má česká armáda několik desítek, jde však většinou o nemodernizované sovětské tanky T-72, z nichž část je dokonce zakonzervována ve skladech. Obrněnce třetí generace má v české armádě pouze jediná jednotka, a to tankový prapor v Přáslavicích. Jde o zhruba 30 modernizovaných tanků T-72 M4CZ. 

V minulosti se dokonce objevily názory, že by se naše armáda mohla zcela obejít bez tanků. Tyto úvahy však ministr Metnar odmítá: „Jsou nedílnou součástí těžké mechanizované brigády a my s nimi nadále počítáme ve výzbroji,“ řekl ministr. Tank totiž zůstává účinnou zbraní i na moderním bojišti, což se potvrdilo během válek v Sýrii či na Ukrajině.

Tank T-72M4CZ na cvičení NATO Allied Spirit

Zdroj: ČTK
Autor: Luděk Peřina

Jenže prioritu má právě obří zakázka na nová BVP. Proto se s modernizací tanků počítá až po roce 2025.  V současné době se ještě zpracovává studie rozvoje tankového vojska a podle Metnara je možné, že pak bude rozhodnuto i o pořízení nových tanků. „Zatím počítáme minimálně s modernizací,“ dodal.

Podle náčelníka generálního štábu Aleše Opaty by měla armáda v příštím roce dostat také první kusy velitelsko-štábních a spojovacích BVP Titus. Těch armáda poptává více než šest desítek. Loni oznámila, že jejich dodavatelem bude pardubická firma Eldis. Vozy měla původně dodat Tatra, ale nezískala bezpečnostní prověrku. Nicméně kopřivnická automobilka se na výrobě podílí – dodá podvozky, na kterých budou kabiny francouzské firmy.

Video Události
video

Za 20 let od vstupu do NATO se zásadně změnila vojenská technika

Loni také ministerstvo podepsalo smlouvu na dodávku 80 speciálních chemických obrněných vozů na podvozku Iveco za více než pět miliard korun. Vozidla jsou určena pro chemické specialisty. Také tyto vozy by se měly ve výzbroji objevit už příští rok, všech 80 vozů by pak měli mít chemici v roce 2022. 

Už loni dostala armáda více než tři tisíce neprůstřelných vest, které byly rozděleny jednotkám do misí či brigádě rychlého nasazení. Asi 1500 nových přileb dostaly také speciální síly či výsadkové jednotky. Teď podle Opaty armáda testuje přilby nové, a pokud se ve vojskových zkouškách osvědčí, dostanou vojáci v příštích třech letech dalších 30 tisíc přileb. V minulosti přitom měla obrana s nákupem vest a přileb potíže.  

Staré sovětské mobilní radary už trojnásobně přesluhují

Armáda navíc nutně potřebuje nové mobilní radary. Nové 3D radiolokátory mají nahradit zastaralé radary sovětské výroby, které mají svou živostnost překročenou až třikrát. Náčelník generálního štábu už dříve varoval, že současná technika bude fungovat maximálně do roku 2020. 

Jenže zakázka se protahovala, předchůdkyně Metnara ve funkci Karla Šlechtová poukazovala na nebezpečí, že nebude možné přístroje začlenit do systému NATO. Navíc podle ní zakázku, doprovázela závažná pochybení. 

Ministr Metnar nakonec loni v prosinci původní výběrové řízení, které vyhrál izraelský státní podnik Elta Systems, zrušil a navrhl, aby byly radary koupeny přímo od izraelské vlády. Podle něj jinak nebude armáda bez nové techniky schopna efektivně zabezpečit přehled o situaci ve vzdušném prostoru nad Českem ve výškách od 100 do 3000 metrů. 

Smlouva na dodávku osmi mobilních radarů MADR by měla být s izraelskou vládou podepsána letos v srpnu. První radar pak má armáda do výzbroje dostat do 22 měsíců od podpisu smlouvy. 

Plány do budoucna: Kybernetické války a nové třístupňové velení v armádě

Výdaje na obranu budou v České republice v příštích třech letech růst až téměř o deset procent ročně. V roce 2021 by to již mělo být 85,3 miliardy. Rozpočet ministerstva v posledních letech roste každoročně. Důvodem je zhoršená bezpečnostní situace ve světě i podfinancování z minulých let. „Hlavní úkol zůstává stejný, dosáhnout dvouprocentního podílu obranných výdajů na HDP do roku 2024,“ dodává ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO).

Pokud by se tento slib podařilo vládě naplnit, rozpočet by se oproti současnému stavu zdvojnásobil a činil by tak přes 130 miliard korun. Podle údajů ministerstva obrany by v příštích třech letech měly investice směřovat především do pozemních sil.

Rozpočet počítá i s dalším posílením personálu. Počet vojáků by se měl každoročně zvýšit asi o tisíc, přibližně o sto by měl růst i počet civilních pracovníků.

Slavnostní nástup vojáků na Vítkově
Zdroj: ČTK
Autor: Michaela Říhová

Jenže plány už zase ohrožují úspory, ministryně financí Alena Schillerová letos vyzvala k šetření všechny ministry. Náčelník generálního štábu Aleš Opata ale odmítl, že by bylo možné najít úspory přímo v armádě. Pokud budou zastaveny důležité přezbrojovací projekty, bude podle něj ohrožena bezpečnost státu.

Opata upozorňuje, že většina armádní techniky patří ještě stále do období studené války. Obměnou se tak vojsko podle něj dostane pouze na standardní úroveň. Také ministr Metnar věří tomu, že se plánované úspory nedotknou modernizačních plánů ministerstva. Možné úspory nebude hledat v investiční, ale v provozní oblasti. „Pevně věřím a udělám pro to všechno, aby nedošlo ke krácení v této oblasti,“ dodal. 

Kromě rozsáhlých modernizačních plánů chystá armáda také změnu v organizační struktuře: v příštích letech chce začít přecházet z dvoustupňového na třístupňové velení, které bude mít strategickou, operační a taktickou úroveň. 

Podle Opaty se také dokončuje dokument koncepce výstavby armády do roku 2030. Ten podle něj nebude měnit strategické zadání, ale bude reagovat na bezpečnostní hrozby. Více se tak bude zabývat třeba robotizací nebo kybernetickými hrozbami. Už od letošního ledna začalo například fungovat organizační jádro nového velitelství kybernetických sil.