Oteplování globálního klimatu už dnes dělá paseku ve všem: od rostlin a živočichů po průmyslové aktivity. Uvádí to agentura Bloomberg, která vybrala čtyři příklady pro ilustraci života ve světě s teplotním průměrem o 1,2 stupně Celsia nad úrovní z konce 19. století. V rozsáhlé analýze popisuje, jak měnící se klima zasahuje jaderné elektrárny ve Francii, sklizeň obilí v Indii, korály na Floridě i výskyt jistého amerického kůrovce.
Nárůst teplot je dopadem klimatické změny, který se projevuje po celém světě, a může být motorem citelných důsledků. „Dopady toho stupně nebo dvou navíc mohou být velmi, velmi dramatické,“ řekl Gavin Schmidt, který vede Goddardův institut pro kosmický výzkum při vesmírné agentuře NASA. Vývoj podle něj obnáší řádově vyšší riziko překračování jistých meteorologických prahů. „A to je opravdu znepokojivé,“ řekl.
Jako o nástroji boje proti klimatickým změnám se čím dál častěji hovoří o jaderné energetice, tu ovšem může ohrozit oteplování vod. Na vodu z přilehlých toků či nádrží spoléhají některé jaderné elektrárny využívající takzvaný otevřený systém chlazení. Čím je přicházející voda studenější, tím je chlazení efektivnější. Vypouštění příliš teplé vody zpět do prostředí zároveň může ohrozit vodní ekosystémy, což je důvod, proč úřady vyžadují omezení výroby elektřiny, když je teplota vody nad jistou úrovní.
Jaderné elektrárny bez vody
Ukázkou toho, co se může stát při extrémním oteplení řek, je Francie, která má asi 70 procent své elektřiny z jaderných elektráren. Státní energetická společnost EDF minulý měsíc oznámila krátké omezení produkce v jedné z nich kvůli vysoké teplotě vody v řece Rhôně.
Nebyl to první případ tohoto druhu. Regulační práh pro „příliš vysokou“ teplotu vody v dané řece se pohybuje od 24 do 29 stupňů Celsia a záznamy ukazují, že při vlnách veder v letech 2003, 2006, 2018, 2019 a 2022 se vždy alespoň jedna ze starších elektráren EDF podél Rhôny dostala do problémů.
Celkový dopad veder na jadernou energetiku je stále velmi malý a novější elektrárny často tento faktor zcela obchází využíváním jiných chladicích systémů. Jde však o problém, který „se děje s narůstající frekvencí“, řekl odborník na jadernou energetiku z poradenské společnosti BloombergNEF Chris Gadomski.
Umírající koráli
Vysoká teplota vody je problémem také pro mořské korály, vysvětluje Derek Manzello, který vede tým zabývající se těmito živočichy při americkém Národním úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA). Řasy žijící ve schránkách korálů je mohou při vyšší teplotě poškodit, koráli je tak vylučují při procesu označovaném jako bělení, který útesy zbavuje dřívějšího zbarvení. Trvá-li bělení delší dobu, koráli jej nepřežijí.
U korálů při pobřeží americké Floridy se tento proces spouští při oteplení vody o jeden stupeň Celsia nad průměr pro nejteplejší měsíc v roce. Letos teplotní anomálie v oblasti dosáhla tří stupňů Celsia, což je podle Manzella nevídaný jev, který dostává korálové útesy do „zóny ohrožení“.
Na vlastní oči sleduje škody vědkyně Lauren Tothová působící na pracovišti americké geologické služby USGS na Floridě. Když se v teplé vodě u souostroví Florida Keys potápěla 10. července, pozorovala na útesech „trošku blednutí“, ovšem o osm dní později už „všechno bylo úplně bílé“. Tothová řekla, že během své kariéry pozorovala „postupné ztráty“ na korálových útesech v důsledku bělení, ovšem tentokrát má „obavy, že to nepřežijí“.
Prosperující kůrovec
Stoupající teploty po celém světě vedou živočišné druhy k migraci směrem na sever a do výše položených oblastí, kde hledají chladnější prostředí. Některé druhy ale v teple prosperují a rozšiřují podle toho svá působiště. Příkladem je typ kůrovce, který se původně vyskytoval na jihu Spojených států a nyní nenasytně expanduje na sever.
Roje brouků s latinským názvem Dendroctonus frontalis jsou schopné zabíjet jedle během několika dní a jejich působení se v minulosti odrazilo na jedlových lesích od Texasu po Virginii. Když se těmito kůrovci začal před několika dekádami zabývat biolog z vysoké školy Dartmouth College Matthew Ayres, výzkumníci si kladli otázku, proč se nevyskytují na sever od Marylandu, vzhledem k rozsahu jedlových porostů na východním pobřeží USA. Studie pak ukázaly, že pro daného brouka jsou smrtící teploty mezi minus deseti a minus 18 stupni Celsia.
Nyní, když jsou nejchladnější dny na východním pobřeží stále teplejší, si kůrovec z jihu vytyčuje teritoria dál a dál na sever až po stát Maine. „Je tady určitý šok, ve smyslu, ‚no páni, děje se to tak rychle‘,“ řekl Ayres.
Indie bez pšenice
Růst teplot se projevil také na produkci pšenice v Indii, která po většinu posledního desetiletí každý rok stoupala. Nárůst se očekával také v loňském roce, pak ale vše změnila jarní vedra. Ta byla výjimečná nejen vysokými teplotními maximy, ale i tím, kdy se odehrála. Začala na konci února, tedy na indické poměry velmi brzy, a některé části země podle vlády zažily nejteplejší březen od počátku měření. Když vedra v květnu skončila, jejich trvání téměř dokonale kopírovalo období zrání a sklizně pšenice.
Ta stejně jako všechny rostliny při extrémních teplotách snižuje míru fotosyntézy, načež vytváří méně cukru a škrobu. Tepelná zátěž začíná u indické pšenice kolem 34 stupňů Celsia, uvedla Mariam Zacariahová z londýnské vysoké školy Imperial College. Čím déle je takovýmto podmínkám vystavena, tím větší je to problém, a s postupem času rostliny začnou umírat.
To se stalo minulý rok, kdy úřady nakonec omezily možnost pšenici vyvážet, aby zajistily dostatečné dodávky pro domácí spotřebitele. Letos na jaře Indie zažila novou vlnu veder, jakož i záplavy. Vláda uvádí, že místní produkce pšenice se již dostala z problémů a letos dosáhla rekordu v podobě 112,7 milionu tun, což je o pět milionů více než loni. O údaji však lze pochybovat, neboť jisté obchodní sdružení v červnu odhadlo, že skutečná letošní sklizeň byla nejméně o desetinu nižší než vládní odhady.
