Nová genetická metoda umožnila vědcům popsat velmi přesně, v jakém věku měli lidé v minulosti děti. Výsledky ukázaly, že desítky tisíc let se náš druh v tomto ohledu prakticky neměnil. Přelom přinesla až civilizace.
Jak moc se chování moderních lidí liší od toho, jak žili naši předkové nebo prapředkové? Vědci z Indiana University se podívali na jednu z věcí, které jsou v lidském životě univerzální, a sice na zrození. Zaměřili se na to, jak staré byly v minulosti ženy, když rodily potomky.
Smyslem výzkumu bylo pochopit, jakým výzvám prostředí byli vystaveni naši předkové i to, jak to může pomoci předpovědět budoucí dopady změn životního prostředí na lidskou společnost.
Výzkumníci navrhli novou metodu, která využívá mutací DNA. „Díky našemu výzkumu moderních lidí jsme zjistili, že můžeme předpovědět věk, ve kterém lidé měli děti, a to podle typů mutací DNA, které svým potomkům zanechali,“ popsal přístup spoluautor studie Matthew Hahn. „Tento model jsme pak aplikovali na naše lidské předky, abychom určili, v jakém věku se rozmnožovali.“
Matky stárnou, ale teprve krátkou dobu
Studie odhalila, že průměrný věk, kdy lidé měli děti v průběhu posledních 250 tisíc let, je 26,9 roku. Otcové přitom byli dlouhodobě starší (v průměru měli 30,7 let) než matky. Ty měly průměrně 23,2 let.
Za posledních pět tisíc let se ale tento věkový rozdíl zmenšil, přičemž nejnovější odhady studie uvádějí průměrný věk matek 26,4 roku. Způsobeno je to především tím, že ženy mají děti ve vyšším věku – zřejmě také proto, že dokázaly stále častěji přežít porody prvních dětí, a mohly tak mít další.
Vědci zjistili, že věk rodiček se v průběhu času dlouho nezvyšoval a byl omezen právě vysokou pravděpodobností toho, že žena při porodu přijde o život. Před zhruba deseti tisíci lety se zřejmě přinejmenším v některých částech světa dokonce snížil. Příčinou byly civilizační změny spojené s vyšší koncentrací lidí – a tedy i patogenů – na jednom místě. Zajímavé bylo, že více těchto genetických změn se odehrálo v Asii a v Evropě a mnohem méně v Africe.
Lidský příběh
Spoluautor práce Richard Wang dodal: „Tyto mutace z minulosti se s každou generací kumulují a existují u lidí i dnes. Teď je můžeme identifikovat, zjistit, jak se liší mezi mužskými a ženskými rodiči a jak se mění v závislosti na věku rodičů.“
Příběh lidské historie je podle něj složený z různých zdrojů: písemných záznamů, archeologických nálezů, fosilií a dalších pramenů. Genom, lidská DNA, která se nachází v každé naší buňce, je dalším „písemným zdrojem“, v němž nyní vědci mohou díky technologickému pokroku číst jeho minulost.
„Výsledky genetické analýzy potvrzují některé věci, které jsme znali z jiných zdrojů, například teprve nedávný nárůst věku rodičů. Ale nabízejí také bohatší pochopení demografie pravěkých lidí. Tyto výsledky přispívají k lepšímu pochopení naší společné historie,“ dodává vědec.
