Archeologové našli vůbec nejstarší doklad o existenci lidských dvojčat. Žila a zemřela na území dnešního Rakouska před přibližně 30 tisíci lety. Vědci objevili jejich hrob zakrytý mohutnou mamutí kostí.
Dvojčata jsou v současné době velmi běžná – například v USA na každých tisíc porodů připadá asi 30 dvojčat, v Česku je to méně než polovina. V minulosti ale byla mnohem výjimečnější – pravděpodobnost, že přežijí porod i první měsíce života byla zřejmě dost nízká. Doklady o tom, že by lidé v pravěku vůbec dvojčata měli až doposud chyběly.
Mezinárodní vědecký tým nyní zveřejnil výsledky archeologického výzkumu z Rakouska. Tam se podařilo odhalit pravěký hrob starý asi 30 tisíc let, v němž ležela jednovaječná dvojčata, která zemřela krátce po narození.
Archeologové popsali v odborném časopise Communications Biology, jak důležitý a jedinečný tento objev je. Roku 2005 objevili archeologové na nalezišti Krems-Wachtberg tři lidská těla; všechna patřila velmi mladým dětem zemřelým před asi 30 tisíci lety. Další výzkum zjistil, že šlo o součást pravěkého sídliště.
Výjimečný pohřeb
Teprve nyní vědci prozkoumali ostatky samotné i to, jak byly pohřbené. Dvojčata byla uložená v hrobě pod asi pěti metry zeminy – jejich tělíčka zakrývala mamutí ramenní kost. Tu pravěcí lidé ořezali a upravili tak, že sloužila jako obdoba dnešního víka od rakve. A právě díky ní se ostatky dvojčat dochovaly až do současnosti v relativně zachovalém stavu.
Analýza DNA odhalila, že se jednalo o dva chlapce a oba byli novorozenci. Jeden z nich zemřel velmi krátce po porodu, možná už několik hodin po něm. Druhý přežil o něco déle, umřel zřejmě ve věku asi padesáti dnů. To podle archeologů naznačuje, že hrob museli pravěcí lidé znovu odkrýt, aby do něj mohli uložit druhé tělo.
Mnohem méně toho vědci zjistili o třetím těle; to nalezli nedaleko od dvojčat, ale nebylo nijak chráněné, proto se dochovalo v mnohem horším stavu. Z analýzy DNA vyplynulo, že se jednalo o jejich asi tři měsíce starého bratrance, ale víc už genetická informace neprozradila.
Samotný hrob měl oválný tvar, který připomínal vejce. Děti tam byly uložené na vrstvě červeného okru ve fetální poloze. Po stranách hrobu leželo 53 korálků vyrobených z mamutí slonoviny – zřejmě byly spojené dohromady materiálem, který se během desítek tisíc let rozpadl. Pozoruhodné je, že korálky nevykazují žádné stopy opotřebení ani nošení, takže pravděpodobně byly vyrobené právě pro pohřební rituál.
Kromě nich už v hrobě byly jen tři provrtané nebo proražené škeble a jeden liščí tesák – pokud tam leželo ještě něco dalšího, nezachovalo se to.
Objev je mimořádný tím, že se jedná o zdaleka nejstarší důkaz o existenci lidských jednovaječných dvojčat. Vědci ho zatím nechtějí příliš interpretovat, ale možností výkladu se nabízí spousta. Patří mezi ně i zajímavé úvahy o tom, jak pravěké společnosti chápaly dvojčata i jaký význam měly v těchto kulturách děti.
