Podle nové studie byly na několika místech jezera Siljan ve Švédsku zjištěny nečekaně silné emise metanu. Ty přitom až doposud v tomto prostředí nebyly pozorovány. Vědci chtějí zkoumat, jestli jsou tyto emise unikátní pouze v Siljanu, nebo jestli jsou součástí globálnějšího jevu.
Ze švédského jezera masivně uniká metan. Doposud o něm vědci netušili
Jezero Siljan ve Švédsku vzniklo před 370 miliony lety, kdy na toto místo dopadl asteroid. Ten vytvořil takzvaný Siljanský prstenec, jenž je tvořený celou řadou jezer. Už dlouho se ví, že z něj přirozeně uniká metan – projevuje se to hlavně v zimě, kdy se na ledu tvoří zvláštní díry, zřejmě tvořené právě úniky tohoto skleníkového plynu.
Dva švédští vědci, Johan Mellqvist a Vladimir Conde, zde měřili během dvou let a výsledky je překvapily hned v několika ohledech.
Tak velké emise nikdo nečekal
Při výzkumu se podařilo najít rovnou několik epicenter, jasně lokalizovaných míst intenzivního úniku metanu, která vytvářejí viditelné plynné chuchvalce ve vzduchu. Vědci je tak objevili při obou návštěvách. Když vyhodnotili údaje z přístrojů, zjistili, že únik představuje asi 3,5 tuny metanu ročně, což odpovídá 85 tunám oxidu uhličitého.
Siljanský prstenec
„Vypadá to, že přirozené emise metanu z jezer Siljanského prstence jsou mnohem rozsáhlejší, než se doposud zdálo. Na některých místech jsme zaznamenali až 300krát vyšší míru emisí, než jaká se v jezerech obvykle pozoruje,“ uvedl Mellqvist.
Upozorňuje přitom na fakt, že metan je silný skleníkový plyn s potenciálem globálního oteplování výrazně vyšším než oxid uhličitý.
„To, že emise metanu v Siljanu jsou tak významné, poskytuje důležité informace o přírodním rozpočtu a zdrojích emisí skleníkových plynů ve Švédsku. Zatímco jednotlivé zdroje, které jsme identifikovali, mohou být v celostátním kontextu zanedbatelné, zatím nevíme, kolik jich ještě existuje a jak kolísají v čase. Pokud budoucí studie odhalí ještě rozsáhlejší emise, mohlo by se to stát argumentem pro jejich snížení,“ konstatuje vědec.
Možná jen špička ledovce
Emise metanu z jezer se obvykle vyskytují jako „bublinové emise“: sporadické, rozptýlené úniky, které se tu a tam objeví na vodní hladině. Vznikají rozkladem organických látek na dně jezera, při kterém vzniká metan, jenž vyvěrá na povrch. Výzkumníky však překvapilo, že emise v Siljanu byly mnohem koncentrovanější než typické bublinové emise.
„Je neobvyklé – a docela zvláštní – že emise byly tak extrémně lokalizované. Pokud víme, takhle koncentrovaný únik metanu nebyl zatím v žádném jezeře nikdy naměřený,“ řekl Mellqvist. „A to jsme zatím zkoumali jen malou část jezer Siljanského prstence. Je možné, že jsme viděli jen špičku ledovce,“ dodal.
Zásadní otázkou je původ metanu. Jednou z možností je, že se jedná o takzvaný „hlubinný plyn“ z podzemí – způsobený ještě výše popsaným dopadem meteoritu v Siljanu. Ten mohl dopravit uhlovodíky hluboko do Země, kde se z nich i nadále, po 370 milionech let, vytváří unikající metan. Další možností je, že emise pocházejí z metanových kapes, což je plyn uvězněný v sedimentech pod dnem jezera, který postupně uniká ven.
„Pokud se ukáže, že se jedná o hlubinný plyn, pak může jít o unikátní jev typický jen pro Siljanský prstenec a jeho impaktní kráter. Pokud ale pochází z mělčích kapes sedimentů, pak se tento typ emisí může vyskytovat na mnoha dalších místech,“ vysvětluje Mellqvist.
Vědci teď plánují v navazujícím projektu zmapovat větší část Siljanu a okolních jezer, včetně větších hloubek, než jaké zatím zkoumali. „Potřebujeme pochopit, kolik horkých míst oblast obsahuje, a určit původ emisí. Chceme také prozkoumat možné strategie k jejich omezení. Naše studie by mohly mít důsledky daleko přesahující oblast Siljanu a měly by nám pomoci přehodnotit pohled na úniky zemního plynu v geologických formacích po celém světě,“ uzavírá geolog.
