Západonilská horečka je nemoc, která už svým jménem naznačuje, že je spojená s Afrikou. Jenže v posledních letech se stále častěji objevuje i v Evropě a proniká i do středoevropských zemí. Vědci teď popsali, jak je to možné.
Exotické nemoci vyvolávají v lidech obavy, mnohdy i nesmyslně velké. Dobrou zprávou je, že západonilská horečka není ebola nebo marburg. Ve většině případů, asi osmdesáti procentech, je nakažený bezpříznakový. Někdy se objevuje horečka spojená se silnými bolestmi hlavy, svalů a břicha. Občas se objeví i vyrážka a v krajních případech se mohou vyskytnout i komplikované případy spojené s postižením nervového systému a obrnou – pak může zejména u starších osob dojít i ke smrti.
Kde se ale tato choroba v Evropě bere? Podle nové zprávy, kterou vydal odborný časopis PLOS Pathogens, je šíření západonilské horečky v Evropě silně spojeno se zemědělskou činností, urbanizací, a hlavně s migrací ptáků.
Autoři dali dohromady údaje za posledních dvacet let, aby na základě analýzy genomů virů a epidemiologických studií a dalších zdrojů vytvořili modely, které simulují šíření této nemoci na evropském kontinentu.
Léčba této nemoci se zaměřuje na příznaky onemocnění. Očkování proti ní v současné době neexistuje, a tak se preferuje ochrana před pobodáním komáry pomocí repelentů, moskytiér a vhodného oblečení.
Autoři zjistili, že v Evropě jasně převažuje jedna podlinie viru, která se nevyskytuje nikde jinde. Jmenuje se WNV-2a a představuje téměř 75 procent všech v současnosti známých evropských případů viru a rozšířila se nejméně do čtrnácti zemí.
Zatímco na začátku tisíciletí byl ještě virus na kontinentu výjimečný, v současné době jsou případů stovky až tisíce. Podle zprávy ECDC za rok 2023 bylo v zemích EU hlášeno 707 případů infekce, z toho nejvíc v Itálii (336), Řecku (162), Rumunsku (103), Francii (43), Maďarsku (29), Španělsku (17), Německu (6), Chorvatsku (6) a na Kypru (5). I přes kvalitní lékařskou péči se i v Evropě na tuto nemoc umírá: v
Unii zemřelo 67 lidí, z toho v Itálii 29, v Řecku 23, v Rumunsku dvanáct a ve Španělsku tři.
V Česku se virus objevil roku 1985 na Jižní Moravě, tehdy jen u vodních ptáků. Krátce poté ale vědci našli u tamních lidí protilátky proti nemoci, což znamenalo, že už jí prošli. A roku 2018 na západonilskou horečku zemřel první člověk nakažený přímo v Česku – byla to dvaasedmdesátiletá žena z Jižní Moravy, která v inkubační době prokazatelně nebyla v zahraničí.
Vědci zjistili, že rychlost a směr šíření viru WNV-2a silně souvisely se zemědělskou činností. Pravděpodobně proto, že farmářské využívání půdy může zhoršovat přirozené prostředí pro ptáky, což pro ně znamenalo nutnost změnit své chování, a hlavně migrační vzorce. Díky tomu se dostali i do míst, kam by dříve nepronikli. A přinesli s sebou i virus západonilské horečky.
Nakažení komáři milují města
Směr šíření viru byl spojený také s urbanizací a přesuny stěhovavých ptáků. Tady zase hrají zásadní roli komáři. Z nakažených ptáků na člověka totiž tento virus přenášejí právě oni, v Evropě typicky obyčejný komár pisklavý, rozšířený i v Česku. Ten se stále častěji šíří do městského prostředí, protože je tam kvůli změnám v přírodě snadněji dostupná voda.
Ve městech má komár také méně přirozených predátorů, ale také tam díky hustotě populace nachází dostatek krve, hlavního životního zdroje k životu.
Tato data jsou podle autorů věrohodně zdokumentována ve střední Evropě. Doporučují proto zvýšený dozor nad virem, zejména v oblastech s vysokým rizikem v důsledku zemědělství a/nebo výskytu ptáků.
Marion Koopmansová, která projekt koordinovala, dodává: „Naše studie je výzvou ke spolupráci při sledování rizik se zeměmi střední Evropy, kde se WNV s největší pravděpodobností rozšířil. Zvýšený monitoring by měl být zaměřen na oblasti, kde se překrývají významné faktory šíření WNV, zejména na oblasti s vysokou intenzitou zemědělství.“
