Vědci se pokusili vysvětlit záhadu bouří na Jupiteru. Nový výzkum chce odpovědět na otázku, jak je možné, že tamní obrovské cyklony vydrží bez větších změn celé roky.
Záhada kosmických rozměrů: masivní bouře na pólech Jupiteru vydrží celé roky
Představte si bouři, která se nad jedním místem drží dny, měsíce, nebo dokonce roky. Na Zemi je něco takového nemožné, ale Jupiter takové bouře má.
Když roku 2016 vstoupila kosmická sonda NASA Juno na oběžnou dráhu kolem plynného obra, začala kolem něj kroužit od pólu k pólu, na rozdíl od jiných podobných sond, které obíhají kolem rovníku. Díky tomu získala úplně nový pohled na to, co se na této planetě děje.
Když začala posílat první snímky získané z nové perspektivy, byly výsledky pro vědce velkým překvapením. Nad oběma póly se totiž nacházely obří cyklony, ale navíc byly obklopené dalšími. Už to je samo o sobě velmi podivné, ale na to opravdu důležité astronomové přišli až po letech.
- Cyklona neboli tlaková níže je oblast se sníženým tlakem vzduchu oproti svému okolí.
- Pro tropické cyklony se užívá název hurikán, tajfun a cyklon. Slovo hurikán se používá v USA a Kanadě, tajfun v Asii. Pro středomořské cyklony podobné hurikánům se používá název medikán.
S odstupem času se totiž ukázalo, že cyklony jsou nečekaně stabilní. Ty původně pozorované tam jsou dodnes a ani za tu dobu nezměnily tvar. Takové chování je samozřejmě u nás na Zemi neslýchané – cyklony získají tvar, chvíli putují a pak se rozptýlí.
Chování jupiterských cyklon přimělo vědce, aby se snažili přijít s rozumným vysvětlením toho, co pozorovali.
Zajímavé výsledky, mnoho otázek
Snímky severního pólu planety ukazují, že kolem centrální bouře přímo nad pólem se nachází osm cyklon. Všechny jsou v těsné blízkosti, zhruba ve stejné vzdálenosti a uspořádány do osmiúhelníkového vzoru. Zatím přitom není jasné, jestli cyklony kolem středu rotují.
Podobné uspořádání je i na jižním pólu, jen bouří je zde pouze pět a mají tvar pětiúhelníku. V nové studii, která vyšla v odborném žurnálu Nature Astronomy, se vědci pokusili nově vysvětlit, jak je možné, že se cyklony drží na místě tak dlouho, a jak to dělají, aniž by měnily svou polohu nebo tvar.
Práce zahrnovala analýzu snímků a dalších dat ze sondy Juno, přičemž se konkrétně zabývala rychlostí a směrem větru. Zjištěné poznatky pak využili k vytvoření modelů. Z nich vyplývá, že na Jupiteru existuje „anticyklonální prstenec“ větrů, které se pohybují v opačném směru než cyklony, což je stabilizuje.
Tyto větry by podle modelu mohly dodávat cyklonám energii a udržovat je na jednom místě. Výsledky jsou sice zajímavé, ale řadu otázek zatím nedokážou zodpovědět – například jak funguje přenos tepla v těchto systémech. Autoři přiznávají, že k úplnému vysvětlení bude třeba vykonat ještě mnoho práce.
Výsledky by mohly být užitečné nejen pro lepší poznání největší planety Sluneční soustavy, ale také pro popsání chování cyklon na Zemi.
