Viry jsou odolné, přizpůsobivé a extrémně množivé. A současně jsou extrémně pomalé. Ale jejich přizpůsobivost jim pomohla to vyřešit, ukázal nový výzkum. „Ochočili“ si totiž červy, které využívají k pohybu krajinou.
Pohyb virů v půdě je mnohem složitější než na povrchu. Zatímco na povrchu země se mohou přenášet vzduchem, v písčité půdě tuto možnost nemají. A tak se chovají jako „Fremeni“ z filmové a knižní ságy Duna. Ti překonávali nepřekonatelnou poušť pomocí obrovských červů, na jejichž zádech putovali po povrchu své nehostinné planety. A podobně se dá podle autorů představit i transport virů.
Jen červi, na nichž cestují, neměří stovky metrů jako ve filmu, ale jen pár milimetrů. Jmenují se hlístice a pouhým okem jsou prakticky neviditelné; pro potřeby virů to ale úplně stačí. Dokáží tak překonat vzdálenosti třeba jen několik centimetrů, ale vzhledem k rozměrům virů to je podobné, jako by se Čech vydal pěšky z Ostravy do Říma.
Záhady teleportujících se virů
Tento objev pomohl vysvětlit, jak jeden druh virů známých jako fágy může infikovat vzdálené bakterie. Chybí jim jakýkoliv způsob, jak se pohybovat, jakýkoli druh pohybového ústrojí, takže to vypadá, jako by se teleportovaly z místa na místo. Jenže viry taková kouzla neumí. Využívají jen toho, co mají „po ruce“, v tomto případě červů.
Výsledky nejsou jen fascinujícím pohledem na schopnosti virů a nepřinášejí jen nezapomenutelnou představu fágů cestujících na hřbetu hlístic, ale také možné praktické využití. Mohly by totiž vést k novým způsobům ochrany plodin a také mohou pomoci biomedicínským výzkumníkům lépe pochopit nemoci přenášené půdou.
Stopující viry
Vědci se poprvé zabývali myšlenkou, že viry umí stopovat hlístice, už kolem roku 2006. Tehdejší experiment ale proběhl jen v ne úplně přirozených laboratorních podmínkách. Tehdy to navíc vypadalo, že hlístice přenášejí viry v sobě – když pozřou infikovanou bakterii.
Teď na tento polozapomenutý výzkum navázali autoři nové studie. Ale díky novým přístrojům mohli pozorovat, co se v písku děje, mnohem přesněji. Navíc v jedné fázi pokusů napustili viry látkou, která brání hlísticím v požírání nakažených bakterií – a přesto se fágy dokázaly pomocí červa přesunovat. Vědci předpokládají, že se viry dokázaly nějakým zatím neznámým způsobem pevně přichytit na povrchu červa a cestovat tak na něm.
A mohlo by to pomoci virům dostat se i k větší kořisti, než jsou pouhé bakterie. Hlístice se totiž často přichytí na větší organismy, jako jsou slimáci, což by pak mohlo virům pomoci překonat ještě větší vzdálenosti.
