Viry u rostlin sice nejsou pro člověka nebezpečné, mohou ale pěstitele připravit o úrodu a zvýšit ztráty v zemědělské produkci. Do rostliny se dostane patogen ve většině případů skrze přenašeče, kterým bývá nejčastěji hmyz. Virus se začne v buňce množit a postupně se šíří. Výsledný plod není ve většině případů toxický, nicméně může být pozměněn jeho vzhled, struktura anebo chuť, popsal Tomáš Moravec z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.
Rostlinné viry, takzvané fytoviry, mohou pěstitelům „zavařit“ i jinak než pouhou změnou chuti či vzhledu plodu. Mění celkově složení plodiny, proto například výnosy plodin budou menší, jiná je i jejich skladovatelnost. „Kupříkladu u rajčat se může měnit i prodejnost. Viry u nich totiž způsobují barevné fleky, takže si plody posléze nikdo nekoupí. To znamená, že místo rajčat pro koncového uživatele z nich uděláte maximálně třeba kečup,“ řekl Moravec. Cena takto napadených plodin tedy bude pravděpodobně nižší, upozornil.
V Evropě je nyní podle Moravce problém s virem hnědé vrásčitosti rajčat, který na kontinentu doposud nebyl a rostliny proti němu nejsou moc odolné. Jedná se o relativně nový patogen, který se objevil před pár lety. Když se objeví ve skleníku, tak tam posléze nelze pět let rajčata pěstovat, což je obrovská finanční ztráta pro pěstitele. „Někdy se objeví viry u pšenice nebo řepky, ale u takových případů nebývají komplikace ve smyslu, že se na daném poli nedá po dobu několika let plodina pěstovat,“ vysvětlil Moravec.
Fytoviry se dají léčit, ale jde o laboratorní postupy, které se těžko aplikují v praxi při pěstování. „Spíše se šlechtí samotné plodiny, aby byly odolnější proti napadení virem. Dobrým příkladem mohou být třeba brambory. U těch existuje dokonce celý systém příprav bezvirové výsadby,“ popsal odborník.
Nejvíce problematické viry jsou podle Moravce ty, které se šíří například půdní houbou. Poté se může stát, že po několik let není možné v dané půdě nic pěstovat. Například celkem známá šarka u švestek se může roznést po sadu, což znamená, že ho musí člověk celý vykácet a než vyrostou nové stromy, které plodí, tak to trvá roky.
Nové klima, nové viry
Šíření rostlinných virů může v nadcházejících letech zhoršit změna klimatu. „Kvůli klimatickým změnám se k nám do Česka dostávají druhy hmyzu z teplých krajin, které jsme tu dříve neměli. Zatím tu nepřezimovávají, avšak to se může změnit. Nebezpečné jsou tím, že jimi přenášené takzvané gemini viry nemají vytříbený hostitelský rámec a mohou nakazit velkou škálu plodin,“ nastínil Moravec. Například v roce 2015 došlo k devastaci chmelnic ve Slovinsku viroidem CBCVd pocházejícím z citrusů.
Ale v některých případech mohou mít rostlinné viry podle odborníka pozitivní přínos, nebo naopak existují i takové, kterých si laik ani nevšimne. „Například u některých okrasných rostlin nebo dřevin mohou způsobovat změny barvy, mramorování, což je pro pěstitele zajímavější a unikátnější, a takové rostliny naopak vyhledávají,“ sdělil Moravec.
Tulipány v ceně vily
Tento fenomén se často využívá například u tulipánů. Už v roce 1576 si slavný holandský přírodovědec Carolus Clusius všiml, že některé tulipány mají zvláštní mramorovaný vzor. Objevoval se jen výjimečně, do začátku 17. století byl známý jen asi tucet případů. Dostal jméno Semper Augustus – tedy „navždy vznešený“. A vyvolal slavnou tulipánovou mánii, která se rozšířila po celé Evropě. Za jednu takovou rostlinu se platilo až deset tisíc guldenů, což tehdy představovalo cenu krásného domu v Amsterdamu.
Až ve dvacátém století vědci zjistili, že za vzor může virus, který pojmenovali TBV. Současně vysvětlili i jeho vzácnost – přestože patogen vytváří úžasné barevné vzory, zároveň oslabuje rostlinu, včetně všech vytvořených odnoží. S každou další generací se cibule více a více zhoršují, takže se brzy stane, že zeslábnou natolik, že nevykvetou – a celá genetická linie tak vymře.
Rostlinné viry pomáhají lidem
Pozměněné rostlinné viry (neboli virové vektory) mohou ale najít využití i v medicíně. Například při výrobě protilátek nebo vakcín proti lidským virům – jako v případě monoklonální protilátky proti ebole známé jako zMapp nebo jedné z vakcín proti sezonní chřipce. V současnosti společnost Medicago provádí klinické testy s rostlinnou vakcínou proti viru SARS-CoV-2.
Mezi neméně slibné oblasti použití rostlinných virů patří nanotechnologie. „Rostlinné viry mají většinou velmi pevný a chemicky odolný proteinový obal, který je možné geneticky a chemicky upravovat. Takto modifikované virové částice jsou pak základem mnoha slibných materiálů s unikátními biologickými a fyzikálními vlastnostmi, které by mohly nalézt uplatnění v medicíně nebo elektronice,“ popisuje Akademie věd.
Dá se zabránit rostlinné pandemii?
„Prevence je vždy lepší než léčba,“ uvádí expertní stanovisko Akademie věd k tématu rostlinné pandemie. Včasné zjištění a určení původce onemocnění je podle něj základem všech ochranných opatření. „Viry a viroidy nerespektují hranice států. Soustavnou kontrolou zdravotního stavu rostlinného materiálu na vstupních místech do Česka/EU lze bránit jejich zavlečení. A to i zákazem dovozu vyjmenovaných druhů plodin z konkrétních zemí a kontinentů. Když virus nebo viroid pronikne na určité území a rozšíří se na něm – tak jak jsme toho byli svědky v souvislosti s pandemií lidského viru SARS-CoV-2 – je namístě vyhlášení ochranných rostlinolékařských opatření, včetně karanténních zón, zákazu převozu rostlin i likvidace napadených kultur,“ vyjmenovává Akademie věd.
Zemědělci, které něco takového postihne, mají šanci dostat se navzdory zničené úrodě k penězům. Pěstitelům totiž může být podle zákona přiznána finanční kompenzace, případně lze pěstování plodiny zakázat. Legislativa České republiky je také od roku 2004 harmonizována s tou unijní, včetně seznamu druhů virů a viroidů, jejichž zavlékání a rozšiřování je zakázáno.
