Pokaždé, když si jdete zaplavat, zůstane po vás v moři trocha ochranného krému proti slunci. Během rekreačních vodních aktivit se spláchne odhadem čtvrtina naneseného opalovacího krému, kterého se jen v oblastech korálových útesů uvolní zhruba pět tisíc tun ročně. Vyplývá to ze studie zveřejněné v časopise Environmental Health Perspectives, píše agentura AP.
Toto množství odpovídá zhruba váze tisícovky slonů a mnoho z těchto chemikálií je toxických pro korály. Navíc někteří vědci uvádějí, že může jít o příliš nízký odhad, protože experiment, na nějž se studie odvolává, nezahrnul tření při plavání, kvůli kterému se může otírat ještě větší množství krému z lidského těla.
Korálové útesy jsou domovem přibližně čtvrtiny všech mořských druhů, přestože pokrývají pouhou desetinu procenta plochy světových oceánů. Útesy už čelí rostoucímu tlaku v důsledku oteplování vody, znečištění, nadměrného rybolovu a rozvoje pobřežních oblastí. Navíc se musí vyrovnat s další hrozbou v podobě chemických látek obsažených v opalovacích krémech, které mohou poškodit korálové larvy, vyvolat bělení korálů a narušit jejich růst.
Vědci tvrdí, že se jedná o menší stresový faktor než klimatické změny, ale na druhé straně se jedná o hrozbu, kterou mohou lidé přímo ovlivnit svým chováním. Znečištění nevzniká jen při koupání. Chemické látky z krémů se mohou dostat do vody, i když se lidé po návratu z pláže sprchují nebo třeba perou ručníky.
Největší znečištění pochází z odpadu
Studie ukazují, že největším zdrojem znečištění oceánů ochrannými krémy proti slunci jsou odpadní vody, protože běžné čistírny nedokážou účinně odstranit mnoho sloučenin UV filtrů v kosmetických přípravcích. Tyto chemikálie se pak z čistíren dostávají do řek a nakonec právě do moře.
Ačkoli opalovací krémy zabraňují spálení sluncem a snižují riziko rakoviny kůže, ne všechny přípravky mají stejný dopad na životní prostředí. Nejsilnější důkazy o škodlivosti se týkají oxybenzonu a oktinoxátu, tedy dvou široce používaných chemických UV filtrů.
Studie z roku 2016, kterou zveřejnil časopis Archives of Environmental Contamination and Toxicology, zjistila, že oxybenzon mění larvy korálů ze zdravých a pohyblivých organismů na deformované, nehybné. Tato chemická látka způsobuje, že koráli vypuzují řasy, které jim poskytují velkou část potravy a barvy, ve stresové reakci známé jako bělení nebo blednutí.
- V češtině se používá podoba slov koráli i korály. Zatímco výraz koráli označuje živé organismy, pojem korály popisuje jejich kamenné schránky. První je tedy životné („koráli umřeli“), druhé neživotné („korály jsou poškozené“).
Vybělené korály jsou oslabené, náchylnější k chorobám, a pokud přetrvávají stresové podmínky, mohou hladovět nebo uhynout. Vědci rovněž zjistili, že oxybenzon poškozuje DNA a vyvolává předčasnou tvorbu skeletu, který může obalit celé larvy. Může také způsobit blednutí korálů už při nižších teplotách, čímž zhoršuje dopady mořských vln veder, které souvisejí s klimatickými změnami.
Tato chemická látka se ukazuje jako toxická už při koncentraci pouhých 62 částic na bilion, což odpovídá jedné kapce v šesti olympijských bazénech. V havajské zátoce Hanauma, což je oblíbené místo pro šnorchlování, zanechalo dle studie neziskové organizace Haereticus Environmental Laboratory z roku 2017 téměř 2600 návštěvníků denně v oceánu asi 185 kilogramů opalovacího krému.
A sílící obavy vědců vyvolávají také oktokrylen, avobenzon a homosalate. Tyto chemické látky přitom nezůstávají v moři, byly zjištěny v rybách a dalších mořských organismech, což vyvolává otázky ohledně bezpečnosti konzumace mořských plodů.
„Změřili jsme obsah oxybenzonu v místních úlovcích ryb. Bylo to děsivé,“ řekl Craig Downs, výkonný ředitel Haereticus Environmental Laboratory, který zmíněnou studii vedl. „Tyto chemikálie se šíří potravním řetězcem a my je pak konzumujeme,“ varuje.
Oxid zinečnatý a oxid titaničitý jsou obecně považovány za bezpečnější alternativy k chemickým UV filtrům, i ony však mají svá úskalí. Odborníci tvrdí, že by neměly být v nanoformě, protože v případě větších částic je méně pravděpodobné, že tyto budou vdechnuty nebo absorbovány mořskými organismy.
Oxid zinečnatý může dle Downse obsahovat také stopové množství těžkých kovů, jako jsou olovo, chrom a rtuť, a dodal, že jen málo produktů prošlo komplexními testy ekotoxicity. Zákazníci by také měli sledovat neaktivní složky přípravků, protože oleje, vůně a další přísady mohou rovněž škodit mořskému životu.
Řešení existují
Odborníci doporučují chránit se před sluncem oblečením, tričky s dlouhým rukávem, klobouky a pobytem ve stínu. „Když si vezmete tričko nebo plavky s dlouhým rukávem, v zásadě tím zakryjete až padesát procent těla, což znamená, že nepotřebujete polovinu ochranného krému,“ řekl Downs. „Z hlediska ochrany přírody je to obrovský přínos,“ zdůraznil.
Pokud potřebujete opalovací krém, hledejte produkty, které jako účinné látky neobsahují oxid zinečnatý nebo titaničitý v nanoformě, nabádají experti. Ačkoli výzkum působení těchto minerálů v mořském prostředí stále pokračuje, mnoho odborníků je považuje za vhodnější alternativu než chemické UV filtry.
Odborníci také doporučují vyhýbat se aerosolovým sprejům, které mohou rozptýlit opalovací krém do vzduchu a okolního prostředí. Pokud po nanesení opalovacího krému počkáte alespoň 15 minut a půjdete se koupat až pak, krém lépe přilne k pokožce a nesmyje se hned.
Vydané zákazy
V roce 2018 se Havaj stala prvním státem USA, který zakázal prodej opalovacích krémů obsahujících oxybenzon a oktinoxát, a to s odůvodněním, že škodí korálovým útesům. Key West na Floridě následoval s podobným opatřením. Palau a Americké Panenské ostrovy zašly ještě dál a zakročily proti ještě většímu počtu chemických látek spojených s poškozováním útesů.
Kromě těchto zákazů zůstává trh z velké části neregulovaný. Označení jako „reef safe“ (bezpečné pro útesy) nebo „reef friendly“ (šetrné k útesům) nemají žádnou všeobecně platnou definici ani normu. „Lidé si na láhev mohou napsat, co se jim zlíbí, a neexistuje žádná kontrola, žádné testování ani standardizace,“ uvedl Michael Sweet, vedoucí Výzkumného centra pro řešení založená na přírodě a Vodního výzkumného střediska na univerzitě v Derby v Anglii.
„Při laboratorních experimentech některé přípravky ‚zničily korály přímo před mýma očima‘,“ popsal Sweet. „Když to vidíte, napadne vás, co se každý den dostává do našich oceánů – ať už jde o šampony, přípravky na péči o pleť, kondicionéry nebo sprchové gely. Všechny tyto látky se dostávají do našich řek a nakonec i do oceánů,“ dodal.
