Korálový útes

Teplota oceánu u Velkého bariérového útesu dosáhla v posledním desetiletí nejvyšší hodnoty za posledních čtyři sta let. Popsala to studie australských vědců, podle nichž útes pravděpodobně nepřežije, pokud se nepodaří zastavit oteplování planety.

Jih amerického státu Florida je v těchto dnech dějištěm „podmořské záchranné operace“. Výzkumníci se tam snaží ochránit populaci korálů, které hrozí zkáza v důsledku extrémně dlouhých veder. Přepravují stovky vzorků do nádrží na souši, zatímco v moři korály hubí mimořádně vysoká teplota vody.

Stačilo několik měsíců a zdravá populace ježovek v Ejlatském zálivu zanikla. Podle ekologů to bude mít dalekosáhlé důsledky.

Nová studie zjistila, že 70 procent korálových útesů na Floridě podléhá erozi. Dochází tak k významnému úbytku míst, která poskytují životní prostor mnoha druhům mořského života. Výzkum provedla skupina vědců z americké agentury NOAA.

Australští vládní vědci uvedli, že více než devadesát procent korálů Velkého bariérového útesu, které letos zkoumali, bylo zasaženo takzvaným bělením. Za posledních sedm let tato katastrofa zasáhla největší korálový ekosystém na planetě už počtvrté.

V letech 2009 až 2018 se plocha korálových útesů snížila o čtrnáct procent. Uvedla to ve své studii mezinárodní organizace GCRMN, která stav korálových útesů monitoruje. Za negativní vývoj podle badatelů mohou v první řadě vyšší teploty vod světových oceánů, uvedla agentura AFP.

Korálové útesy jsou pro lidstvo zásadní – pomáhají mu nejen s obživou, ale také s ochranou proti bouřkám, povodním a dalším krizím. Jenže za posledních sedmdesát let tuto schopnost ztrácejí, varují v nové studii experti z Univerzity Britské Kolumbie.

Nová studie biologů z Kiribati odhalila zajímavý paradox: poškozenější korálové útesy žijící ve více znečištěné vodě totiž zřejmě nejlépe odolávají extrémním vlnám tepla. Mohly by tedy lépe čelit klimatickým změnám.

Když voda v oceánu přijde o kyslík, znamená to pro rozsáhlé oblasti pohromu. Američtí biologové teď popsali dopady jedné takové události, která se odehrála u panamského pobřeží.

Skupina dobrovolných potápěčů, vědecké centrum pro výzkum pobřeží a thajské královské námořnictvo odstraňují „sítě duchů“. Tak nazývají námořníci i ochranáři rybářské sítě, které se utrhly z rybářských lodí a potopily se na dno. Ochranáři se zaměřili na chráněnou oblast Ko Losin, kde opuštěné sítě pokrývaly korálový útes. Sítě v podstatě korál „udusí“ a znemožní mu další rozvoj. V důsledku toho korál umírá. Ochranáři tak postupně z oblasti Thajského zálivu odstranili v uplynulých dnech téměř tři tisíce metrů čtverečních sítí.

Pokud bude současný trend poklesu růstu korálů pokračovat, zhruba za třicet let by mohli přestat kalcifikovat. Upozornila na to nová studie, kterou publikoval časopis Communications & Environment. Kalcifikace je důležitým procesem, při kterém tuhnou vnější schránky korálů.

Vědecké týmy se potápěly v saúdskoarabské části Rudého moře a u australského ostrova Lizard, aby zjistily, jaký vliv má těžba ropy a zemního plynu na okyselování moří, potažmo na zmenšování korálových útesů. Potápěče vedl Kenneth Calderia – respektovaný odborník, člen Národní akademie věd USA a také poradce miliardáře Billa Gatese. Výsledky měření acidifikace oceánů nyní vědci analyzují a zpracují v následné studii.

Říká se, že o hlubinách oceánů toho víme méně než o Měsíci. A je to částečně pravda – povrch našeho přirozeného satelitu je zmapován detailněji než mořské dno. Nyní to chce změnit výzkumný institut MBARI, který začal zcela detailně mapovat geologicky a biologicky zajímavé oblasti.

„Zabránit, zastavit a zvrátit hroucení ekosystémů na každém kontinentu a v každém oceánu.“ OSN vyhlásila ekologickou desetiletou výzvu, snadná ale není, možná v lecčems i nereálná. Na řadě míst planety může být už pozdě, oteplování oceánů nevratně ničí korálové útesy, dramaticky ubývají po celé planetě rozlohy pralesů. Proti se navíc mohou postavit lokální vlády, které nemají životní prostředí jako svoji prioritu. To se hodně vytýká například Brazílii, konkrétně prezidentu Jairu Bolsonarovi. Požáry a systematické kácení amazonského pralesa je ale jen jednou z mnoha ran na solar planety, která je kromě člověka domovem pro více než osm milionů druhů živočichů.

Rok 2020 se ve vědě nesl zejména ve znamení nového koronaviru. Na toto téma vzniklo během 12 uplynulých měsíců asi 200 tisíc odborných textů – tvořily odhadem skoro pět procent všech článků, které vyšly. Ale i když se covid vynechá, odhalili vědci o světě spoustu zajímavého. Co všechno lidstvo ve vědě během právě končícího roku dokázalo?

Článek, který vyšel v odborném časopise Frontiers in Marine Science, varuje před hrozbou v Rudém moři. Je jí chátrající vysloužilý tanker, který obsahuje přibližně milion barelů ropy. To je asi čtyřnásobek množství, které obsahoval Exxon Valdez, tanker, jehož nehoda se považuje za jednu z největších přírodních katastrof v dějinách.

Výzkumníci poblíž australského Velkého bariérového útesu objevili obří, samostatně stojící korálový útvar. Je vysoký přes 500 metrů, což je více, než kolik měří newyorský mrakodrap Empire State Building nebo věže Petronas v Kuala Lumpuru. Jedná se o první samostatný korálový útes objevený po více než 120 letech, oznámili vědci ze Schmidtova institutu pro výzkum oceánů (SOI).

Biologové z australského státu Queensland vydali studii, v níž popsali změny na největším korálovém útesu planety. Podle nich je kriticky poškozený, na vině je přitom podle nich především stoupající teplota mořské vody v důsledku klimatických změn.

Umírání korálů vede k tomu, že po dříve životem bujících oblastech zůstávají jen tiché hřbitovy. Nyní ale vědci zjistili, že pokud ke korálům spustí pod hladinu reproduktory vydávající specifické zvuky, může to do těchto míst život vrátit.

Přírodovědci poprvé našli korály, kteří přežili vlastní smrt. Výzkumníci si mysleli, že korály zabil tepelný stres z oteplujícího se oceánu, ale dokázali se vzpamatovat. Podle autorů nové studie to dává korálovým útesům v době klimatické změny kousek naděje.

K Austrálii míří přirozený „koberec“ velikosti Manhattanu. Je tvořený pemzovou vyvřelinou a mohl by pomoci zachránit kriticky ohrožený Velký korálový útes, který v minulých letech kvůli klimatickým změnám z poloviny zemřel. Od hmoty u australských břehů se podle vědců očekává, že může mít pozitivní dopad na organismy, které útes tvoří, nebo s ním žijí v symbióze.

Přírodovědci objevili v moři nedaleko italského města Monopoli neznámý korálový útes. V moderní době je to první korálový útes, který byl v italských vodách nalezen. Navíc je velmi neobvyklý.

Korálové útesy sice poskytují útočiště tisícům druhů, samy se ale ocitly v ohrožení. Jen těžko se vyrovnávají se stoupající teplotou a kyselostí mořské vody. To způsobuje jejich blednutí, tedy odumírání symbiontů, které je tvoří. V Rudém moři ale biologové na rozdíl od korálů v australském Velkém bariérovém útesu takové problémy nezaznamenali. Místní druhy korálů proto začali pečlivě zkoumat a uměle jim v laboratorních podmínkách měnit životní podmínky.

Odhalit tajemství lidského působení na světový oceán je cílem nové výzkumné mise v Indickém oceánu. Původně zásobovací plavidlo Ocean Zephyr s britskou vědeckou posádkou na palubě bude po dobu sedmi týdnů zkoumat mořské proudění, chování živočišných druhů a především proměnu oceánského ekosystému pod vlivem člověka.