Nová studie biologů z Kiribati odhalila zajímavý paradox: poškozenější korálové útesy žijící ve více znečištěné vodě totiž zřejmě nejlépe odolávají extrémním vlnám tepla. Mohly by tedy lépe čelit klimatickým změnám.
Poškozenější korálové útesy lépe odolávají klimatické změně, překvapila studie
Nová studie, kterou provedli vědci z Ministerstva rybolovu a rozvoje mořských zdrojů Kiribatské republiky, se zaměřila na dva atoly ve středním Pacifiku, vzdálené od sebe 59 kilometrů.
„Kvůli teplotní oscilaci, která způsobuje, že teplota oceánu podél rovníku rok od roku kolísá, zažívají tyto korálové útesy tepelný stres častěji než útesy v jiných částech světa,“ popsala hlavní autorka studie Sara Cannonová. „Útesy na Kiribati by mohly být předzvěstí toho, jak budou reagovat na oteplování oceánů útesy na jiných místech planety,“ tvrdí.
Vědci v tomto výzkumu zjistili, že extrémní teplo způsobené změnou klimatu způsobilo bělení méně narušených korálových útesů poblíž atolu Abaiang a zanechalo po sobě podmořskou poušť. Ale korálové útesy poblíž více osídlených a znečištěných vod ostrova Tarawa, hlavního města Kiribati, se teplejší vodě přizpůsobily.
„Chráněné mořské oblasti (MPA) jsou nejčastějším nástrojem, který vědci doporučují k ochraně útesů před stresovými faktory způsobenými člověkem, včetně klimatických změn,“ říká Cannonová. „Pokud ale MPA vytvoří podmínky, v nichž se může dařit citlivějším korálům tím, že omezí místní rušivé vlivy, jako je rybolov nebo znečištění, jako je tomu v Abaiangu, může se to obrátit proti nim. Tyto útesy se tak stanou zranitelnějšími vůči tepelnému stresu,“ vysvětluje vědkyně.
Útesům na Tarawě dominoval invazivní korál druhu Porites rus patřící mezi větevníky. Tomu se daří ve vodách s vysokou koncentrací živin způsobenou znečištěním. Vědci zjistili, že Porites rus „roste jako pampelišky“ a snáší znečištění i vysoké teploty vody.
- V češtině se používá podoba slov koráli i korály. Zatímco výraz koráli označuje živé organismy, pojem korály popisuje jejich kamenné schránky. První je tedy životné („koráli umřeli“), druhé neživotné („korály jsou poškozené“).
Naproti tomu koráli v Abaiangu v důsledku stejných vysokých teplot oceánu vybledli a poslední přežívající druhy korálů na útesu pak sežraly obrovské jedovaté hvězdice. Výsledky šestileté studie útesů nacházejících se v ostrovním státě Kiribati vyvolávají „ožehavé otázky“, jak postupovat při ochraně korálových útesů, poznamenává Cannonová.
Dogma se bortí
„Důležitým důsledkem této studie je zpochybnění běžného dogmatu v biologii ochrany přírody, tedy že místa s menším místním ohrožením divoké přírody budou lépe odolávat hrozbám způsobeným klimatem,“ říká vědkyně. „Realita je ale složitější. Nechceme nicméně naznačovat, že místní hrozby jsou pro útesy dobré, protože plně nerozumíme možným kompromisům, zejména pro obyvatele Kiribati.“
Cannonová poznamenává, že rozmanité korály rostoucí na Tarawě sice mohou být schopné přežít extrémní podmínky, ale zůstávají otázky ohledně jejich užitečnosti jako prostředí pro ryby a jejich schopnosti zabránit erozi. To je důležité zejména pro ochranu nízko položených atolů, jako je Kiribati, které jsou zranitelné stoupající hladinou moře. Je také nepravděpodobné, že by se útesy na Tarawě někdy podařilo obnovit do původního, robustního stavu, zatímco útesy na Abaiangu by mohly být opět zdravé.
„Někdy diskutujeme o tom, jestli je důležitější podporovat obnovu místních útesů prostřednictvím projektů, jako je korálové zahradnictví, nebo se zabývat změnou klimatu, aby byly útesy zdravé,“ říká Cannonová. „Ale my musíme dělat obojí,“ dodává.
