Stačilo několik měsíců a zdravá populace ježovek v Ejlatském zálivu zanikla. Podle ekologů to bude mít dalekosáhlé důsledky.
Patogen rapidně zlikvidoval ježovky v části Rudého moře, tamní koráli jsou v ohrožení
Říká se jim mořští ježci a lidé je moc rádi nemají. Šlápnout na ně znamená nepříjemné zranění, které se mnohdy jen špatně hojí. Jenže teď v moři u Izraele tisíce těchto tvorů během pár měsíců kvůli epidemii prakticky vymřely a nikoho to netěší.
Ježovky diadémové mají nezastupitelnou roli v místním ekosystému a jejich zmizení otevírá dveře dalším problémům. Ekologickou katastrofu popsali v sérii článků vědci z univerzity v Tel Avivu.
Podle autorů byla epidemie tak silná, že dnes na místě nezůstal ani jeden „mořský ježek“, zbyly po nich pouze jejich mrtvé ostnaté ostatky. Studie izraelských expertů upozorňují, že ke stejně masivnímu úhynu těchto bezobratlých tvorů dochází i v dalších zemích Blízkého východu, včetně Jordánska, Egypta, Saúdské Arábie, Řecka a Turecka.
Mořští ježci obecně, ale specificky právě ježovky diadémové jsou zásadní pro zdraví korálových útesů, které tvoří základ přírodního bohatství Rudého moře. „Je třeba si uvědomit, že ohrožení korálových útesů už je samo o sobě obrovské, ale teď se k němu přidala dosud neznámá proměnná. Tato situace nemá v celé zdokumentované historii Ejlatského zálivu obdoby,“ upozornili ekologové.
Vědci předpokládají, že zdrojem epidemie je invazivní tvor, patogenní parazit patřící mezi nálevníky. Rozšířil se ze Středozemního do Rudého moře, kde se mu skvěle daří a likviduje tamní populace ježovek. Zprávu o kritické situaci dostal už Izraelský úřad pro přírodu, který zvažuje mimořádné kroky na ochranu izraelských korálových útesů.
Rapidní šíření i do akvárií
Výzkum vedl Omri Bronstein s rozsáhlým týmem dalších vědců, kteří popsali výsledky ve dvou studiích v odborném žurnálu Royal Society Open Science.
„Nejdřív jsme si mysleli, že jde o nějaký druh znečištění nebo otravy, anebo že se jedná o lokální únik chemikálií z průmyslu nebo hotelů na severu Ejlatského zálivu,“ popisuje začátek svého výzkumu Bronstein. „Ale když jsme prozkoumali další lokality v Ejlatu, Jordánsku a na Sinaji, rychle jsme si uvědomili, že nejde jenom o lokální incident. Všechna zjištění ukazovala na rychle se šířící epidemii.“
Ryba požírající mrtvou ježovku
Podobné zprávy mu pak začaly přicházet od kolegů ze Saúdské Arábie. Nemoc je extrémně nakažlivá a smrtící, a zahubila dokonce i mořské ježky, které vědci chovají pro výzkumné účely v univerzitních akváriích. „Patogen se tam dostal pravděpodobně přes čerpací systémy,“ vysvětluje ekolog.
Uhynutí je velmi rychlé, ježovka od infekce umírá za dva dny bez ohledu na to, jak zdravá předtím byla. K šíření patogenu pomáhají zřejmě i ryby, které umírající ježovky okusují a pak přenášejí parazita dál.
Několikanásobná invaze
Podle Bronsteina se dají ježovky považovat za jakési zahradníky, kteří pečlivě opečovávají korálové útesy a bez jejichž údržby by tyto ekosystémy nemohly fungovat jako doposud. Ježovka diadémová byla až donedávna jedním z dominantních druhů na ejlatském korálovém útesu.
Živí se řasami a brání jim, aby ovládly a udusily korály, které s nimi soupeří o sluneční světlo. „Bohužel se tito mořští ježci v Ejlatském zálivu již nevyskytují a rychle mizí i ze stále se rozšiřujících částí Rudého moře dále na jih,“ upozorňuje Bronstein.
Tyto ježovky přitom jsou samy invazivním druhem, který pronikl z Rudého moře do Středozemního. Poprvé si jich tam vědci všimli roku 2006, kdy se objevily na jihu Turecka. „Od roku 2018 jejich populace ve Středozemním moři exponenciálně roste a dosahuje stavu populační exploze – v Řecku a Turecku se našly obří populace čítající tisíce, a dokonce desetitisíce jedinců,“ říká Bronstein.
Jenže pak začaly ježovky ve Středozemním moři velmi rozsáhle vymírat. „Vymírání invazního druhu není nic špatného, ale musíme si uvědomit dvě hlavní rizika. Za prvé, zatím nevíme, jak by tento úhyn a jeho příčiny mohly ovlivnit místní druhy ve Středozemním moři, a za druhé, což je mnohem důležitější, geografická blízkost mezi východním Středomořím a Rudým mořem by mohla umožnit rychlý přechod patogenu do přirozené populace v Rudém moři,“ vysvětluje vědec. A přesně to se také stalo.
Karibská zkušenost
Tento masový úhyn připomíná jednu z nejznámějších a nejničivějších událostí v historii mořské ekologie: vymizení mořských ježků v Karibiku. Až do roku 1983 karibský korálový útes prosperoval, dost podobně jako ten v Ejlatském zálivu.
Jenže jakmile odtamtud ježovky zmizely, řasy se nekontrolovatelně rozmnožily, zablokovaly přístup slunečního světla k útesům a začaly je tím ničit. Celý útes se nenávratně změnil – z korálového útesu se stalo řasové pole.
„V loňském roce nemoc v Karibiku propukla znovu a vyhubila přeživší populace ježovek i jedince,“ doplňuje Bronstein. „Na rozdíl od minulých událostí máme ale dnes k dispozici vědecké a technologické nástroje k analýze důkazů. Skupina vědců z Cornellovy univerzity identifikovala příčinu úhynu v Karibiku: patogenního parazita. A patologie pozorovaná u mořských ježků hynoucích v Řecku a Turecku je totožná s patologií v Karibiku a je to to stejné, co vidíme u mořských ježků hynoucích zde v Rudém moři.“
„Musíme si uvědomit vážnost situace. V Rudém moři se úmrtnost šíří ohromující rychlostí a již nyní zahrnuje mnohem větší území, než vidíme ve Středozemním moři. V pozadí je stále velká neznámá: co vlastně mořské ježky zabíjí? Je to karibský patogen, nebo nějaký nový neznámý faktor? Ať tak, či onak, tento patogen se zjevně přenáší vodou a my předpokládáme, že během krátké doby celá populace těchto mořských ježků ve Středozemním i Rudém moři onemocní a zemře,“ nastiňuje vědec budoucnost, které se bojí.