Víc než 80 procent korálů po celém světě bledne vinou vysokých teplot, uvádí americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA). První velké bělení korálů začalo na konci minulého století, současná změna je ale podle amerických vědců zatím nejrozsáhlejší. V korálových útesech přitom žije velké množství mořských živočichů a jejich ekosystémy přinášejí lidem potravu, zpevňují pobřeží a ukládají škodlivé látky.
Tepelný stres způsobuje rozsáhlé blednutí korálů současně v Atlantickém, Tichém i Indickém oceánu. Až do devadesátých let dvacátého století byl tento fenomén jen lokální: zasahoval pouze menší oblasti, ale nikdy ne více oceánů současně.
První vlna celosvětového bělení korálů proběhla podle NOAA až v roce 1998, další vlna přišla poté v roce 2010. Třetí vlnu datují vědci mezi lety 2014 a 2017, kdy vybledlo 68,2 procenta korálů. Čtvrtou vlnu zaznamenali vědci v roce 2023 a pokračuje podle nich až do současnosti.
„Od 1. února 2023 do 20. dubna 2025 zasáhl tepelný stres 83,7 procenta korálových útesů po celém světě,“ stojí ve zprávě NOAA. Vybělení korálů se tak během těchto dvou let dotklo nejméně 83 států a území.
Grafika ukazuje, jakou míru tepelného stresu zažívají v současné době koráli ve světových oceánech. Od úrovně označené červenou barvou (Alert Level 1) už může docházet k jejich bělení:
Korálové útesy přitom patří k nejrozmanitějším přírodním prostředím na planetě, přezdívá se jim proto někdy „mořské pralesy“. Z jejich ekosystémů těží přímo i nepřímo jedna miliarda lidí, píše organizace Resource Watch, která shromažďuje data z celého světa.
Koráli poskytují potravu i obživu lidem ve své blízkosti, kteří těží například z turistů toužících vidět korálové barevné útvary a živočichy, již se v nich vyskytují. Korálové útesy také zpevňují pobřeží tím, že zabraňují jeho erozi. Díky své vysoké biodiverzitě nabízejí i potenciál pro výrobu biologických léčiv.
Bělení není nutně koncem
Že korály vyblednou, ještě neznamená, že zemřou – ale výrazně to zvyšuje pravděpodobnost, že se to stane. Blednutí je vlastně odumření řas, které žijí s koráli v symbiotickém vztahu a nezvládají se přizpůsobovat vyšším teplotám.
- V češtině se používá podoba slov koráli i korály. Zatímco výraz koráli označuje živé organismy, pojem korály popisuje jejich kamenné schránky. První je tedy životné („koráli umřeli“), druhé neživotné („korály jsou poškozené“).
Mnohdy se stane, že se jim barva (a tedy i řasy) vrátí, ale nedá se na to spolehnout. Vědci zatím přesné mechanismy této regenerace neznají. Vědí ale, že některé druhy korálů zvládají oteplování lépe, některé hůře a rozdíly jsou dokonce i mezi individuálními korály. Přírodovědci proto už řadu let pracují na výběru druhů i kusů, jež jsou odolnější a vytrvalejší a tedy mají v oceánech budoucnosti, které budou ještě teplejší než ty současné, vyšší pravděpodobnost přežití.
Například floridská nezisková organizace Coral Restoration Foundation pěstuje mladé korály v jakýchsi podvodních školkách – a když dospějí, vysazuje je zpět na poškozené útesy. Na ohroženém floridském útesu jich už takto vysadili několik desítek tisíc. Podobné iniciativy má také například Austrálie.
