Nejambicióznější projekt zalesnění na světě, africkou Velkou zelenou zeď, se zatím podařilo zrealizovat pouze ze čtyř procent, i když už uběhla více než polovina původně plánované doby, píše deník The Guardian. Zelená zeď je iniciativa států Africké unie zahájená v roce 2007. Cílem je vytvořit do roku 2030 přirozenou bariéru proti rozšiřující se Sahaře, což má být 7000 kilometrů dlouhý pás vegetace spojující Senegal na západním africkém pobřeží a Džibutsko na východě kontinentu.
Přínosy zeleného pásu by podle jeho příznivců byly obrovské. Hradba proti poušti má zlepšit život obyvatel jednoho z nejchudších světových regionů, pohlcovat oxid uhličitý, snížit četnost konfliktů, teroristických útoků a míru migrace. Mezi mezinárodní partnery projektu patří například Evropská unie, Organizace pro výživu a zemědělství, Světová banka nebo Francie.
Autoři studie, která byla tento týden představena na schůzce regionálních ministrů, tvrdí, že pokud má být do roku 2030 skutečně osázeno plánovaných 100 milionů hektarů plochy, bude k tomu zapotřebí větší technická podpora i přísnější dohled.
Po investicích přesahujících 200 milionů dolarů (asi 4,5 miliard korun) se zatím podařilo osázet čtyři miliony hektarů, což znamená, že od nynějška by bylo zapotřebí každoročně zvládnout minimálně dvakrát tolik.
Vítězové a poražení
Dosažené výsledky se napříč jednotlivými státy zatím diametrálně liší. Etiopie, která se zalesňováním začala dříve než ostatní země regionu, je zatím v čele. Zvládla zasadit již 5,5 miliardy semenáčků, čímž vytvořila 151 tisíc hektarů nového lesa a 792 tisíc hektarů teras.
Naproti tomu Burkina Faso vysadila jen 16,6 milionu semenáčků a dalších rostlin a Čad 1,1 milionu sazenic, přestože obě země dostaly vyšší finanční podporu než Etiopie.
Jedním z problémů je nedostatečná kontrola. Jednotlivé státy hlásí odhady toho, co se jim již podařilo splnit, nicméně panují například obavy, kolik z 12 milionů sazenic v Senegalu se skutečně uchytilo.
To potvrzuje Salwa Bahbahová z firmy Climatekos, která měla na starosti vypracování zprávy o dosavadním stavu Velké zelené zdi: „Projektu chybí uspokojivý monitorovací a hodnoticí mechanismus, nevíme, kam přesně peníze plynou a k čemu jsou používány.“
Má to smysl?
Někteří odborníci jsou také skeptičtí k tomu, nakolik je vytváření hradby stromů účinné, a argumentují tím, že v některých regionech může být efektivnější zatravňování.
Větší politické podpory se také dostává obnově půdy a projektům zaměřeným na hospodaření s vodou v oblastech využívaných pro zemědělství než výsadbě stromů v odlehlých a řídce zalidněných regionech. To vše se zatím podepsalo na dosavadních výsledcích projektu, nebo alespoň zchladilo prvotní nadšení jeho jednotlivých aktérů.
